Brutální Nikitě, Tereze Spencerové, Ondřeji Férovi a Radimu Zet

Revue Časoděj? - Ano, jsme pacifisté

Elfové, kteří se nečekaně připojili v poslední chvíli, možná vše zachránili. Stejně jako stromové, kteří nezůstali lhostejní... Ani jedni, ani druzí přitom nevěděli, zda nejdou na jistou smrt. Myslím, že právě toto je snad nejsilnější scéna ve filmu... Boj. (A všichni měli pocit, že může být jejich poslední.) Legie krásných Elfů, kteří se vydali Lidem na pomoc - a přitom ani oni nevěděli, co je čeká. Jak mocná je tato filmová scéna...

V každém místě prostoru existují místa, která mají svou energii. Tato místa nereagují prostě na vnější, ale svobodně volí souřadnice, dotýkají se témat, idejí i lidí - těch, o která či o které mají zájem. Existuje-li svoboda volby, pak charakter člověka lze snadno poznat, stačí vnímat na co myslí, má-li volnou chvilku - místo pro sebe...

...je přece tolik jiných světů...

Na této planetě Zemi, existuje mnoho lidí, nelze je spočítat a každý z nich má svůj svět.
Zeptá-li se mě někdo, v co věřím, tak mu rychle odpovím, že v to, že tento svět zesiluje lidské nitro,
a každý člověk, že je tvůrcem celého Vesmíru.
Svět funguje jako hologram, kdy každá jeho část obsahuje svým způsobem celek.

Oči každého člověka vnímají. Mysl (či duše, chcete-li) vdechuje obrazům život.
Je-li mdlá, snadno vznikne i mdlý obraz světa.
Naopak soustředí-li se na to, co v přítomnosti skutečně důležité či podstatné je, pak již svojí pozorností pouhou
vdechuje energii tématu tomutu a působí, že i ostatní začnou tento pohled opětovat.
Věřím tedy, že lidé nejsilnější určují dějiny světa. Ale co vlastně znamená mít skutečnou moc?

Několikrát jsme vznesli dotaz, PROČ byla dána na obálku Mladého světa se dvěmi zajímavými reportážemi o pacifistech právě "Brutální Nikita". Určitě někoho napadlo udělat právě takovouto obálku,
jistě vznikla představa, že právě takto se upoutá pozornost.

S tím souhlasím, žena ozbrojená samopalem, s granáty okolo ramen...


Nikoli rubíny Nikity

Svět elfů, svět naděje, naděje svět
A jaké vlastně jsou ... světy lidí?

Brutální Nikita upoutá
bizarností svojí
upoutá pozornost
zaujme, přitáhne...

A co se děje asi v místech
kam padají ze strojů letících

vysoko v oblacích...

...svět přítomný, svět budoucí...

Michal Rusek, 4. 4. 2003


Možná se podaří osvětlit důvod, proč jsme výřez titulní strany Mladého světa tak zkritizovali.
Samozřejmě nás k tomu vedly osobní důvody.
Tak především pacifismus, který vnímáme jako snahu o lepší svět bez válek,
bereme zřejmě mnohem vážněji a zodpovědněji, než jeho kritici.
To je samozřejmé.
Slova velkého génia George Orwella - "Pacifismus je objektivně profašistický"
byla vyřčena v roce 1942, dnes to je již 70 let...

Každé slovo lze dohledávat jako zlé či naopak je očišťovat od nánosů času.
Jistě tak lze činit - závisí jen na povaze vůle člověka, na jeho motivaci, na jeho charakteru.

"Arie Farnamová, Američanka za každou cenu proti válce" - jak snadno lze slovem ublížit.
Copak asi reportéři Mladého světa vědí o vnitřní motivaci této dívky?
Upřímně řečeno nevím.
Kdyby však totéž napsal někdo o mně, necítil bych se tím polichocen.
Jistě, ne všechna slova vyřčená lze snadno pochopit, ale o skutečných důvodech není pěkné pochybovat.
Dokonce bych řekl, že je to velmi cynické. A tak je tu znovu ona volba:

Pochopit či zatratit? Pomoci a podpořit či raději davy varovat?
A možná jsem příliš citlivý - snad je to normální a přesné označení?
Možná se pletou, mé pocity...

"...stále jako by Irák byl baštou mírumilovné demokracie a USA letním táborem strýce Honneckera..."
bylo psáno v době, kdy autor nevěděl, že v Iráku budou tisíce mrtvých civilistů.
Cizích lidí, jejichž smrt se nás vlastně vůbec netýká, že...

Čeho se vlastně bojí tak přísní kritici pacifistů?
Představy, že naše vlídnost bude nepřítelem zneužita?
Že na Zemi bude více zla, když "my" budeme trpělivě čekat?

Jeden student se upálí, za chvíli zas další... (asi měli nějak osobní problémy - uvažují všichni)
Dotýká se nás nějak osobně cizí utrpení? Je vůbec skutečné?
Není to všechno jen dobře zahraný film?
A kam vlastně dopadnou stovky tun bomb z tak mnoha náletů B-52?
Rozsévají smrt, smrt našim nepřátelům. Nejen vojákům, též mnoha nevinným mužům, ženám i dětem.
To není novinářská fikce, to je realita právě těchto dnů.
Arie Farnamová přesně ví, proč koná svou práci, není naivní.

Všichni blízcí těchto mrtvých by raději žili postaru s Husajnem a se svými dětmi,
než aby se dočkali těchto dnů, dnů svobody.
Dnů trvalé svobody s armádou zachránců.

Každého poctivého autora velmi zamrzí, když investuje čas, dobrou vůli, energii do svého díla
a pak přijde někdo, kdo se krátce podívá a pak udělá pár efektních soudů, které tak břitce znějí.
Ještě více zamrzí, když člověk změní i své bydliště, šest let žije v cizí zemi,
protože má dostatek zkušností i moudrosti, aby pomáhal, jak nejlépe umí.

Ondro, snad si dovolím osobně jednu výtku: Kde jsou v reportáží důvody, vnitřní motivace pacifistů?
Nebo snad jde o tak samozřejmé věci, že se v médiích již o nich vůbec nemluví?

...jsou věci podstatné a jsou věci vedlejší...

Nebo snad nejde o život?


zpět

A Terezo díky moc: Opravdu jde o hodně.