Jak by asi vypadal svět

aneb mladé víno respektive kdo odvolá ministra zahraničí?

Malé zamyšlení nad vývojem po převratu v roce 1989.
Očima různých generací vypadá ten příběh různě. Hrůzně či pěkně, závisí samozřejmě na tom, kdo jej prožívá...

Foto Kodak DX 4530

Snad nejdříve mi dovolte, abych hledal odpověď na otázku, kdo je povolán k tomu, aby porovnal dobu před s dnešní realitou. Jinak dobu hodnotí generace samizdatu, ve které bylo módou (nemyslím zde pejorativně) vyhledávat zahraniční zdroje informací, ba dokonce se aktivně podílet na kopírování myšlenek jednoduchou technikou, jinak možná kněz, pro kterého se třeba nic nezměnilo, snad jen to, že o práci, která je jeho údělem, nemá nikdo - jak se zdá - zájem, přestože hříchu neubylo.

Poslední trojsloví je vyřknuto jen zdánlivě příliš osobně, protože existuje jedna jemná rovina, kterou lze dobu poměřovat. Počet dětí, které spatří světlo světa je pocitem doby. A nechceme-li už rovnou hovořit (či kázat chcete-li přímo udeřit) o lidském sobectví a egoismu ("v kapitalistické tržní ekonomice reklamní memy
pozměňují za jediným svým účelem doposud svobodnou přítomnost a…"), můžeme se právem domnívat, že moderní styl prostě rodině nesvědčí. Čísla a trendy jsou nejen velmi smutné, ale především naprosto jednoznačné a nezpochybnitelné. Takže kdo je oprávněn vyčítat té či oné straně, že tak špatně nastavila parametry společnosti?

V jednom úhlu pohledu jsou možné dva protiklady. Je to ta tolikrát zatracovaná buržoazní kapitalistická společnost, v níž jedni usilují o maximalizaci svého zisku a na člověku jim (zdá se) ani tak nezáleží, nebo to jsou příběhy lidí, kteří svým životním stylem rozvíjejí tu či onu část světové ekonomiky. (Nezapomeňme, že i kultura je její součástí.) Jedni třeba zvyšují zaměstnanost výrobou zbraní, pro které se později - jako naschvál - nakonec vždy najde uplatnění (a "vojenský průmysl vynalezl mnoho důležitých technologií, je hybatelem pokroku"), druzí zase třeba v internetovém samizdatu bez naděje na tržní zhodnocení zjišťují, kolik podobných pohledů pochopí, kolik lidí si na tato témata najde svůj drahocenný čas. Najde si čas pro svoje obrazy, pro svoje myšlenky i pro svoje činy. Přestože je mezi nimi i spousta bláznů, dokážou někteří vnímat dobu i v jejím dlouhém dechu a pak buď pociťují pocit uvolnění z příznivého vývoje, nebo se naopak jejich srdce zatěžují obavou z budoucnosti, která v mnoha osobních životních příbězích nabývá i svého naplnění. Není snadné se emočně správně zachovat při informaci, že je u nás na půl milionu lidí, kteří nemají vhodnou práci. Na situaci nic nemění ani konstatování, že mnozí systém využívají, a přitom, kdyby více chtěli, zcela jistě mají navíc. (Na tomto místě se nebudeme věnovat levicovému sociálnímu pohledu.)

Po Listopadu jsme se stali svobodnějšími. V mnoha ohledech určitě. Na druhé straně však lze vysledovat i jemnější síly, které - jak někomu nemusí být hned zřejmé - právě a jedině hýbou dějinami času, a přítomnost, která se stále proměňuje, tak nabývá těch či oněch souvislostí.

Zatím jsem zmínil profesi zbrojaře a kněze, z nichž každý dělá "jen svou práci". Ještě že jsme si udrželi výborně placené učitele a naše země vede v počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí. Ano, přesně takto vypadá ironie…

Jak by asi vypadal svět,

kdyby se každý sám před sebou zavázal, že se nebude svou vlastní prací spolupodílet na tom, co osobně neschvaluje, na tom, s čím určitě nesouhlasí? A že právě naopak, když zjistí nějaký etický či společenský problém, tak jej začne sám bez otálení aktivně řešit, ideálně tak, že ani onen dotyčný pochybník (či dotyčná pochybnice) nezůstane mimo pochopení a svoji nápravu? Zbyly by dvě skupiny lidí, které k tomuto poznání nedospěly. V jedné budou agresivní ubožáci, kteří si různým způsobem potřebují dokazovat svou unikající unikátnost pomocí fyzické moci, v té druhé budou špatní intelektuálové, kteří nerozumí hře zrcadel, a tak vlastně - ve své rétorické samolibosti - přesvědčují mlčící většinu orwellovským newspeakem, třeba že válka je mír. A nepřistoupím teď na dialektiku, vím, že přítomnost vzniká z obrazu, a ten se později naplní.

O odpovědnosti mocných

by se mělo více hovořit. O tom, že jejich první prací není řinčení zbraněmi, ale jemné úsilí diplomacie. Mělo by se více hovořit o tom, že státní služba není novodobým carismem (pane primátore), ale náročnou službou veřejnosti, která si ji také platí. A práce je o práci a námaze - nikoliv o podporování možná ne zcela pevného sebevědomí vozovým parkem. Dnes si bohužel platíme své státní či obecní "služby" velmi draze a velmi neefektivně, protože chybí přesný a účinný veřejný dohled. (Na speciální Nobelovu cenu je nalezení skutečných příčin, proč tomu tak je.) A hned zas někdo věří, že je to nesmysl, a hned zas druhý vyvrací, že dobrých variant je více, jen jen je chtít naplnit. Patřím k té druhé. Pravda, dobře slyším věčné oponenty, kteří opakují, že na hrubý pytel je třeba hrubá záplata, a že "s teroristy nelze vyjednávat". Pominu-li štěkání psů bez soucitu k utrpení, vždy zbudou příběhy lidí, kteří v kterési zemi žijí, a pro které je dnes život snazší, nebo naopak. A "teroristé" existují skuteční, nebo je i zde podobenství.

Foto Kodak DX4530

Nenechme se zavést do roviny, kdy bude nutné vytvářet silnou armádu proto, aby nás ten druhý nezničil. A budu konkrétní, pocit ohrožení je mnohonásobně vyšší dnes než třeba před pěti lety; a zase existují jen dva opačné budoucí trendy. NECHCI, aby se svět dál vyvíjel dosavadním směrem, tedy směrem vytváření obrazu nepřítele.

Můj pocit

Nemám obavu z islámského terorismu, mám obavu, že vznikne (možná i spravedlivá?) reakce na náš západní agresivní styl. Není pro mne řešením se vyzbrojit a posílit tajné služby natolik, aby každý byl odposloucháván, řešením je rozvíjení kultury spolupráce - ale toto je opravdu třeba umět pochopit, nikoliv setrvávat ve starých a zvrácených myšlenkových schématech.

Přestali jsme podporovat Vietnam, Mongolsko, Kubu a další "komunistické" země, řízení mnoha podniků se již moderním západním způsobem zefektivnilo, a přesto se stále více hovoří o krizi, byť u nás spíše jen v kontextu "ekonomické stagnace". Deficity veřejných i soukromých rodinných rozpočtů se zvyšují doposud nevídaným tempem. Ano, taková jsou nepochybná fakta. A naši zástupci k tomuto určení se zřejmě nehodlají dohodnout na účinných řešeních, vzájemná rivalita je jim - zcela evidentně! - milejší. Místo pochopení příčin proč (a především seriózní veřejné odborné diskuse na toto důležité téma - pane Janečku, prosím, nespěte!) hledáme řešení v růstu výroby/spotřeby. Tržní mágové se snaží vyvolat zdvih pozitivní jistoty, aby se lépe dařilo investicím (a především jejich návratnosti) a jistě by bylo špatným řešením tuto snahu pouze hloupě kritizovat. Přesto právě plné pochopení otázky vyvolávání zbytečné (umělé) spotřeby může v jednom z pohledů být řešením, na které se čeká. Problémem dnešní doby přece zcela jistě není nedostatek toaletního papíru na trhu, jde o jiný deficit.

K této otázce trochu konkrétněji. Živočišný druh Homo sapiens není tvořen totožnými jedinci. Hledání dobré budoucí společnosti znamená vytvářet různorodé vztahy a především vnímat, že rozdíly ve schopnostech, v chápání souvislostí či v dobrém sebevědomí různých lidí dnes dosahují opravdu velkého rozpětí. Situace, která se z jedné strany může jevit jako nezodpovědné jednání, může být z druhé strany prožívaná jako osobní existenční krize.

Hledejme nový obor - kulturu vstřícnosti (viz též TI – teorie informací)

Informace by nikdy neměly sloužit k napadení (zesměšnění, odstranění) druhé strany, měly by být prostě a velmi efektivně využity pro nápravu. Platí jednoduché pravidlo: schopnější a bystřejší na sebe vkládají i větší díl zodpovědnosti, jak otazníky řešit. Budou-li bohatí politici vyčítat lidem, že jsou nezaměstnaní a dál jim ztěžovat život, měli bychom je vyměnit. Nebo jim přesně vysvětlit, kde dělají chybu s nadějí (nechce se mi zde psát již téměř zprofanované slovo s vírou), že nejsou zlí a sobečtí, ale někdy pouze jen přetížení (a proto defenzivní) či snad trochu hloupí, omezení a nechápaví. Koneckonců, kdo z nás často není, že… Druhé řešení, tedy druhá varianta, je existující možnost a lze ji naplnit. A nám novinářům nezbude, než se odvážit souvislosti jasně pojmenovávat - jinak se nic nezmění a negativní trend… (nechci domýšlet)

Foto Kodak DX4530

Pohled na společnost je jasný

Lidé prožívají své úspěšné či méně úspěšné životy. Mělo by být ctí lidí schopných a samostatných v jemném předivu vztahů předávat své životní (mezilidské i odborné pracovní) zkušenosti tak, aby z nich měla užitek celá společnost. Avšak zvláště pro ty, kteří celý život budují "svou firmu" nemusí být snadné po mnoha negativních zkušenostech dělit se o to "jak to dělám", s někým, kdo se druhý den může na malém dvorku stát smrtící konkurencí…

Vztahy… Jakoby dvacáté století sejmulo z člověka fyzickou dřinu, ale nasadilo mu druhé utrpení, nekonečné hledání vnitřního míru, teprve bolestné hledání přítomnosti v harmonickém světě svého domova a své šťastné rodiny… Spíše je dnes rodinou dobrá hospoda… Přepestrý je svět obrazů básníků i svůdné reklamy. Konfrontace reality a snů, které se jeví být nadosah - jen, jen, jen… Změnil se také přístup k drogám. Zkušenost živé přítomnosti je velmi lákavá, ale na druhé straně (…)

Nevím, možná je to jen můj pocit, ale přeji si změnu. Neexistuje dnes důvod ke strachu, avšak rádia by měla hrát klidnější (keltskou, orientální či polskou - znáte Tara Fuki?) muziku a lidé by se na sebe měli i pracovně více těšit. Jak naivní, říkáte si možná… A z ekonomického hlediska jsme na prahu nového hledání, jak nejefektivněji přerozdělovat přebytek všeho zboží. Jaký paradox, že?

Z matematického hlediska je rovnice prostá: chceme-li mít všichni více času nejen na sebe, ale především i na své děti, je nutné snížit spotřebu zbytečností. Povšimněme si, že jiné řešení (pozor, ani robotizace či efektivita není všelék!) ani teoreticky neexistuje. Pokud bychom dokázali snížit spotřebu třeba na 4/5, měli bychom všichni o pětinu více času. O pětinu více času na své děti, na své známé či na své koníčky - pokud samozřejmě nejsou další masivní součástí ekonomiky výroba/spotřeba.

Budoucí vývoj se může odehrávat v několika variantách

V jedné z nich se třeba sedm miliard lidí promění ve vysoce efektivní pracovníky a všichni budeme stále více a více vyrábět. Ale jsou i chmurnější vize. Část lidí-pracovníků bude předurčena k jednoduchým maximálně efektivním činnostem, druhá část je bude úkolovat a nejmenší třetí část bude hledat, jak nejvíce efektivně rozmnožit volný kapitál a tak dál posílit svou vizi světa, svou moc.

Je zvláštní, že z ekonomického hlediska je to nyní právě Čína, ve které dnes žijí již dvě miliardy obyvatel, u které se "nejsilnější" světová ekonomika (USA) zadlužuje stem miliard dolarů ročně. Mám z toho smíšený pocit. Lze však doufat, že taoismem poznamenané zemi budou cizí západní samospasitelné (ale především agresivní) vzory. Nu, nevím…

Ale abych byl správně pochopen. Samozřejmě nelze omezovat výrobu, nelze nařizovat jediné povolené druhy výrobků atd. Lze však stále dokola opakovat, že problém dnešní doby není v nedostatku banánů. Mnoho lidí mělo v roce 1990 pocit, že blízká budoucnost bude proměněna v sen, že končí století dvou světových válek, a že nesmiřitelný spor dvou ohnisek právě mizí jako dým… Zbyla tu však ta zatracená schopnost přítomnosti generovat tíhu, dohledávat spor, uvidět nepřítele a tím jej i zhmotnit. Je už načase se i v našem ateistickém kotlíku konečně obrátit ke křesťanskému výkladu světa, je prostý a nemusel by s ním mít nikdo problém. Čiň druhému to, co je také tobě milé, věř, že dobrý pohled i skály přenáší…

Na kauze ministra zahraničí Svobody mě ani tak neuráží to, že žije v rozporu s ideály, které veřejně (!) zastupuje, ale především smutný fakt, že na to téměř nikdo v celé společnosti nepoukazuje. Kdo má uši, slyš. Hra "Irák" je příliš průhledná, byť herci se snaží vypadat přesvědčivě. Odpovězte si zde jasně: Věříte jejich verzi výkladu? Je to proto, že nevidíte jiné řešení? - Jistě, filosofické a světové intelektuální elity pospávají kdesi v koutě nebo ani neexistují - čest výjimkám - reportéři Jazairi, Procházková nebo někdy i skromně ostýchavé zpravodajství některé televize (aby se to zle nevyplatilo)… Jde o selhání elit, nebo spíše o vlastnost tichého: Zůstat nevyslyšen?

Opakující se situace, kdosi chudý a ubohý je označen za teroristu, proto je jeho území násilně obsazeno (Čečensko, Palestina). Lidé se brání, nechtějí trpět svou okupaci a někdy až fanaticky obětovávají to nejcennější pro ideály, za ně opravdu ("o pravdu") položí život. Zlí teroristé. Kdosi jiný, silný, zase řekne: "Pohleďte, je třeba vytrhat ten plevel, nelze už dále vyjednávat, nikdy se nám to nevyplatilo, musíme se bránit…"

Budoucnost jsou obrazy

Foto Kodak 4530 - 1,6 MB

Moderní existence… Podzimní krajina, listy žloutnou, les, příroda, živá příroda… Vůně, podzimní vůně, sychravost, ale i dým z ohňů… Zmizel ruch technické civilizace, pouštění draků... Podzim, nádherný čas, kdy úroda je sklizena a v domech je teplo, čekání na nejkrásnější svátek v roce...

Neexistence vánočního komerčního průmyslu… Netřeba stále transportovat kohokoliv či cokoliv kamkoliv. Ticho, žádné dunění, jen hlasy lidí v zšeřelé krajině, v níž hoří ohně… Nocí též zní tlumené hlasy přátel… Ticho bez těžkého tepu strojové doby, v krajině jsou slyšet hlasy dětí, mámy je kárají, šaty jim příliš voní dýmem z bramborových natí… První čerstvé víno rozpouští nánosy strachu a oči konečně začínají vidět, že se není koho bát, že bubáci dlouhé noci byli jen špatným snem…


Merlinii, časně ráno 15. listopadu 2003


 

Zpět


 

"Analýza 17. listopadu" od Miroslava Dolejšího (zemřel mimo pozornost veřejnosti 26. června 2001) je i dnes velmi zajímavé čtení, přestože stále existuje řada "autorit", které dělají vše, aby jeho výklad světa byl maximálně znehodnocen. Tento přístup (zatracení místo diskuse) se nám pochopitelně líbit nemůže. Snad právě proto si tento text zaslouží znovu a znovu svou pozornost.

Dnes nás může velmi udivovat, jak je možné, že "Analýza" vznikala již před téměř dvaceti lety. Redakci Revue Časoděj by velmi potěšilo, pokud by zejména čtenáři mladší generace (15-30 let) zaslali svůj názor, tedy jaký pocit z textu mají a snad připojili i svou verzi výkladu základních souvislostí.

Uvědomme si, že bez porovnání svých názorů či postojů, bez diskuse, se nic nezmění. Bylo by opravdu "dost dobrý", kdyby zmizel nezájem a lhostejnost...

16. 11. 2003 Merlinii


Samotišky, 5. listopadu 2003
Olomouc, 20. října 2003

Vážený pane primátore,


V deníku Mladá fronta dnes byl dne 25. 9. 2003 publikován článek o přehnaně luxusních autech, která si ze státních peněz pořizují starostové.
K naší lítosti se zde objevilo také Vaše jméno.
K výše uvedenému článku byl v tomto deníku otištěn také komentář pana Karla Steigerwalda. S tímto komentářem dle našeho zjištění souhlasí řada olomouckých občanů. Rádi bychom se Vás proto zeptali, zda a jaká byla Vaše reakce na výše uvedené články a co se případně v této věci změnilo.

S pozdravem

Michal Rusek, U Korábka 6, Samotišky
Ivo Šaněk, Sokolská 4, Olomouc


PRIMÁTOR STATUTÁRNÍHO MĚSTA OLOMOUCE

Orlice...

Vážený pan
Michal Rusek
U Korábka 6
Samotišky

Vážený pan
Ivo Šaněk
Sokolská 4
Olomouc


V Olomouci 12. 11. 2003

Vážení pánové,
zajímá Vás, jak jsem reagoval na články o automobilech představitelů samosprávy. Mohu Vám však jen zopakovat to, co jsem v září sdělil redakci MF DNES. Osobně zastávám názor, že vozidlo vrcholného představitele statutárního města může být vedle toho, že splní nároky na bezpečnost, spolehlivost a prostornost, také přiměřeně reprezentativní.
Znovu tedy zdůrazňuji, že město Olomouc využilo velmi výhodné nabídky na zakoupení automobilu Audi A6 s téměř půlmiliónovou slevou, protože vozidlo se používalo při zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze. Je nezbytné si zároveň uvědomit, že tehdy v roce 2000 se ještě nevyráběla Škoda Superb a původně primátorem města Olomouce používaná Škoda Octavia nesplňovala bezpečnostní a především prostorové požadavky zejména při dálkových cestách.


S pozdravem Ing. Martin Tesařík (vlastnoruční podpis)

Horní náměstí / 771 27 Olomouc
Tel.: 585 513 261
Fax: 585 513 433
E-mail: martin.tesarik@mmol.cz
http://www.olomoucko.cz

Originál dopisu - formát jpg, 150 kB


Tak to bychom měli, že... – maličké zamyšlení Marka Nohála...

Ministr zahraničí Cyril Svoboda nezastupuje zájmy ČR – Michal Rusek, 29. 11. 2003

Dlouhou dobu se ČR dařilo udržet vynikající roli – místo vojenské okupace (naučme se situaci nazývat pravým jménem), o jejíchž příčinách na tomto místě nebudeme diskutovat, jsme vytvořili v Basře místo, kde místní obyvatelé věděli, že ČR jim poskytuje OPRAVDOVOU POMOC. Nyní se ukázalo, že ji ČR NECHCE (jistě by se našly finanční i lidské zdroje, pokud by byla opravdová vůle) nadále poskytovat, což je opravdová škoda.

Jana Hybášková (38), velvyslankyně ČR v Kuvajtu, odpovídá na otázky Revue Časoděj
 
- 30. 4. 2003

Když jsme vyrůstali před rokem 1989, byl to beznadějný pocit, tam kdesi nahoře byli "ONI". Báli jsme se jich. Jsem proto rád, že si mohu s překvapením uvědomovat, že nikoliv nepodstatný vliv na utváření světa mají dnes lidé, kteří uvažují stejně, kteří myslí i cítí jako já. Tímto vážené paní velvyslankyni Janě Hybáškové děkujeme a především jí chceme popřát hodně sil a entuziasmu v její náročné a vyčerpávající práci. Zároveň chci apelovat na širokou občanskou veřejnost včetně poslanců a zejména novinářů: Možná bychom se mohli více zamýšlet nad tím, zda by nebylo přece jen lepší vnímat více i poněkud vzdálenější souvislosti. A přemýšlet více nad tím, jak pomoci těm, kteří jsou na samém okraji existence - často i na hraně mezi životem a smrtí. Jsme přece všichni Lidé...

Na hranici píší: nekrmte děti!

Z Kuvajtu do Iráku vedou dva přechody, stále uzavřené pro kohokoli, kdo nemá vojenský doprovod. Vždy jen jeden automobil projíždí vysoký hliněný val. Na hranicích visí nápis: Nekrmte děti! Za valem, necelou stovku kilometrů od neuvěřitelně bohatého "ropného" Kuvajt City, probíhá lidská tragédie nedozírných rozměrů. (více)

Ekonomika i kultura – čekání na bod obratu - 22. srpna 2003
Přítomnost je složitým komplexem „tržních“ sil, některé spolu bojují otevřeně, jiné zase skrytě. Pokud existují hluboké rozpory v interpretaci stále více provázaného světa, je pouze pochopitelné, že se neshodneme na cíli cesty, tedy žádný společný cíl vývoje lidské civilizace vlastně není, existují pouze ryze soukromé zájmy. Představa harmoničtějšího světa, ve kterém si šťastně hrají děti, ve kterém noční zahrada není místem násilných činů, se tak přesouvá z možné, byť třeba velmi vzdálené reality do roviny utopie a tedy naprosto nemožného snu. Myslím, že to je veliká výzva.

Otrokářský systém - snadno a rychle? - 21. srpen 2003
Zdánlivě ironický text není snadné vyvrátit relevantními argumenty zejména proto, že staví na číslech, která jsou neúprosná. Naše země se stala levnou výrobní základnou, přestože je uprostřed Evropy. Průměrný člověk pracující v ČR vyrobí 3/5 zboží ve srovnání s průměrným obyvatelem Evropské unie. Máme tedy menší pracovní výkonnost. Jak je však možné, že ohodnocení naší průměrné práce nečiní také 3/5, ale výrazně méně - pouhou 1/5? Tyto údaje potvrzuje i nezávislý "Big Mac index": Průměrný obyvatel Prahy musí pracovat na hamburger Big Mac 42 minut, obyvatel Zurychu pouhou třetinu této doby - 14 minut... (více)

Kéž starosti  odejdou tak rychle, jako pomíjí čas léta...

Proč právě EKONOMICKÝ růst? - 11. srpna 2003

Každý Vám bude nabízet to, z čeho mu plyne zisk. Samozřejmě vždy se bude zdůrazňovat, jak je vše výhodné atd. Na tomto principu je postavena tržní ekonomika. Každý hájí SVÉ zájmy. Ostatně jinak tomu ani zatím být nemůže, lidé nejsou andělé, bohužel. Je však hloupé, když obyčejní lidé nehájí své, ale cizí zájmy - zájmy velkého kapitálu. Investoři nutně potřebují určitou náladu proto, aby dosahovali svých cílů, proto se modlou dnešní doby stáva ekonomická úspěšnost a především ekonomický růst. Navíc kdo by nechtěl mít pro sebe větší luxus a užívat si většího množství zboží? A právě takto vzniká mylné spojení: životní štěstí a harmonie = neustálé zvyšování spotřeby (výroby). Samozřejmě opak je pravdou - smyslem života může být především hledání krásy a harmonie ve vzájemných vztazích. (Uff, trochu patetické, ale je to tak, že? :-)

Znovu - proč právě ekonomický růst? - diskuse s makroekonomem Janem Hoškem, BL 14. srpna 2003

Reforma financí - poznámky I. - 29. července 2003

Pokud se neshodneme na výchozím předpokladu, že společnost jako celek se nemůže povznést na vyšší úroveň (kulturní, etickou, bezpečnostní, zdravotní, vztahovou, ekologickou atp.), pokud v ní v témže okamžiku existuje řada lidí s vážnými existenčními problémy, obávám se, že mohu s tímto textem ihned skončit. Pokud naše majorita nebude mít pozornou vůli dát účinnou a nemoralizující pomoc těm, kteří ji skutečně potřebují, pokud bude termín "společenská vzájemnost" patřit do slovníku jen nepatrné části populace, velmi se obávám, že vznikne svět, který nebude šťastným místem pro naše děti a jejich děti a… A to je moje poslední naděje - totiž, že motivem pro společné hledání a nacházení může být právě snaha vytvořit bezpečný svět pro naše potomky.

"ŽIVOTNÉ" - překvapivé řešení? – 2. 7. 2003 - důležité poznámky k reformě financí

Zvyšme efektivitu státních výdajů - stát hledá drobné u chudých a miliardovým únikům se nevěnuje - 19. 6. 2003, BL

ROZHOVOR:  Jana Hybášková - velvyslankyně ČR v Kuvajtu pro Revue Časoděj - 30. duben 2003

Děti se nerodí: místo příčin řešíme následky - Smutná statistika, ČR velmi rychle vymírá, 2. 6. 2003, BL

Osočování - základem moderního světa je úroveň komunikace, tj. množství času potřebného k přenesení jedné obyčejné myšlenky tak, aby ji pochopila celá společnost - ale nejen to, aby se jí řídila a považovala ji za vlastní.

ANTI-komunimus, NE-komunismus a Václav Klaus - text pro BL, velmi zajímavá diskuse - ZDE

Kterému výkladu světa máme věřit? - utrpení působí vždy naivní důvěra k ideovým vůdcům (!)

Michael Lerner: Triumf strachu - nejčtenější text za březen 2003
Triumph of Fear, The U.S. War Against Iraq, Tikkun Magazine, březen-duben/2003, Berkeley, CA,
www.tikkun.org
Lerner, názorově orientován na neo-liberální judaismus neboli židovský „New age“, svými postoji již dlouho vzbuzuje nevoli u většiny zastánců proamerické a proizraelské politiky. V úvodu článku rekapituluje všechny nám známé „důvody války“ (ropa, Bushova snaha o znovuzvolení ve volbách, úsilí o globální hegemonii USA atd.), která však kromě jiného vznikla proto, že Bushova administrativa využívá následky syndromu 11. září, neboť strach oslepuje i paměť, vzpomínky Američanů na válku ve Vietnamu. Způsobuje odcizení, izolaci v pocitu ohrožení „jinými“ a podporuje cynický realizmus, díky němuž vítězí... (více)

Varianta B - následovat USA v ekonomickém pragmatizmu či nikoliv? - M. Rusek pro Britské listy, 3. 4. 2003

IRÁK IQ-TEST - 47 důležitých otázek a odpovědí. Před 45 lety byl zavražděn M. L. King

Tam, kde není míru - 13. 2. 2003 - Mária Schwingerová odpovídá Jaroslavu Hutkovi

Otázka svobody - zcela postmoderní mix pro inspiraci navečer - doporučujeme!

Až potkáte matku z Iráku - rozcestník na články okolo války v Iráku

Fakta o válce v Iráku - dokument

Precedens - krátká sci-fi povídka, 21. 3. 2003, Merlinii

The TWINS: – Sláva blahodárnému militarismu X Pacifismus se šíří jako mor – 21. 2. 2002, ilustrace Escher

Text k nečekaně militantnímu přístupu organizace Člověk v tísni. (Mimochodem, když jsme se o prázdninách zeptali na dispečinku Člověka v tísni, zda je možné při povodních pomáhat i mimo Prahu, byli jsem za tuto otázku nemile napadeni... Přes výslovnou žádost jsme byli vysláni do Chuchle. Možná by nebylo od věci přezkoumat, jak účelně jsou dary občanů využívány, kolik % vybrané pomoci se dostane skutečně těm potřebným a kolik peněz "spolkne" administrativa. Mimochodem, bylo by velmi účelné, aby stát zajistil paralelní databázi dárců, aby byla možná lepší kontrola - do té doby, než všechny nadace atd. budou mít kompletní účetnictví přístupné přes TRANSPARENTNÍ účty komukoliv na internetu. Pak si každý své peníze bude moci pohlídat.)

Memy, reklama, Tao a ctnost v roce 2002 - nejčtenější článek za únor 2003

Haiku - krátké básně pro jiné myšlenky...

zpět