Haiku

Ladislav Rusek


Je podzim…


Podvečer. Zní zvon

zvoucí snad k pobožnosti.

Jdu domů šerem.

…ukládá se k odpočinku…

 

Jak nosič vody

den co den džbán svůj zvednu.

Dno v nedohlednu.


 ...krajina... 


Strom ztrácí listy,

ptáci ztrácejí pírka…

Srdce, co ztrácíš?


– místo našeho bytí…


Pršelo v noci,

zatímco srdce spalo.

Svítá do rosy.


…a zase na jaře…

 

Na drobné rozměň

ten zlatý poklad léta…

Hořce čpí vratič.


…se vše k novému počátku… 


V střemhlavém pádu

vodopád vodu tříští…

Co značí „příští“ ?

…navrací. 

z p ě t

 


O jazyku, řeči, mluvě a lidském hlasu – Ladislav Rusek, 17. března 2004
Chci zde uvést alespoň něco ze svého pohledu na magii lidského hlasu, tohoto nejdokonalejšího hudebního nástroje, kultivovaného tisícem generací do dokonalosti zvukové, do schopnosti výrazové i do účinnosti emotivní, která vlastně ani není popsatelná suchým slovem; hlas prostě působí - pokud ovšem náš jazyk není degradován na strohé, zhrublé, primitivní věty pokynů, požadavků, konvenčních frází anebo dokonce projevů pokleslé sprostoty. I toho jsme dnes stále častějšími svědky, dokonce v médiích, kde se různí "baviči" předhánějí v podbízení se nízkým požadavkům publika. (více)

O víře – Ladislav Rusek, 13. února 2001
— specificky lidský (a zřejmě pouze lidský!) stav myšlení a postojů vůči „vědecky“ nepotvrzeným, nicméně stěžejním faktům, přesahujícím (odtud „transcendentní“) bytí člověka. Většinou jde tedy o víru v něco nebo v někoho.
Nezaměňujme slovo víra s pojmem náboženství, náboženská nauka apod. Víra je vnitřní přesvědčení.
Pravá („hluboká“) víra je stav ducha, dává tedy jistotu, o níž se lze opírat při řešení
nejrůznějších otázek, zvláště etických. (
více)