Nehledejme utopické vize – říká pan Koranda

Vážený pane Rusku,

jistě by se dalo téměř se vším, co uvádíte ve Vašem článku k událostem v USA souhlasit, ovšem za předpokladu, že budu uvažovat zase naopak já prizmatem vašeho chápaní (zřejmě křesťanského). Nic nemám proti náboženskému vyznání, pokud neomezuje a nevnucuje svá dogmata ostatním. A bohužel, to téměř všechny církve na světě dělají od svého vzniku. Vždyť dějiny světa a válek především jsou dějinami náboženských válek nebo válek ideologických. Cožpak náboženství není také formou ideologie?

Proč máme my nevěrci mít neustále strach z konfliktů náboženství ? Od nepaměti všichni vždy tvrdí, že jen ta jejich víra je pravá a spasitelná (důkazy ovšem nelze tradičně podat) a tak známe křižácké výpravy, inkvizici, hon na čarodějnice a kacíře (a to vždy nebyli jen jinověrci či, nedej Bože přímo ateisté), války třicetileté nebo méněleté, války islámu s židovstvem, války balkánské (opět křesťanství versus islám) a dala by se vypočítávat nekonečná řada podobných konfliktů. Jako vždy však pravda, stejně tak jako rešení, není jednoduše černobílá. Schválně teď pominu všechny aspekty, které jste uvedl vy t.j. sociální, politické ap.

Jeden důležitý fakt jste ale přeci jen opoměl a tím je úroveň vzdělanostní, se kterou podle mého názoru vše daleko více souvisí. Ta je dána již od dětství meritem faktů, které jsou jedinci vštěpovány v rodině, škole a posléze médii a osobnostmi, které požívají v dané společnosti autority. Jednodušeji řečeno, univerzitní profesor asi nevezme do rukou samopal a nevyvraždí všechny kolem sebe jen proto, že mají jiný názor (ideologický, náboženský ap.).

Mluvíte-li o násilnému vnucování našich (rozuměj západních) civilizačních hodnot komunitám, které si vytvořili své vlastní, odlišné, opět se naskýtá otázka srovnání s náboženstvím. Což ono v podstatě za pomocí tentokrát duševního teroru nevnucuje svá dogmata ostatním jedincům? Opáčíte-li, že vše závisí jen na dobré vůli (či víře) jedince, není tomu tak. Jak jinak mám hodnotit strašení člověka peklem, zatracením, očistcem a jinými "nástroji" jak důševní teror. Odsud již není daleko v zapáleném boji za "víru" a blaho člověka, jak ji šířili ohněm a mečem křižáci, misionáři, conquista ale také nacisté a komunisté. Na druhé straně je zajímavý ještě jeden poznatek a poučení z historie.

Všechny ideologie, včetně těch náboženských, hlásají "vše pro lid". Vyžadují za to jen bezduchou poslušnost (=víru) a předpokládají uvědomělost jedinců. Jak tyto naivní a utopické myšlenky končily a končí nám dává historie. Naposledy ta komunistická, která se také svým "desaterem" vpodstatě nelišila od těch náboženských. Také předpokládala a operovala s uvědomělostí jedinců. Samotná napsaná pravidla však automaticky nazaručují jejich dodržování a proto utopie zůstává i po staletích různých pokusů nadále utopií.

A pokud nás nabádáte k utopii podobné "kdo po mně kamenem, já po něm chlebem", nemůžu ji už k úctě ke všem obětem utopií akceptovat. Pro další příklad nemusíme chodit až do Ameriky či do vzdálené minulosti. Vzpomeňme si jen na osud našeho státu na prahu II. světové války. Také v zájmu "nejsme jako oni" celá civilizovaná Evropa ustupovala nacistické ideologii a konec dobře známe. Je z toho jen jedno poučení a ať se nám líbí či ne, možná až drsně racionální - neustupovat násilí a to v jakékoliv formě. Jak to provést civilizovaně a dobře – toť otázka, na kterou bude mít každý jinou odpověď. Jde o to, aby směřovala kupředu a abychom neopakovali stejné chyby. V tomto směru by jsme měli vycházet z historických poučení a nesnažit se stále hledat nové, byť sebelépe myšlené ale utopické vize.

Jiří Koranda, Jeseník

Zpět