Haiku
Ladislav Rusek
Podvečer. Zní zvon
zvoucí snad k pobožnosti.
Jdu domů šerem.
Jak nosič vody
den co den džbán svůj zvednu.
Strom ztrácí listy,
ptáci ztrácejí pírka…
Pršelo v noci,
zatímco srdce spalo.
Na drobné rozměň
ten zlatý poklad léta…
V střemhlavém pádu
vodopád vodu tříští…
Co
značí „příští“ ?
O jazyku, řeči, mluvě a lidském hlasu – Ladislav Rusek, 17. března 2004
Chci zde uvést alespoň něco ze svého pohledu na magii lidského hlasu, tohoto nejdokonalejšího hudebního nástroje, kultivovaného tisícem generací do dokonalosti zvukové, do schopnosti výrazové i do účinnosti emotivní, která vlastně ani není popsatelná suchým slovem; hlas prostě působí - pokud ovšem náš jazyk není degradován na strohé, zhrublé, primitivní věty pokynů, požadavků, konvenčních frází anebo dokonce projevů pokleslé sprostoty. I toho jsme dnes stále častějšími svědky, dokonce v médiích, kde se různí "baviči" předhánějí v podbízení se nízkým požadavkům publika. (více)O víře – Ladislav Rusek, 13. února 2001
— specificky lidský (a zřejmě pouze lidský!) stav myšlení a postojů vůči „vědecky“ nepotvrzeným, nicméně stěžejním faktům, přesahujícím (odtud „transcendentní“) bytí člověka. Většinou jde tedy o víru v něco nebo v někoho.
Nezaměňujme slovo víra s pojmem náboženství, náboženská nauka apod. Víra je vnitřní přesvědčení.
Pravá („hluboká“) víra je stav ducha, dává tedy jistotu, o níž se lze opírat při řešení
nejrůznějších otázek, zvláště etických. (více)