Někteří významní myslitelé ;-)
Gabriel Honoré Marcel (1889-1973)
Francouzský filosof, dramatik a literární kritik. Přední představitel křesťanského existencialismu. Stál stranou univerzitního života, klíčový vliv na něj měl prožitek války. Pracoval na vytvoření konkrétní filosofie, která se prostřednictvím reflexe vrací k bezprostřednosti existence a umožňuje přecházet od roviny "mít", která je rovinou problémů, k rovině bytí, která je rovinou tajemství (a kde si každá reflexe zároveň uvědomuje své hranice). Rovina bytí umožňuje pronikat do naší zkušenosti smyslu života. Marcelův existencialismus má silné rysy křesťansky orientovaného personalismu.
Sören Aabye Kierkegaard (1813-1855)
Dánský teolog, filosof a spisovatel, předchůdce existencialismu (ovlivnil Heideggera, Jasperse a Sartra) a dialektické teologie. Vystudoval teologii, filosofii a literaturu na univerzitě v Kodani (1841). Používal mnoho různých pseudonymů (např. Anti-Climacus), které však většinou byly brzy odhaleny. Ve své tvorbě podrobil kritice Hegelovu dialektiku za její racionalismus, historismus a myšlenku řešitelnosti protikladů v průběhu rozporuplného vývoje světa, satiroval své vlastní knihy. Za hlavní považoval otázku, jak se myůže konkrétní člověk ve své konečnosti prosadit proti totalitním nárokům logicky zkonstruovaného světa, proti společenské nivelizaci a formalisticky zplaněné víře oficiálního křesťanství. Stavěl se za subjektivní pravdu, individuální existenci a kvalitativní dialektiku. Tvrdil, že "všude, kde je dav, tam je nepravda." Rok před svou smrtí vystoupil z církve. Zemřel předčasně po záchvatu mrtvice.
Jan Patočka (1907-1977)
Český filosof, překladatel a kulturní historik. Vystudoval češtinu, francouzštinu a filosofii na pražské Univerzitě Karlově, ve studiu filosofie však pokračoval ještě na pařížské Sorbonně (1928-29), v Berlíně a ve Freiburgu u Husserla a Heideggera (1932-3). V roce 1934 se stal středoškolským a o tři roky později univerzitním profesorem filosofie. V 60. letech přednášel jako hostující profesor na německých univerzitách. V roce 1972 byl donucen Univerzitu Karlovu opustit, a tak vedl alespoň soukromé bytové semináře. O pět let později se stal spoluzakladatelem 'Charty 77' a zároveň jedním z jejích prvních tří mluvčích. Stalo se mu to osudným, neboť po výslechu na 'Státní bezpečnosti' zemřel.
Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937)
Český sociolog, filosof, literární kritik, pedagog, politolog a státník. V roce 1878 se oženil s Američankou Charlotte Garrigue, se kterou se seznámil (stejně jako s Husserlem) v Lipsku. V letech 1878-82 byl docentem na univerzitě ve Vídni, poté profesorem filosofie na české univerzitě v Praze. V roce 1883 se podílel na založení kritické vědecké revui 'Athenaeum'. V letech 1890-3 člen 'Mladočeské strany', redaktor revue 'Naše doba' a spolupracovník 'Času'. V roce 1914 emigroval do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a Anglie, ovšem i v zahraničí se aktivně podílel na vzniku nového československého státu. V letech 1918, 1920, 1927 a 1934 byl zvolen československým prezidentem, koncem roku 1935 ale abdikoval kvůli svému špatnému zdraví a po necelých dvou letech pak v Lánech zemřel.
Martin Heidegger (1889-1976)
Německý filosof a univerzitní profesor, od roku 1933 rektor na univerzitě v Marburgu. Byl ovlivněn Wilhelmem Diltheyem, Maxem Schelerem, Friedrichem Nietzschem a především fenomenologií Edmunda Husserla - díky nim dospěl k názoru, že evropská metafyzická tradice soustředěním se na jsoucno zapomněla na bytí. Na jeho analýzy pobytu člověka na světě (časovost, starost) navázal existencialismus (Heideggerovi se však tento název příliš nezamlouval) a zejména jeho hlavní představitel Jean-Paul Sartre. Heidegger byl jedním z nejvýznamnějších představitelů moderní ontologie. Ta je podle něj možná pouze v případě, že je bytí někde zpřístupněno. Způsob bytí lidské existence označil jako "dasein". "Dasein" ví o svém bytí a jde mu o toto bytí samo, protože má schopnost vztahovat se ke své smrti, k možnosti svého konce, tedy ke své konečnosti. Svůj raný projekt však nezavršil a zhruba od třicátých let se soustředil na vztah bytí a nicoty a na originální pojetí pravdy jako neskrytosti. Za východisko otázky smyslu bytí ale již nepovažoval výlučně lidskou existenci, nýbrž bytí chápal jako význačně dějinné. Čas je myšlen jako rozměr dějinně se odhalující pravdy bytí a člověk ve svém vztahu ke světu je chápán jako ten, kdo je schopen tuto pravdu vyslovovat. V pozdějších letech Heidegger studoval poezii a nelidskost v moderní společnosti. Kvůli svému bývalému členství v 'NSDAP' byl nucen po II. světové válce žít v ústraní. Tento zákaz skončil v roce 1951, kdy opět začal přednášet na univerzitě.
Karl Theodor Jaspers (1883-1969)
Německý filosof a psychiatr. Spoluzakladatel a představitel existencialismu. Byl ovlivněn mj. Husserlem, Diltheyem, Weberem a Kierkegaardem. Vystudoval medicínu a vzápětí nastoupil na psychiatrickou kliniku. V letech 1916-20 byl profesorem psychologie, potom až do roku 1937 přednášel filosofii. Ačkoli nacisti jeho tvorbu zakázali, zůstal v Německu a v roce 1947 obdržel za svůj nekompromisní postoj 'Goetheovu cenu'. O rok později se usadil v Basileji a získal švýcarské státní občanství.
Téměř všechny významné myslitele či filosofy najdete na WWW stranách
— odtud byly též převzaty všechny výše uvedené ukázky.
