Otrokářský systém - snadno a rychle?


Zadání (úkol především pro makroekonomy):

Vytvořte z určité země výrobní kolonii tak, aby lidé v ní žijící spotřebovávali svou mzdu především a pouze na svoji nutnou regeneraci k práci. Systém musí být stabilní a nesmí se stát ohniskem jakéhokoliv ohrožení.

Jinými slovy: Nastavte parametry společnosti tak, aby se z obyvatel stali dobrovolní a velmi levní otroci.

Je zřejmé, že každý očividně zlý systém, se kterým lidé nesouhlasí, se může časem rozvrátit, protože to lidem bude vadit.

Náklady na DOBROVOLNÝ otrokářský systém jsou však velmi nízké, mnohem nižší, než když je lidem odebrána veškerá svoboda.

RŮST HDP = RŮST SPOTŘEBY


Řešení uvedeného úkolu podle Revue Časoděj:

1) Je třeba především dodržovat základní pravidlo: SKRYTOST. Nejsnáze se dosáhne uvedeného zadání, když druhá strana nebude nic tušit. Otroci nesmějí vědět, že jsou otroci - jinak by se začali bouřit a to by znamenalo zbytečné náklady a snížení ZISKU. Pokud by kdokoliv na tento dokonalý otrokářský systém začal upozorňovat, je třeba jej veřejně zesměšnit a vše rezolutně a přesvědčivě popřít.

2) Vybraní otroci, kteří mají vysoké osobní ambice, musí pracovat za nás. Ve společnosti je nutné vytvářet určité POVOLENÉ OBRAZY. Média nesmí v žádném případě informovat o podstatě tohoto systému, tato témata musí být tabu. V praxi to znamená zaměstnávat v médiích vyšší vrstvu otroků - tj. nezkušené novináře, především mladé lidi do 30, v některých případech výjimečně do 40 let, které lze snadno ovládat, a kterým je nutné stále dokola opakovat, že tržní společnost znamená rovnost příležitostí, že každý, kdo chce, tak se může vypracovat. Za tímto účelem je nutné otrokům neustále podsouvat představu, že za svoji chudobu si mohou sami - svojí malou efektivitou práce, a že jiní na pracovním trhu mají vyšší mzdy PŘEDEVŠÍM PROTO, že si ji zaslouží, protože jsou pracovitější. Těm otrokům-novinářům, kteří jsou loajální, lze poskytovat výjimečné odměny. Vybraní otroci, kteří budou mít vysokou mzdu, zákonitě promění své peníze ve zboží a služby a stanoví tak pro celou společnost určitou laťku, kterou budou ostatní následovat.

3) VYŠŠÍM OTROKŮM - zejména novinářům - je nutné dát VYŠŠÍ MZDU, nejen proto, aby byli snadno ovladatelní a stanovili úroveň spotřeby, ale také proto, aby začali PŘEZÍRAT nízké "plebejské" otroky. Vybraným dobře placeným otrokům je nutné vštěpovat myšlenku - kterou budou dále šířit už sami, protože to bude jejich vlastní přesvědčení -, že právě vinou nezaměstnaných otroků musejí všichni platit vysoké daně (třeba i 5 či 10 tisíc korun měsíčně). Přitom je zřejmé, že státní rozpočet je velmi dobrým a levným zdrojem příjmů (protože existuje jen velmi ledabylá kontrola jeho výdajů) a daně jsou vysoké především proto, že z rozpočtu čerpá (mimochodem velmi jednoduše) mnoho zájemců. Doposud nezaměstnaní otroci tak postupně získají větší pocit viny a budou se chtít zaměstnat za každou cenu - i za cenu minimální mzdy. Tím budou moci být vzpurní otroci propouštěni a udržováni ve stavu trvalé nejistoty a tedy i poslušnosti.

4) Je nutné udržet OPTIMÁLNÍ MÍRU NEZAMĚSTNANOSTI pro zajištění maximálně NÍZKÉ CENY práce. Je-li nezaměstnaných příliš málo, mohou ZAMĚSTNANÍ otroci požadovat velmi snadno vyšší mzdu, protože se stávají nenahraditelnými. Je-li naopak nezaměstnaných otroků přibližně 20 a více procent, musí je zase ostatní otroci živit a musí se stanovit vyšší míra zdanění, protože státní rozpočet nestačí ani na vyplácení "zákonných" sociálních dávek. Optimální množství nezaměstnaných otroků z hlediska podnikatelů (otrokářů) je okolo 15-20 %. Proto je vhodné, aby nezaměstnanost vzrostla ze současných 10 % na uvedených 15 %.

5) Chytrou politikou dosáhnout extrémně NÍZKÉ INFLACE (je třeba vhodně indoktrinovat ČNB), což musí být vykládáno jako vynikající úspěch stability měny. Je zřejmé, že nedostatek peněz ("krve v oběhu") působí napětí, lidé žijí v nedostatku a aby zajistili své rodiny, musejí pak pracovat i za velmi nízkou mzdu... Neexistuje pro ně jiné řešení, než vzít tu práci, která je k dispozici. Přitom je snadné udržet v oběhu malou peněžní zásobu . Nedostatek peněz v ekonomice ("bylo dosaženo nízké inflace") pak velmi snadno způsobí požadovanou nezaměstnanost(15-20 %). "Páni" mohou následně na trhu práce velmi snadno vybírat své "otroky" - tím se zboží vyrobí maximálně levně. Zároveň v souběhu s velmi sofistikovaným REKLAMNÍM SYSTÉMEM (viz dále bod č. 9) budou lidé požadovat stále větší a větší množství NOVÉHO zboží. Snadná dostupnost mnoha různých druhů úvěrů či leasingů dále umožní, aby lidé museli pracovat více a spolehlivěji (NEZBYTNOST splácet dluhy). Je opravdu nanejvýš dobré si uvědomit, že zcela nejlépe MUSEJÍ pracovat ti otroci, kteří mají velké půjčky a ty musejí pravidelně splácet. Tím se dosáhne vysoké stability i budoucí práce. Je-li řejmé, jak velká část peněz je úvěrována, je také zřejmé, že lidé musejí tuto HODNOTU v řádných termínech splatit. Ideální bude, když se dosáhne deflace, protože lidé pak musejí na zaplacení svých dluhů odevzdat mnohem vyšší množství práce. ČNB bude udržovat peněžní agragát M2 na minimálních přírůstcích ("musíme zajistit nízkou inflaci"), aby nové peníze do ekonomiky přicházely právě a pouze z nových úvěrů. Právě tak budou lidé nejlépe pod kontrolou.

6) Lidem nelze dávat bezplatně peníze, v žádném případě ne formou nárokové dávky ("životného"), protože pak by mohli svobodně volit a uzavírat takové pracovní smlouvy, které by byly výhodné nikoliv pouze pro zaměstnavatele, ale také pro ně. Tyto smlouvy by vznikly na základě rovnosti partnerů - nikoliv na základě nezbytnosti či životní nouze. Tedy tento stav nelze dopustit.

7) Veškeré sociální dávky je nutné vázat na spolupráci s ÚŘADEM PRO OTROKY, kde se otroci budou dobrovolně registrovat, tím jim však vznikne povinnost nastoupit do té práce, kterou jim přidělený otrok-úředník určí. Otroci úředníci musí mít velmi nízké mzdy, aby byli velmi závistiví. V případě, že otrok odmítne s tímto pracovním úřadem spolupracovat, budou jeho rodině dávky odebrány (resp. nárok na životní minimum). Aby otroci byli čistí a v práci upravení (abychom při udílení pracovních rozkazů, přebírání práce či jejich kontrole příliš netrpěli), je třeba stanovit minimální mzdu právě na té úrovni, aby si mohli dovolit zaplatit malý byt, vodu i energii na pračku. Je vhodné dokonce tolerovat i několik týdnů mimo práci, kterou by si měl otrok rozložit tak, aby načerpal co nejvíce energie do své další činnosti.

8) UČITELŮM JE TŘEBA DÁVAT VELMI NÍZKÉ MZDY. Největším nepřítelem této koncepce je sebevědomý učitel-muž, který rozumí SVĚTOVÝM SOUVISLOSTEM, rozumí tomu, jak se "točí svět", a který by toto poznání mohl předat dětem - mladým otrokům. Toto by mohlo celý systém narušit. Je třeba, aby učily především ženy, které obvykle nemají čas ani sílu o těchto souvislostech přemýšlet, protože se musejí starat o svoji rodinu (obvykle nemají dost zdrojů na zaplacení hlídání dětí atd.). Také je velmi dobré, když ve školách budou nekvalifikovaní učitelé, protože pro naše účely stačí pracovní síla, která vykonává jednoduché a opakující se úkony.

9) Aby otroci více pracovali, je na ně třeba působit pomocí REKLAMNÍHO systému a vnucovat jim zboží, které obvykle k ničemu nepotřebují. Otroci lákavé nabídce obvykle snadno podlehnou - a budou potřebovat více a více peněz na své vysněné zboží a velmi snadno tak podají VYSOKÝ PRACOVNÍ VÝKON. Navíc toto zboží nemá vlastně žádnou výrobní cenu, dělají je stroje. Otroci po něm budou toužit, a aby si je mohli koupit, tak budou muset pro nás pracovat.

10) Je nutné vytvořit v zemi takovou náladu, aby se NERODILY DĚTI. Ženy, které se starají o děti a o rodinu přece nemohou VYRÁBĚT požadované množství zboží. Navíc jakmile obyvatelé sami vyhynou, bude pak velmi snadné mít užitek z celé země.

11) Také je velmi výhodné, aby se celý státní systém dostal do potíží. Ideální je, když stát zcela zkrachuje. Nezbytným předpokladem je, zvýšit veřejné dluhy. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, je nutné MLUVIT o potírání korupce. Je dobré čas od času uvést jedno jméno, aby ve společnosti vznikl mylný POCIT, že policie a další činitelé korupci potírají. Přitom je zřejmé, že právě policie a soudy podléhají svodům "klientelismu" nejvíce. Veřejné rozpočty jsou z principu veřejné. Je štěstí, že otroci nevyžadují převedení všech výdajů (KDO rozhodl, KDY rozhodl, KOMU byly VEŘEJNÉ peníze poskytnuty) na internet, protože pak by došlo k větší efektivitě státních financí a veřejné dluhy by přestaly růst...

12) První vlády po roce 1990 zprivatizovaly obrovský státní majetek. Dodnes nebylo záměrně uvedeno v JAKÉ CELKOVÉ VÝŠI. Právě v této době, kdy do státní kasy ročně plynuly "zdarma" vysoké finanční částky - jakési infuze, se úředníci naučili penězi mrhat. Je rozhodně velmi nutné nepoukazovat na spojení politiků a soukromých politických (ekonomických) zájmů - lidem by pak začlo být zřejmé, že v současné době NELZE veřejné finance bez zavedení zcela PRŮHLEDNÉHO SYSTÉMU zvládnout. Takže pamatujte: transparentní účty musí zůstat pro média naprosté TABU.

( No není to dokonalé? Je to dokonalé! :-)


Hodnocení aktuálního stavu:

Země Česká republika je už velmi dobrou kolonií. Je to patrné především z následujících relevantních (!) údajů:

1) Česká republika vyrábí přibližně 60 % hodnoty HDP - přepočteno na hlavu ve srovnání s průměrem zemí EU.
2) Cena pracovní síly v ČR netvoří odpovídajících 60 %, ale pouze asi 20 % ceny obvyklé v zemích EU. Měsíční náklady na jednoho pracujícího jsou v ČR přibližně okolo 20 000 Kč, oproti 100 000 Kč obvyklým v zemích EU.
3) Míra natality je na úrovni 1,2 dítěte na jednu ženu, vymírání je tedy přiměřené a rychlé. (Radovat se může zejména pan profesor Rabušic, protože bude více cest, bytů a jiných technických užitečností na zbývající omezený počet obyvatel. Tak nám tu vznikne luxus. Ale pane profesore, nebylo by nejlepší, kdyby lidé z planety Země úplně zmizeli?) Škoda jen, že je také nutné domyslet (pane profesore), kdože se bude starat o obrovský počet důchodců... Že by onen japonský robot?

Vzhledem k tomu, že se nerodí děti, je již dnes výrazně nižší spotřeba všeho, co souvisí s dětmi. Časem (jak bude národ dále vymírat) vznikne dokonce přebytek bytů a následně se tedy sníží i stavební výroba, ze které nelze mít užitek, protože byty nelze vyvézt ze země. V nejbližší době nás čeká vyšší nezaměstnanost také proto, že bude potřeba méně učitelů.

A tak se nám zadání podařilo splnit na výbornou. Nebo jsme snad kdesi udělali logickou chybu?

Michal Rusek, 20. srpna 2003

Přestože text je laděn zdánlivě humorně, je spíše smutným popisem stávající reality. Samozřejmě že výkonnost české ekonomiky je nižší, než je průměr za EU (máme horší pracovní návyky, horší organizaci práce, horší know-how, ale především horší přístup k nutným ekonomickým zdrojům, tj. kapitálu), ale ÚMĚRNĚ ceně vyrobeného zboží (či služeb) by však MĚLY BÝT nižší i MZDY, než je průměr za EU. To by bylo logické, pokud by stejmá práce byla stejně oceněna. Tak tomu však není, což každý ví. Málo pozornosti je však věnováno problému PROČ tomu tak je.

Např. piloti ČSA nedávno argumentovali, že všechny vstupy mají srovnatelné, fungují na stejném trhu - tak PROČ by neměli mít stejné platy, jako jejich kolegové ve světě? Argument, že český trh není srovnatelný se zahraničním, je pravdivý jen z části. Jistě není pravda, že letenky ČSA jsou levnější, A PRÁVĚ PROTO mají piloti menší platy. Samozřejmě důvod shledávám jinde: Proč by měl vlastník aerolinií dávat pilotům vyšší platy, přestože na to třeba má, KDYŽ HLADINA MEZD JE V ČR nízká? A tak je tomu i v mnoha jiných profesích, zejména v soukromém sektoru.

"Tržní cena" práce zaměstnance často nijak neodráží míru zisku, bývá závislá pouze na převisu pracovní síly a v našich podmínkách i na minimální mzdě. Existuje řada oborů, v nichž se dosahuje vysokých zisků právě kvůli možnosti velmi nízké ceny práce. Proč dávat za práci vyšší cenu, než je nezbytně nutné? A nelze hned argumentovat tím, že trh se už postará o to, aby neexistoval obor, ve kterém lze snadno přijít k vysokým ziskům, že právě nízké mzdy jsou tou jedinou tržní výhodou, díky níž zaměstnavatel a jeho firma přežije. Někdy ano, a často ne.

Jinými slovy: Naše celková výroba přepočtená "na hlavu" je nižší "pouze" v poměru 60 : 100. Tomuto poměru však neodpovídají mzdy, které jsou nižší v mnohem větším poměru 20 : 100. Proč tomu tak je? Proč nejsou také nižší v poměru 60 : 100?

Odpověď je prostá: Protože to je v ČR možné.


Nezaměstnanost v ČR lze snížit spotřebou zboží domácí provenience

Ani ekonomicky supersilné USA nejdou jako první vstříc světu bez hranic, i ony (a právě ony) chrání velmi dobře své trhy mnoha celními zábranami a dalšími omezeními volného pohybu zboží. Pokud by v ČR každý obyvatel přesně pochopil, jak zásadní vliv na životní úroveň nás všech má bilance zahraničního obchodu, vedlo by se nám mnohem lépe, aniž bychom se museli jakkoliv chránit pomocí vládních cel či nařízení - což nám mezinárodní dohody ostatně mnohdy ani neumožňují.

Je velmi důležité vzít za své prosté pravidlo: Každé zakoupené zboží, které bylo vyrobeno doma, snižuje nezaměstnanost.

V mnoha případech existuje podobně kvalitní domácí zboží a třeba je jen nepatrně dražší. Častokrát kupujeme zahraniční zboží, přestože není ani kvalitnější ani levnější, ale jde prostě jen o ten pocit, třeba o dobrou značku (např. francouzská vína - jistě jsou mnohá moravská při stejné ceně i kvalitnější). Je opravdu škoda, že neexistuje (státní?) agentura, která by nás v tomto přechodném období informovala, jaké existuje domácí zboží podobné kvality či ceny jako zboží zahraniční.

Je zřejmé, že TREND nezaměstnanosti je pro blízkou budoucnost daný: stálý růst. A přitom kupování domácího zboží - pokud bychom to vzali vážně - by mělo z makroekonomického hlediska velmi rychlý a účinný dopad. Ale opakuji - nemůže jít o úroveň vládní, tedy o nařízená cla a restrikce, ale pouze o občanskou uvědomělost. V případě, že bychom opravdu pochopili, že nákup domácího zboží (někdy maličko dražšího, jindy méně značkového) se nám vyplatí, složíme maturitu z ekonomické dospělosti.

Zdá se, že budoucnost úspěšných zemí bude záviset právě na vzájemné ekonomické podpoře obyvatel téhož regionu. Kéž tato vize nezapadne...

Je škoda, že velká média toto prosté ekonomické řešení nevysvětlují. Těžko říct, zda je to jejich neznalostí, nepozorností, vědomým záměrem či spíše postojem, že tento trend nebude mít naději na úspěch. Ale PROČ by neměl mít? Jistěže má - jen je nutné, aby se s ním ztotožnila větší část obyvatel ČR. A to se buď stane, nebo nikoliv.  Michal Rusek, 9. 9. 2003, též na BL - ZDE

Byli Indové moudřejší než my dnes?

Proč je důležité kupovat české výrobky - Jan Hošek, 10. 9. 2003
Tentokrát souhlasím s článkem Michala Ruska. Jen bych dodal: rozum (makro)ekonoma zůstává stát nad nedávnými zprávami v českých mediích, že policejní prezident ve výběrovém řízení na dodávku automobilů pro policii favorizuje (nejmenovanou) německou firmu, která se přetahuje o stokoruny s mladoboleslavskou Škodovkou. Cožpak nemá policejní prezident ve svém úřadě nějakého ekonoma? (více na BL)

Kupujte výrobky, z nichž budete mít největší radost - Dalibor Šrámek, 11. 9. 2003
Pánové Rusek a Hošek přesvědčují čtenáře, že preferencí českých výrobků sníží nezaměstnanost a celkově podpoří domácí ekonomiku. Používají k tomu nejméně 250 let překonané merkantilistické argumenty. Nicméně oponovat jejich názoru lze i aplikací prosté logiky (více na BL)

Radost je často střídána zklamáním... - Jan Hošek, 11. 9. 2003
Pan Dalibor Šrámek ve své reakci na naše články (Rusek, Hošek) argumentuje útržky ze základů ekonomické teorie a slibuje i zapojení logiky. Nejsem historik, takže mi nepřísluší posuzovat, nakolik jsou merkantilistické argumenty překonané a nakolik měli pánové Ricardo a Smith pravdu. Logiku jsem v jeho článku bohužel nenašel. A to jsem četl pozorněji, než on četl můj příspěvek. Jinak by si všiml, že když jsem se snažil diktovat spotřební chování, nemluvil jsem o soukromé osobě a její spotřebě (i když i tam lze apelovat na spotřební chování), mluvil jsem o státním úředníkovi, který investuje cizí peníze a nečiní tak pro své potěšení ale tak, aby maximalizoval dlouhodobý užitek těch, v jejichž jménu jedná (tedy dańových poplatníků). A navíc jsem předpokládal, že uvažované výrobky jsou srovnatelné (což lze vyvozovat z minimálních rozdílů v jejich ceně) (více na BL)


GÁNDHÍ MÓHANDÁS KARAMČAND, zv. Mahátma (Velká duše, Velký duch), * 2. 10. 1869, † 30. 1. 1948, indický politik a národní vůdce. V letech 1894–1914 působil v Jižní Africe jako obhájce práv indické menšiny. V roce 1915 se vrátil do Indie a vstoupil do Indického národního kongresu. Systematicky posiloval snahy o indickou samostatnost, uplatňoval taktiku nenásilného odporu, podněcoval občanskou neposlušnost a kampaně nespolupráce s Brity, nabádal k bojkotu britského zboží (domácí tkaní, výroba soli aj.). Často vězněn. Zasazoval se o práva nejnižších hinduistických kast, o smíření mezi muslimy a hinduisty. Jeho životní filozofie vycházela z hinduistického náboženství. V roce 1930 zorganizoval tzv. solný pochod, 1931 se účastnil britsko-indické konference u kulatého stolu v Londýně, 1942 požadoval okamžitou samostatnost Indie. Po druhé světové válce vyvinul značné úsilí, aby Indie zůstala jednotná; nesmířil se s existencí dvou států (od roku 1947 Indie a Pákistán). Zavražděn hinduistickým fanatikem.

SOLNÝ POCHOD, pochod na protest proti solnému monopolu koloniální vlády v Indii, vedený M. K. Gándhím v rámci protibritské kampaně občanské neposlušnosti. Gándhí při něm v čele svých stoupenců překonal ve dnech 12. 3. - 6. 4. 1930 vzdálenost 387 km z Ahmadábádu do přímořské vesnice Dándí; pochod zakončil symbolickým nabráním hrsti vysrážené soli na mořském břehu.

OBČANSKÁ NEPOSLUŠNOST, otevřené demonstrativní porušení nespravedlivých zákonů. Uplatňována tehdy, kdy legální možnosti po nápravě jsou vyčerpány. Prováděna metodou pasivní rezistence; jejím cílem je dosažení změny zákonů i získání sympatií a podpory co největšího počtu lidí. Poprvé užita v roce 1917 M. Gándhím v Indii vůči anglické koloniální správě. (Diderot 2002)

zpět


Další články k tématu:

Ekonomika i kultura – čekání na bod obratu - M. Rusek pro BL, 22. srpna 2003

Přítomnost je složitým komplexem „tržních“ sil, některé spolu bojují otevřeně, jiné zase skrytě. Pokud existují hluboké rozpory v interpretaci současného stále více provázaného světa, je pouze pochopitelné, že se neshodneme ani na cíli cesty, tedy žádný společný cíl vývoje lidské civilizace vlastně není, existují pouze ryze soukromé zájmy. Představa harmoničtějšího světa, ve kterém si šťastně hrají děti, ve kterém noční zahrada není místem násilných činů, se tak přesouvá z možné, byť třeba velmi vzdálené reality do roviny utopie a tedy naprosto nemožného snu. Myslím, že to je veliká výzva.

Proč právě EKONOMICKÝ růst? - M. Rusek pro BL, 11. srpna 2003

Každý Vám bude nabízet to, z čeho mu plyne zisk. Samozřejmě vždy se bude zdůrazňovat, jak je vše výhodné atd. Na tomto principu je postavena tržní ekonomika. Každý hájí SVÉ zájmy. Ostatně jinak tomu ani zatím být nemůže, lidé nejsou andělé, bohužel. Je však hloupé, když obyčejní lidé nehájí své, ale cizí zájmy - zájmy velkého kapitálu. Investoři nutně potřebují určitou náladu proto, aby dosahovali svých cílů, proto se modlou dnešní doby stáva ekonomická úspěšnost a především ekonomický růst. Navíc kdo by nechtěl mít pro sebe větší luxus a užívat si většího množství zboží? A právě takto vzniká mylné spojení: životní štěstí a harmonie = neustálé zvyšování spotřeby (výroby). Samozřejmě opak je pravdou, nemá smysl objevovat, že smyslem života je především hledat krásu ve více a více se harmonizujících a přítomnost člověka naplňujících vztazích. (Uff, trochu patetické, ale je to tak, že? :-)

Znovu - proč právě ekonomický růst? - diskuse s makroekonomem Janem Hoškem, BL 14. srpna 2003

"ŽIVOTNÉ" - překvapivé řešení? – M. Rusek původně pro Britské listy, BL však text odmítly... 2. 7. 2003

Myslím, že chápu správně argumenty mnoha ekonomů. Přesto mám však velmi nedobrý pocit z příliš jednostranného vidění světa. Myslím, že se můžeme shodnout na tom, že našim cílem je země s minimem korupce, kdy budou moci všichni lidé pracovat - v ideálním případě v takové práci, kterou mají rádi. Zatím jediné řešení, které považuji za možné, je právě systém s nárokovou státní dávkou - "životným". Narodí-li se člověk, narodí se do systému, ve kterém platí určité zákony, které musí dodržovat. Myslím, že je čestné řešení dát člověku peníze a za to po něm plnění zákonů vyžadovat. Pokud člověk dostane (aniž by musel cokoliv prokazovat) opravdu JISTÝ minimální velmi skromný životní standard (snad se bude časem zvyšovat?), nebude muset krást a loupit. Vím, že představa, že všichni si budou chtít svou životní úroveň dále zlepšovat právě a pouze svou poctivou prací je velmi optimistická (eufemisticky řečeno), ale jiný impuls pro čas budoucí prostě nevidím.

Dalším mým argumentem je, že v efektivní společnosti je nutné, aby lidé vytvářeli SKUTEČNÉ HODNOTY. Úředníci, kteří rozhodují o různých dávkách podle mého soudu hodnoty nevytvářejí. Pokud bude většina lidí vytvářet rohlíky, cihly, učit děti, léčit či alespoň sekat trávu (obrazně řečeno), budeme se mít dobře. Pokud bude velká část lidí v kontrolních úřadech a bude vymýšlet, tisknout a kontrolovat různá lejstra a tiskopisy, budeme se mít špatně. Nemůže se žít lehce ve společnosti, kde praktické hodnoty vytváří třeba jen 15 % práceschopných obyvatel a ostatní mají kontrolní, přerozdělovací a jiné spíše zbytečné funkce.

Stát musí poskytnout obcím nevratné dotace na postavení velmi levného a skromného "startovacího" bydlení, které se stane v souběhu s vyplácením životného bězpečným výchozím životním bodem. Jistě, bude to velmi skromná existence, ale bude to opravdová jistota, na kterou budou mít nárok VŠICHNI. Každá práce, kterou pak člověk bude dělat, bude znamenat další příjem nad tuto JISTOU základní existenční hladinu. Pokud nebudou daně příliš vysoké, jistě alespoň část lidí zvolí poctivost místo rizika odhalení a následného (vysokého?) trestu.

Opravdu je to tak těžké pochopit? Nebo je snad problém formulovat relevantní námitky? Jenom diskuse může posunout úroveň poznání.

Na tomto místě si proto dovolím požádat odborníky, zejména ekonomy a sociology, aby zaslali redakci Časoděje alespoň velmi stručné doplňující podněty či informace. Všechny argumenty - souhlasné či kritické - budou velmi pečlivě zváženy.

Reforma financí - poznámky I. - 29. července 2003

Pokud se neshodneme na výchozím předpokladu, že společnost jako celek se nemůže povznést na vyšší úroveň (kulturní, etickou, bezpečnostní, zdravotní, vztahovou, ekologickou atp.), pokud v ní v témže okamžiku existuje řada lidí s vážnými existenčními problémy, obávám se, že mohu s tímto textem ihned skončit. Pokud naše majorita nebude mít pozornou vůli dát účinnou a nemoralizující pomoc těm, kteří ji skutečně potřebují, pokud bude termín "společenská vzájemnost" patřit do slovníku jen nepatrné části populace, velmi se obávám, že vznikne svět, který nebude šťastným místem pro naše děti a jejich děti a… A to je moje poslední naděje - totiž, že motivem pro společné hledání a nacházení může být právě snaha vytvořit bezpečný svět pro naše potomky.

Děti se nerodí: místo příčin řešíme následky - M. Rusek pro BL, 2. června 2003

V tomto textu najdete přesné údaje o tom, jak rychle ČR vymírá. Za posledních 10 let se mělo narodit kolem 700 000 dětí, aby byla zachován dosažený počet obyvatel. Nestalo se tak. Dnešní střední a mladou generaci tak zřejmě nebude mít ve stáří kdo živit. Zdá se, že téměř nikoho tyto údaje nevzrušují, nikdo nepřemýšlí, jak fakticky, tedy jakým rázným politickým činem situaci změnit. Je smutné, když státem placení sociologové (viz učitel prof. Rabušic) místo toho, aby rozpoznali skutečné příčiny, se smíří s konstatování, že "tento jev můžeme pozorovat i na Západě".

Memy, reklama, Tao a ctnost v roce 2002 - nejčtenější článek za únor a červenec 2003

Základní text. Revue Časoděj (!) zavádí do ekonomiky nový pojem: VS index . Jde o ekonomický, ale i zároveň i o etický (!) parametr, kterým lze téměř objektivně posoudit nejen dosaženou úroveň poznání člověka, ale především to, jak se jí řídí v praxi, jak podle ní skutečně žije. Lidé neetičtí se pomocí svých schopností, které získali částečně darem od matky přírody, ale ke kterým se též mohli i dopracovat vlastní zásluhou, postupně přeměňují v "pány". VS index pro každého "pána" je vždy menší než jedna, což v praxi znamená, že takový člověk VYROBÍ menší hodnotu, než sám spotřebuje. Čím vyšší "pán", tím nižší VS index. Absolutní pán je pro společnost naprosto zbytečný, pouze spotřebovává hodnoty vyrobené druhými. Jeho VS index je roven nule. Otroci naopak spotřebují pouze malou část hodnot, které vyrobí. Čím více vyrábějí, tím vyšší VS index mají. Samozřejmě určitá nerovnováha je naprosto běžná i nutná. Rozdíly mezi lidmi jsou přirozené a normální - ovšem v určitých mezích. Veliká nerovnost vždy ve společnosti vytváří napětí, ale nejen to. Svět přestává být bezpečným místem pro naše děti.

Precedens - krátká sci-fi povídka, zde nenaleznete VS index, ale tématem i zde jsou Páni a Otroci, Merlinii, BL 21. března 2003

Každé já je tvůrčím účastníkem děje - základní text k problematice médií a jejich skutečnému (prvotnímu) smyslu - 28. 4. 2003

Vše, co se děje v přítomnosti, veškeré děje a prožívání reality - fyzické nebo vnitřní duševní - lze chápat jako kontinuální vzájemně se ovlivňující tok informací. Ano, v určitém smyslu je informací vše, co existuje. Staří často používali místo slova "informace" slovo "idea". A zatímco slovo idea spíše poukazuje na svůj obsah, je vlastně jen nádobou, která nese to, co je v ní obsaženo, má slovo informace mnohem dynamičtější podobu. In-formo znamená totiž (také) "dávat tvar". Je velmi důležité uvědomovat si, že mysl člověka vybírá z nekonečna přítomných podnětů vždy to, co je jí blízké a pomocí slov a své zkušenosti formuje podobu pohledu (symbol Egypta - oko), dává mu tvar a pomocí slov je pak tento tvar přenášen dál - až na místo určení: Duplikací informace nazývám zpřítomnění původní ideje v jiném místě, v jiném čase. Děje se tak v hlavě, v šedé kůře mozkové, v mysli, v duši člověka. Energie, která byla přítomná při tvarování, při morfogenezi původních aspektů, při formování původního chaotického informačního pole, byla vložena do stavby při ději nazývaném informování... (více)

Varianta B - následovat USA v ekonomickém pragmatizmu či nikoliv? - M. Rusek pro Britské listy, 3. 4. 2003

V tomto textu hledáme vysvětlení, PROČ je neustále vyvíjen tak velký požadavek na ekonomický růst. Vždy existuje část investorů, kteří chtějí zvýšit své bohatství, nebo chtějí zaplatit své dluhy. Jediným funkčním řešením pro budoucnost se tak prozatím jeví dobrovolná skromnost.

Kterému výkladu světa máme věřit?

Utrpení působí vždy bezmezná a naivní důvěra k ideovým vůdcům. Válka je pokračováním státní politiky vojenskými prostředky - to je heslo ze slovníku. Pochopíme správně souvislosti? V tomto textu naleznete zajímavou HYPOTÉZU, že Hitler byl vlastně obětí (dobrých?) zájmů Západu. Musela přece existovat mohutná síla, která zastaví expanzi stalinského komunismu. Stačilo málo a totalita by zaplavila celý svět. Je tento pohled zcela vyloučený?

Levný internet a telefony - jediná možnost akcelerace vývoje společnosti? - M. Rusek pro BL, 13. září 2002

Žijeme v době automatů a robotů. Výkonná digitální síť "mobilových" předavačů byla vytvořena a zaplacena. Tři mobilní operátoři na místním trhu však ceny snižovat nebudou. Je pro ně samozřejmě mnohem výhodnější udržovat vysoké ceny společně. Přece nebudou škodit sami sobě? Ale jak jim toto chování dokázat? Nařídit snížení cen jim dnes nelze. Proč? Existuje vůbec nějaká možnost, jak soukromé firmy donutit k realizaci "pouze" přiměřených zisků? Podobně i náš největší monopolní poskytovatel pevného připojení si určuje ceny naprosto neadekvátní dosaženému stupni technologického vývoje. Veškeré investice byly již dávno zaplaceny a zisky této jediné firmy se pohybují v řadu 10 mld. korun. Tedy každé batole zaplatí za telefon 1000 korun. Co však můžeme dělat, když jsme ovce. Co na tom, že pevné připojení k internetu - bežný standard všude ve vyspělém světě - si dnes mohou dovolit v ČR pouze lidé úspěšní? Cožpak někoho zajímá, že v roce 1990 jsme produkovali 69 % HDP z průměru EU zatímco v roce 2002 již pouze 60 % produktu (přepočteno na jednoho obyvatele) a stále klesáme?

Seznam textů publikovaných na Britských listech - od května 2002

Je? Nebo není? A především proč? - Díky za Váš čas...