10. Oktober 2002

Dear President,

the world politics is now dominated by the conflict with Iraq. Its factual causes are explained by various people in various ways.

We would like to live in a world which would not be divided into hostile camps and where representatives of individual states or nations would have inner and outer trust, together with a sense for the needs of their neighbors or political partners.

We would like to believe that we are heading towards such an equilibrium and that the human effort to the cognition of his/her individual self and of his/her surroundings are a contribution to the improvement of the living conditions and a fight for the human rights.

Many a time, the term "fight for human rights" evokes distrust or even indignation in some people as they are having either a first-hand experience or a mediate one thanks to information from other regions (eg. from Africa) that this term conceals merely a pursuit of power.

I, as a citizen of the Czech Republic, perceive with dislike the expression "friendly help", as it was used by the former communistic regime as a label for the entrance of the Army of the Soviet Union into our country in 1968. Our republic was at that time within the sphere of influence of the Soviet Union and their power interests were presented here as a help to the Czech people.

I would not be glad if the military actions of the US were interpreted likewise and if the "support of democracy" was only a veil for the military and economical claims to a foreign country, eg. its mineral resources.

Many people confirm the fact that the people living in the fabulous land of the Eufrat and the Tigris are living in difficult conditions. And now I am really asking you for a reflection: how can we help those people so that only the true culprits are punished and not the innocent ones?
After all, the soldiers are sons, husbands, or brothers and they cannot oppose the totalitarian power alone - even if they candidly wanted.

Is there really no other solution but a war-conflict?

Maybe it would be better to give up the stereotypical inhibitions and ask the representatives of Iraq so that they deal with the deputies of the powers, or the involved states, at a large summit, taking place in a muslim country or perhaps in Iraq itself, where not only diplomats would be invited but also specialists in the field of the islamic law and religion.

It would be good if these people could gather in a place where they could find time and space for an exchange of their ideas, a place where they could clarify their attitudes to one another and perhaps even enrich themselves mutually.

I am convinced that our interests can be defended openly in a completely free, direct dialogue. Surely, all the large tv companies will be eagerly interested in it.

It is not only beautiful, but audacious as well to create a space for a solution of peace. Great person is, after all, a person of gallant spirit and a kind heart.

Dear President, I wish you that your work in the field of interior and foreign politics is always bringing only good fruit, manifested in the satisfaction of not only the American inhabitants but of the entire world as well.

Yours sincerely Michal Rusek and review

What be coming?


Declaration of the citizens’ association Casodej on the contemporary situation – 24. March 2004
Smoke has been rising up from the fireplaces we have started. Visible even at a distance. The present political pursuits of the white conquerors are marked by joining and gathering: who is to decide whether the fellowship will serve for peace or for the alliance in war ? Integration is a feature of power-confirmation which evokes the sense of superiority, weight and volume. We are constantly weighing ourselves whether we are now mighty enough to wear a heavy armament and lift a heavy sword. As the historical experience of those upon whom we inflicted many a wrong in the past ( be it the indigenous natives of Africa, Asia or America) with our plans and deeds is not good, they observe us filled with constant anxiety... (more)

Autumn Dreams – 7. November 2002
The policy of the great powers is no surprise to anyone anymore. We are used to it. We have learnt to accept the decisions of "the more competent and greater ones," concerning the fates of smaller nations and countries,into the group of which we sometimes place ourselves, as we are also at times affected by the phrase "about us without us."When they are they and we are without ourselves, at a loss suddenly, without consciousness,without Hus, Comenius, in other words, without father and mother, because without a tradition which could awake at least a hint of a defense reaction, even the knights of Blanik are "they." This feeling of helplesness, once experinced, can never be forgotten. Its taste is omnipresent and it can remind us, in the most inappropriate moments, in the times of freedom, prosperity, when we are healthy and strong "individuals," exactly in the times when we are not interested at all in being parts of a whole, in being citizens of states, the entire world and universe... (more)

Dopis premiéru Blairovi:

To the Prime Minister, 10 Downing Street, London:

Dear Prime Minister,

Please find below an open letter urging the British government not to join the US war against Iraq from more than one hundred writers, artists and performers. Open letter on Iraq from writers, artists and performers:

“Under the present circumstances we believe an invasion of Iraq would be unjustifiable and could have potentially horrific ramifications. It would open a Pandora’s box which may be impossible to close.

“Nations across the middle east as well as many of our European neighbours have indicated their opposition to an attack on Iraq, which presents terrible dangers to the region and the world.

“We urge the British government to announce that it will not support any military assault being planned by the USA and will listen to both world opinion and the clear views of its own electorate.

“We urge our fellow citizens to join us in speaking out against this war by attending the ‘Don’t Attack Iraq’ demonstration in London on 28th September.

The vast majority of ordinary men and women of all creeds and walks of life wish to co-exist peacefully. If you agree, be there, say so, and help ensure our government takes a calm and sane stance on this life-and-death issue.”

Signed by:

Jane Abbot (journalist), Kay Adams (TV presenter), Mark Adderley (TV director), Diran Adebayo (novelist), Dr Khaldoon Ahmed (writer), Damon Albarn (musician), Yasmin Alibhai-Brown (columnist), Roger Allam (Olivier award winning actor), Frankie Armstrong (singer), Chloe Ashcroft (actor), Asian Dub Foundation, Anne Beech (editorial director, Pluto Press), Alfreda Benge (artist), Peter Biddulph (writer), Blur, Rosie Boycott (editor), Billy Bragg (singer song-writer), David Calder (actor), Anna Chen (playwright, actor), Caryl Churchill (playwright), Emma Dally (writer and publisher), Jeremy Dear (General Secretary, NUJ), Andy de la Tour (writer/actor), Frances de la Tour (actor), Robert Del Naja (3D) (musician), Ade Edmondson (comedian, writer), Richard Ehrlich (food and drinks writer), Brian Eno (musician), Paul Foot (campaigning journalist of the decade), Stephen Frost (comedian), Pandit G (musician), Tim Gopsill (Editor, The Journalist), Tony Graham (theatre director), Nina Grunfeld (writer), Wilson John Haire (playwright, novelist), Jeremy Hardy (writer, broadcaster, comedian), David Hargreaves (actor), Susannah Harker (actor), Phil Harry (Saqi Books), Kathleen Haskard (songwriter), Larry Herman (photographer), John Hodgson (writer), Alexis Hunter (artist), Lucy Irvine (travel writer and journalist), Robb Johnson (singer), Margy Kinmonth (film director), Mike Kustow (producer, writer), Mark Lamarr (comedian and television personality), Bryony Lavery (playwright), Emma Levine (sport and travel writer), Maureen Lipman (actor), Ken Loach (film-maker), Phyllis Logan (actor), Kim Longinotto (BAFTA award winning film-maker), Kika Markham (actor), Mike Marqusee (writer), Massive Attack, Catherine McCormack (actor), China Mieville (award-winning science-fiction writer), Adrian Mitchell (poet), Kevin Mitchell (sports correspondent), Jane Morant (actor), Charles Shaar Murray (music writer), Beverly Naidoo (writer), Roger Lloyd Pack (actor), Anna Paola (musician), Michael Peel (artist), Owen Pegram (storyteller, writer), Harold Pinter (playwright), Jeremy Pope (Executive Director, Transparency International), Philip Quast (actor), Corin Redgrave (actor), Gemma Redgrave (actor), Huw Richards (sports correspondent), Colin Robinson (publisher), Dr. Stephen Rose (scientist, author), Michael Rosen (writer, broadcaster), Leon Rosselson (singer), Dr. Dorothy Rowe (psychologist, writer), Gita Sahgal (film-maker), Ziauddin Sardar (writer and cultural critic), Ian Saville (magician), Bobbie Sawalha (TV/film producer), Julia Sawalha (actor), Nadia Sawalha (TV presenter), Nadeem Sawalha (actor), Jeff Sawtell (artist,writer), Will Self (writer), Kamila Shamsie (novelist and columnist), Iain Sinclair (writer), Linda Smith (comedian), Richard Smith (Associate Editor, Gay Times), Mark Steel (columnist, broadcaster), Mark Thomas (comedian), Colin Thubron (travel and fiction writer), Malcolm Tierney (actor), Liz Van Dort (singer/composer with Faraway), Harriet Walter (actor), Marina Warner (writer) David Watkin (cinematographer - Out of Africa, Memphis Belle), Harry Williamson (composer/sound engineer - Stones, Genesis, Sting), Jeanette Winterson (novelist), Susan Wooldridge (actor), Jean Woolf (author), Cecil Woolf (publisher), Robert Wyatt (musician), Gary Younge (journalist)...

Bublina americké demokracie

Není náhodou americká demokracie podobně nafouknutá bublina jako ještě nedávno akcie Enronu? To je, alespoň pro mne, nejaktuálnější otázka dne! Po pádu komunismu prý zůstal jediný životaschopný systém - kapitalismus. Hovořím-li o bublině demokracie, tak je to jenom proto, že je velmi důležité - pro vývoj občanské společnosti jako takové - ujasnit si a diskutovat o tom, v čem (ne)spočívá demokracie. Zdaleka nemohu nabídnout ucelenou škálu otazníků, které se vznášejí nad Spojenými státy, ale minimálně pro začátek to musí stačit. V celém textu ovšem milá čtenářka, milý čtenář nalezne otázky všehovšudy dvě. Ty ostatní si musí položit sama/sám. Já jen předkládám holý seznam faktů, tendencí či trendů k zamyšlení:
V Americe se zvyšuje počet lidí žijících v chudobě a počet lidí s nižším (nebo téměř žádným) oficiálním vzděláním.
Američtí spotřebitelé se v čím dál větší míře zříkají vlastní odpovědnosti a vlastního úsudku, dokladem jsou manuály na kdeco - včetně cyklistické helmy! Ve společnosti platí, že "byl by blbý ten, kdo by nehájil vlastní práva" - a tak dlouholetý strávník například McDonals žaluje firmu za to, že je obézní, kuřáci zase tabákové firmy za to, že nemohli vědět, jak dalece je kouření škodlivé zdraví a návykové.
Přetrvává výrazná getthoizace černošského obyvatelstva (středních i vyšších vrstev!)
Roste kriminalita, objevuje se hromadné násilí ve školách (nezletilí pachatelé, převážně chlapci).
Šíří se genderově motivované násilí (násilí na ženách), ženy si jednoduše nemohou na určitých místech dovolit vycházet večer a v noci na ulici, zužuje se jim veřejný prostor.
Počet uvězněných překročil dva miliony. Firmy, které využívají vězně jako velmi levnou pracovní sílu uzavírají se státem smlouvy o smlouvách budoucích, kde se stát zavazuje k "dodání" určitého počtu pracovních sil a vystavuje se penalizaci v případě nesplnění. Přísnější tresty jsou udělovány pachatelům z chudších vrstev, obecně platí, že častěji je potrestán příslušník nižší vrstvy a častěji osvobozen příslušník lépe situovaný.
Lidí vlastnících legálně zbraň v Americe přibývá.

Americký filmový průmysl produkuje "heroické" válečné filmy, oslavuje univerzálního odvážného a svobodu-milovného amerického člověka, mnohdy jsou filmy historicky zjednodušené a zkreslené. Vyrábí také jako na běžícím pásu filmy, kde násilí je buďto ústředním tématem nebo významným doprovodným efektem. Americké filmy často popisují "orwellovské" světy, přetechnizovanou, absolutně kontrolovanou společnost a jedince.
Z kruhu amerických intelektuálů vzešla za poslední desetiletí celá řada filozofů/ek, sociologů/žek a spisovatelů/lek, které/kteří se vehementně zaobírají tématy jako manipulace, svoboda a demokracie.
Přední nezávislé americké noviny (New York Times např.) dnes přetiskují bez jakéhokoli komentáře prohlášení americké vlády, že Saddam Hussein vypočítavě lže o údajném zneužití poslední zbrojní inspekce OSN v Iráku ze strany Američanů. Přitom před lety samy napsaly celou sérii investigativních článků na toto téma a donutily tehdejší vládu přiznat, že inspekce OSN v Iráku skutečně využila k vlastní špionáži.
Své informace zužitkovala při bombardování Iráku v roce 1998.
Z pohledu vládních činitelů USA má život Američana větší cenu než život iráckých dětí nebo afghanských civilistů. 3000 je vždy více než půl milionu.
Zcela běžně patří k americké zahraniční diplomacii, že si v klíčových otázkách kupuje hlasy ostatních členských států (ať až na půdě OSN či v jiných mezinárodních organizacích) nebo i rozdává z cizího (naposledy iráckou ropu).
USA se snaží vyvázat se z mezinárodní odpovědnosti, obcházejí mezinárodní právo (nepodporují Mezinárodní trestní tribunál, samy například porušily zákaz vyvíjení biologických zbraní - případ antraxu v loňském roce).
Spojené státy při sledování úzkých zájmů opakovaně v minulosti podporovaly a pomáhaly vyzbrojit mnohé (polo)-diktátorské režimy, pokud se tyto vymkly z rukou, vycvičily potom opoziční "paramilitaristické" skupiny (například dovezly zhruba 30 000 mnohonárodnostních bojovníků Talibanu do Afganistánu).
USA financuje na své půdě mezinárodní vojenskou akademii, na níž běžně používají učebnice s návody na mučení. Po občanských stížnostech byla škola - přejmenována.
Paradoxně po skončení studené války nikoli ubylo, nýbrž přibylo agentů a zpravodajců. Dochází k prolínání vojenské a ekonomické rozvědky.
USA mají největší vojensko-průmyslový komplex na světě, největší vojenský rozpočet, vlastní nejmodernější zbraně hromadného ničení. Tlačí na ostatní státy, aby zvyšovaly své vojenské rozpočty.
V americké politické elitě figuruje mnoho vojenských a zpravodajských špiček. Vojenské elity mají značný vliv na formování americké politiky. Armáda je v každém případě centralistická a je to nejméně transparentní článek společnosti, kontrola finančních toků a plnění úkolů je značně omezená.
V 285 milionovém státě se za dobu jednoho desetiletí vystřídal v prezidentském křesle otec a syn z jedné rodiny.
George W. Bush označil zpětně některé prezidentské složky od doby úřadování svého otce až po současnost za přísně tajné. Veřejnost do nich bude moci nahlédnout až po x letech.
Každá zásadní kritika USA je označována za antiamerikanismus.
Je-li citát (LN středa 25.9.) amerického ministra obrany (!) Rumsfelda k německým volbám přesný, potom řekl: „Způsob, jakým bylo dosaženo [výsledků voleb], byl naprosto neužitečný.“

A nyní trochu zpomalme: náš mediální polovirtuální svět, který miluje bombastické titulky, zkratkovité myšlenky, jedno- až dvouvěté citace politiků vytržené z kontextu, naprosto cosi přehlédl. Souhlasím, že dnes už bývalá německá ministryně spravedlnosti Herta Däubler-Gmelinová zvolila velmi zjednodušující příměr s Hitlerem, tisk tento výrok patřičně rozcupoval na malinké kousínky.
Ale co druhá polovina jejího tvrzení?! Totiž, že Amerika odvrací pozornost od svých vnitřních problémů? Ta zůstala naprosto trestuhodně bez povšimnutí! Co vlastně chtěla paní ministryně říct? Zajímá to někoho?
Miluš Kotišová
27. září 2002

V čem spočívá skutečná síla?

z p ě t