Redakční výběr nejčtenějších textů Revue Časoděj - klik
Umění sdělovat myšlenkyOsočování je řečí neandrtálců
A zatímco zuří líté boje v Babylónu, všude ve světě dochází k „zmatení jazyků“. Mnohé řeči zdánlivě učené jsou pod povrchem primitivní a zlé až hrůza, naopak mezi řádky obyčejných lidí lze najít perly. Své názory a pocity dnes může snadno celému světu sdělovat moudrý filosof i primitivní hlupák. To je dobré i zlé. Dobré proto, že je menší cenzura, zlé proto, že sebevědomý a silný neandrtálec se snadněji prosazuje a vleče lidi do svých chybných myšlenkových schémat. A oni pak opakují jeho primitivní a zjednodušené teze. Ty jsou dnes slyšet na každém kroku.
Položme si otázku: Jak se odlišuje řeč člověka moudrého od jazyka samolibého a hloupého? Dřív jsem si myslel, že stačí seřadit slova za sebe tak, aby byla logická a přesná, a člověk takto dosáhne na Pravdu. Dnes vím, že je to málo, že tento základ nestačí.
Vysvětlit a neurazit
Když jeden známý sci-fi spisovatel osočoval nevhodným způsobem prezidenta, chtěl jsem mu vysvětlit, že jeho počínání nikam nevede, že chce-li cosi doopravdy změnit, měla by jeho slova být spíše radou, trpělivým vysvětlováním - tak, aby uši kritizovaného zaslechly obsah řeči, aby mysl mohla dobře pochopit poučení. Přišla mi odpověď a já jsem byl překvapen, jak málo mi tento autor rozumí.
A tak se dodnes ptám - cožpak je to tak těžké představit si člověka, jemuž svůj postoj sděluji a předem vytušit, jaké bude mít pocity? Není snad moudré chtít psát tak, aby druhý člověk mohl najít svou vůli i pokoru a mohl přijmout radu? Samozřejmě mohu volit slova taková, že vmetu druhému pravdu do očí tak, že snad každý ji odmítne.
Naopak je dobré sdělovat upřímně všechny své pocity – s nadějí, že druhý pochopí, že druhý porozumí. To, že se vždy objeví hlasy nepřející, hádavé a urážlivé, je zatím bohužel zcela běžné, avšak není dobré se tímto nechat odradit od poctivého sdělování.
G.W.B jako hybatel pokrokuPaolo Coelho mi tak trochu vzal téma. V tom výkladu světa, který tak precizně nastínil, lze vidět prezidenta USA jako mocného hybatele, zveličeně až jako hinduistického boha Šivu, jež jako bouřlivý a ničivý princip ničí staré formy a nastoluje nové. Kdyby nebylo tohoto zjevného a razantního počínání, nemohl by se svět tak rychle proměňovat. A o zásadní proměně světa není pochyb, známí politologové začínají považovat právě tuto válku v Zálivu za definitivní ukončení období, jež začalo rozpadem Sovětského impéria či přechodem zemí východního bloku k demokracii.
Takže vnímejme, že prezident USA na sebe vzal velmi odpovědnou roli hybatele. Vždyť kde by se vzala motivace tak mnoha podnětných textů, které lze nyní snad všude číst? Cožpak by jejich autoři mohli cokoliv napsat jaksi sami od sebe - bez příčiny? Ve stávající míře a hloubce jistě ne.
Otázkou však zůstává, kdo je dnes vlastně u kormidla a kam popluje loď jménem Svět lidí příště. - Zda k obecné pomoci všem potřebným či k ještě vyšší prosperitě již dnes bohatých a mocných.
G.W.B není Bůh
Nezbývá než dodat, že žádný člověk není Bůh a nemá právo ani potřebnou dokonalou moudrost činit tak, jako nám G.W.B a jeho vláda předvedla. Válka je špatná a tisíce mrtvých je nutné přičíst k vině nikoliv Husajnovi, ale člověku, který měl mít vyšší moudrost, ale bohužel ji neměl. Stejně, jako za 118 mrtvých civilistů v moskevském divadle je zodpovědný prezident Putin a nikoliv čečenští bojovníci. Rozhodnutím Bushe a Putina – jejich konkrétním rozhodnutím – smrti nastaly. Jejich rozkazem, kteří zase jiní o své vůli splnili. Nelze chtít dohledávat jiný výklad – jak by se někomu mohlo libovolně hodit – neboť bychom skončili u Adama, Evy a hada s jablkem.
Dále si povšimněme, že jak G.W.B. tak i Husajn mluví o Bohu. Vězme však, že své vnitřní přesvědčení (víru) lidé poctiví nedávají nikdy takto okatě najevo - a zejména ne za účelem přesvědčování davů v politice. V tomto smyslu však Bagdád prohrál 5:1 - Husajn se Bohem zaštiťoval mnohem častěji, než Bush.
Alarmující situace v USA
Podle posledních průzkumů veřejného mínění v USA (4. 4. 2003) podpora vojenské akce stále roste a Američané již údajně nepožadují ani důkazy existence zbraní hromadného ničení. Možná bychom neměli tak bezstarostně opomíjet závažnou otázku, jak je možné, že svět (a kdo je to vlastně ten SVĚT?) doposud toleruje USA roli světového šerifa s právem určovat, která země smí mít zbraně, a která nikoliv. Sledujme nyní pozorně, zda OSN bude umožněno, aby převzala řádně svou roli, zda se USA budou poctivě snažit, aby RB OSN byla plně funkční, nebo zda naopak budou nefukčnost OSN - která jim, jak se zdá, spíše vyhovuje - posilovat. Mimochodem, nedluží náhodou právě USA OSN peníze za své členské příspěvky?
Rodí ekonomická krize v USA novou totalitu?
I mezi samotnými senátory v USA se již začínají ozývat hlasy, že kromě obnovy Iráku se nyní ještě bude muset vystavět znovu demokracie v USA. Jak je možné, že zastánci války zcela ignorují fakt, že situace v USA se začíná podobat totalitním poměrům, které tak důvěrně známe právě z naší nedávné minulosti? Mám na mysli především perzekuce známých osobností, které se odvážily dát najevo své odmítavé stanovisko k válce v Zálivu. Mediálně nejznámější je hudební klip zpěvačky Madonny, který odvysílala v ukázce i ČT. (O Madonně si však nedělejme extra iluze, má vypěstovaný perfektní cit pro byznys a zákaz je pro ni vlastně tou nejlepší reklamou.) Podobně i mnohé populární hudební skupiny si nyní musejí jejich příznivci vyhledávat na internetu, protože rozhlasové stanice v USA je prostě odmítají vysílat. Hlasy pro mír jsou tak v USA umlčovány. Není přesně zřejmé, zda je to proto, že tak rozhodl majitel rádia, či proto, že existuje nějaké nařízení tohoto druhu. (Tato fakta si zasluhují preciznější analýzu!) Nu snad podobný osud zatím v ČR nehrozí například skupině Kryštof.
Je zarážející, že výsledek války je pro USA důležitější, než dodržování základních principů demokracie - pravdivosti a objektivnosti ve sdělování informací, svobody projevu nebo svobody shromažďování. (Stovky demonstrantů jsou v USA nezákonným způsobem zadržovány a jsou jim odnímány základní lidská práva, o čemž se v ČR jen málo diskutuje.)
I kdyby USA postupovaly zcela ideálně, nemělo by v demokracii nikdy docházet k omezování vyslovování odlišných názorů. To, že se to tak nyní děje, svědčí o velkém napětí, které v USA nyní panuje. A to rozhodně není dobrá zpráva.
Myslím, že se shodnu v názoru s mnoha dalšími lidmi, kteří z výše uvedených zpráv z USA mají nedobrý pocit či mají dokonce strach. A tak nevím - máme se bát o stav demokracie v USA nebo nikoliv? Co myslíte? A kdyby náhodou – nedej pánbů – se v USA zrodila diktatura podobná té Stalinově, který „Hitler“ by svět i USA zachránil?
Velmi málo se doposud poukazuje na fakt, že právě Hitler zásadně oslabil do té doby stále mocnější totalitní říši – Sovětský svaz. Přes všechny hrůzy fašistického režimu odvedl největší kus špinavé práce právě Hitler, sovětská ekonomika byla 2. světovou válkou zásadně zdecimována a na rozdíl od Německa nedostal SSSR od USA žádnou masivní ekonomickou podporu, jakou byl Marshallův* plán. Je vůbec zřejmé, jakým nebezpečím by se SSSR pro svět stal, kdyby jej Hitler nenapadl? Vždyť během pěti či deseti let by jeho vojenský průmysl mohl být nepřekonatelný. A možná by pak provedl „preventivní válku“ proti Západu…
Každý obraz mysli se může splnit
Chci však upozornit na jednu věc. Pokud bude světová veřejnost do G.W.B. vkládat svou vlastní vizi „Satana“ (nebo mu prostě jen připisovat POUZE špatné vlastnosti), může být pro něj snadné či pohodlné jí tento obraz splnit. Nebo si prostě řekne: „Už mám toho urážení dost, já vám všem, kteří nás nepodporujete, ukážu!“ Ale co teď? Všemi silami se snažit zalíbit USA? Nebo vyvolávat světový odpor k výrobkům z USA třeba tak, jako se nyní ve Francii či Německu odmítá Coca-Cola?
Proč nastává „zlom v myšlení“?
Ve včerejší Noci s andělem jsem sledoval skvělého autora, jehož tématem je hledání odpovědi na otázku, proč člověku dojde trpělivost a řekne: „Není už jiná možnost, musí se použít násilí…“ Myslím, že žádný člověk by se neměl přiklánět k fatalismu a naopak by měl aktivně (ve své mysli) hledat všechna dobrá řešení. A těchto vizí může být snad nekonečně mnoho. Myslím, že je celkem snadné pochopit, že každý člověk má své konkrétní důvody ke svým činům a pokud je okolí upřímně vstřícné, tak snad opravdu každý přijme podanou ruku, a pokud mu to hrdost (paměť) dovolí, tak využije příležitost a tuto vizi naplní. Myslím, že např. kubánský vůdce Fidel Castro by mohl na upřímnou vstřícnost reagovat velmi kladně a zdá se mi, že jisté signály už máme. Nedávno se například tento ateista (smrt se blíží) zúčastnil dokonce vysvěcení kostela, což bylo dříve zcela nepředstavitelné.
Lze osvobodit člověka zvnějšku?
Mnozí lidé nevěří a dokonce si neumí ani představit, že „ten druhý“ - třeba režim v Bagdádu, Havaně, Pekingu, Pchjong-jangu, Tripolisu, Rijádu (Washingtonu) - se může změnit, že se může napravit. Myslím, že tato nevíra je velmi důležitý jev. Může se totiž lehce transformovat v „logické“ argumenty, může se transformovat ve zcela kontraproduktivní slovní souboj „o pravdu“. Snadno se pak v myslích lidí řetězí zlé reakce. A vzniknou dva tábory, které se opevní ve svých „pravdách“ a nezbude nic jiného než vzájemné osočování. Jsem pevně přesvědčen o tom, že ta strana, která jako první odmítne dialog před veřejností, porušuje evidentně vstřícnost a prozrazuje tak, že o žádnou dohodu vlastně nestojí. Bohužel – pokud je to opravdu tak, jak to média prezentovala - to byl právě G. Bush, jenž odmítl takovýto dialog. Myslím, že v takovýchto situacích nelze argumentovat hrdostí či dokonce ve stylu „se zločincem se bavit nebudu“. Veřejnost má vždy právo na informace z první ruky, nepřipravené, necenzurované - LIVE. A možná by nemuselo tak dlouho trvat, než se tento základní princip prosadí.
Jakou zkušenost s kulturou Západu mají miliony dětí v Iráku?
Proč v našich myslích tak málo existuje představa dětí, které v oněch zemích časem naleznou dobrý vztah i k nám, lidem západním? Budou nás přece mít rády zvláště proto, že uvidí naši dlouhodobě upřímnou a poctivou snahu jim pomoci. A to navzdory cílené propagandě jejich totalitního režimu, tj. režimu s cenzurou. (V této souvislosti si znovu všimněme trendů v USA!) Vždyť co jiného, než skutečné vztahy mají sílu proměňovat svět.
Toto řešení ale znamená trpělivě čekat třeba deset či dvacet let. Někdy i více... Tak tomu bylo i u nás v ČSSR a bylo to tak dobře. Možná jsme měli štěstí, že SSSR měl tolik zbraní, jinak by nás Západ už také „osvobodil“ a mnozí z nás by tu nebyli. Vždyť copak lze osvobodit člověka zvnějšku? (A vím - není a nemůže to být přesné srovnání.)
Tak ať místo negace přetrvá v našich myslích to, na co se ptá Jaroslav Hutka ve svém Rytí záhonu: Jak nejlépe můžeme dětem pomoci?
Michal Rusek, 6. dubna 2003
* Marshall [máršl] George Catlett, * 31. 12. 1880, † 16. 10. 1959, americký generál a politik. Za 2. světové války náčelník generálního štábu amerických vojsk; účastník všech významných válečných konferencí. V roce 1946 v Číně zprostředkoval jednání mezi komunisty a Kuomintangem. 1947-49 státní tajemník; inicioval Trumanovu doktrínu i Marshallův plán, s jehož pomocí část Evropy obnovila svůj výrobní potenciál. Pro nemoc rezignoval. Během korejské války se zasloužil o nerozšíření konfliktu do dalších oblastí Asie. V roce 1953 mu byla udělena Nobelova cena míru.
Ekonomika i kultura – čekání na bod obratu - M. Rusek pro BL, 22. srpna 2003
Přítomnost je složitým komplexem „tržních“ sil, některé spolu bojují otevřeně, jiné zase skrytě. Pokud existují hluboké rozpory v interpretaci současného stále více provázaného světa, je pouze pochopitelné, že se neshodneme ani na cíli cesty, tedy žádný společný cíl vývoje lidské civilizace vlastně není, existují pouze ryze soukromé zájmy. Představa harmoničtějšího světa, ve kterém si šťastně hrají děti, ve kterém noční zahrada není místem násilných činů, se tak přesouvá z možné, byť třeba velmi vzdálené reality do roviny utopie a tedy naprosto nemožného snu. Myslím, že to je veliká výzva.
Otrokářský systém - snadno a rychle? - 21. srpen 2003, Michal Rusek
Zdánlivě ironický text není snadné vyvrátit relevantními argumenty zejména proto, že staví na číslech, která jsou neúprosná. Naše země se stala levnou výrobní základnou, přestože je uprostřed Evropy. Průměrný člověk pracující v ČR vyrobí 3/5 zboží ve srovnání s průměrným obyvatelem Evropské unie. Ano, máme tedy menší pracovní výkonnost. Jak je však možné, že ohodnocení naší průměrné práce nečiní také 3/5, ale výrazně méně - pouhou 1/5? Tyto údaje potvrzuje i nezávislý "Big Mac index": Průměrný obyvatel Prahy musí pracovat na hamburger Big Mac 42 minut, obyvatel Zurychu pouhou třetinu této doby - 14 minut. Jak dlouho na něj asi musí pracovat průměrný obyvatel Jeseníku? Jistě více než 80 minut... (více)
Proč právě EKONOMICKÝ růst? - M. Rusek pro BL, 11. srpna 2003
Každý Vám bude nabízet to, z čeho mu plyne zisk. Samozřejmě vždy se bude zdůrazňovat, jak je vše výhodné atd. Na tomto principu je postavena tržní ekonomika. Každý hájí SVÉ zájmy. Ostatně jinak tomu ani zatím být nemůže, lidé nejsou andělé, bohužel. Je však hloupé, když obyčejní lidé nehájí své, ale cizí zájmy - zájmy velkého kapitálu. Investoři nutně potřebují určitou náladu proto, aby dosahovali svých cílů, proto se modlou dnešní doby stáva ekonomická úspěšnost a především ekonomický růst. Navíc kdo by nechtěl mít pro sebe větší luxus a užívat si většího množství zboží? A právě takto vzniká mylné spojení: životní štěstí a harmonie = neustálé zvyšování spotřeby (výroby). Samozřejmě opak je pravdou - smyslem života může být především hledání krásy a harmonie ve vzájemných vztazích. (Uff, trochu patetické, ale je to tak, že? :-)
Znovu - proč právě ekonomický růst? - diskuse s makroekonomem Janem Hoškem, BL 14. srpna 2003
Reforma financí - poznámky I. - 29. července 2003
Pokud se neshodneme na výchozím předpokladu, že společnost jako celek se nemůže povznést na vyšší úroveň (kulturní, etickou, bezpečnostní, zdravotní, vztahovou, ekologickou atp.), pokud v ní v témže okamžiku existuje řada lidí s vážnými existenčními problémy, obávám se, že mohu s tímto textem ihned skončit. Pokud naše majorita nebude mít pozornou vůli dát účinnou a nemoralizující pomoc těm, kteří ji skutečně potřebují, pokud bude termín "společenská vzájemnost" patřit do slovníku jen nepatrné části populace, velmi se obávám, že vznikne svět, který nebude šťastným místem pro naše děti a jejich děti a… A to je moje poslední naděje - totiž, že motivem pro společné hledání a nacházení může být právě snaha vytvořit bezpečný svět pro naše potomky.
Smyslem existence České televize je služba veřejnosti – 17. 7. 2003
Dokáže ČT vhodnou medializací najít řešení řady problémů?
Kdo jiný než ČT má schopnost nasměřovat pozornost veřejnosti a dalších médií k důležitým tématům?
Obstojí ČT pod vedením nového ředitele Jiřího Janečka a rozhýbe nebezpečnou strnulost naší politiky?"ŽIVOTNÉ" - překvapivé řešení? – 2. 7. 2003 (k návrhu na reformu financí)
Zvyšme efektivitu státních výdajů - stát hledá drobné u chudých a miliardovým únikům se nevěnuje - 19. 6. 2003, BL
Každé já je tvůrčím účastníkem děje - 28. 4. 2003
Kterému výkladu světa máme věřit? - utrpení působí vždy naivní důvěra k ideovým vůdcům (!)
Michael Lerner: Triumf strachu - nejčtenější text za březen 2003
Triumph of Fear, The U.S. War Against Iraq, Tikkun Magazine, březen-duben/2003, Berkeley, CA, www.tikkun.org
Lerner, názorově orientován na neo-liberální judaismus neboli židovský „New age“, svými postoji již dlouho vzbuzuje nevoli u většiny zastánců proamerické a proizraelské politiky. V úvodu článku rekapituluje všechny nám známé „důvody války“ (ropa, Bushova snaha o znovuzvolení ve volbách, úsilí o globální hegemonii USA atd.), která však kromě jiného vznikla proto, že Bushova administrativa využívá následky syndromu 11. září, neboť strach oslepuje i paměť, vzpomínky Američanů na válku ve Vietnamu. Způsobuje odcizení, izolaci v pocitu ohrožení „jinými“ a podporuje cynický realizmus, díky němuž vítězí... (více)Varianta B - následovat USA v ekonomickém pragmatizmu či nikoliv? - M. Rusek pro Britské listy, 3. 4. 2003
IRÁK IQ-TEST - 47 důležitých otázek a odpovědí. Před 45 lety byl zavražděn M. L. King
Jak ovlivňuje kvalita informací naše myšlení - na co bychom neměli zapomínat...
Tam, kde není míru - 13. 2. 2003 - Mária Schwingerová odpovídá Jaroslavu Hutkovi
Otázka svobody - zcela posmoderní mix pro inspiraci navečer - doporučujeme!
Až potkáte matku z Iráku - aktuální rozcestník na články v Časoději
Fakta o válce v Iráku - dokument
Precedens - sci-fi povídka, 21. 3. 2003, Merlinii
The TWINS: – Sláva blahodárnému militarismu X Pacifismus se šíří jako mor – 21. 2. 2002, ilustrace Esher
Text k nečekaně militantnímu přístupu organizace Člověk v tísni. (Mimochodem, když jsme se o prázdninách zeptali na dispečinku Člověka v tísni, zda je možné při povodních pomáhat i mimo Prahu, byli jsem za tuto otázku nemile napadeni... Přes výslovnou žádost jsme byli vysláni do Chuchle. Možná by nebylo od věci přezkoumat, jak účelně jsou dary občanů využívány, kolik % vybrané pomoci se dostane skutečně těm potřebným a kolik peněz "spolkne" administrativa. Mimochodem, bylo by velmi účelné, aby stát zajistil paralelní databázi dárců, aby byla možná lepší kontrola - do té doby, než všechny nadace atd. budou mít kompletní účetnictví přístupné přes TRANSPARENTNÍ účty komukoliv na internetu. Pak si každý své peníze bude moci pohlídat.)
Memy, reklama, Tao a ctnost v roce 2002 - nejčtenější článek za únor a červenec 2003
Haiku - krátké básně pro jiné myšlenky...
