Pracovní verze - Program Humanistické aliance pro parlamentní volby v ČR v roce 2002

Podmínkou všech pozitivních změn je reálná demokracie. Zastupitelstva by měla být blízká a zcela otevřená občanům, aby mohla správně řešit nejdůležitější otázky společenského, kulturního a politického života. Chceme, aby byl každý zastupitel skutečným mluvčím svých voličů, vyjadřoval jejich názory a požadavky a byl proto s nimi v nejužším kontaktu.

Návrhy, které přispívají k přímé demokracii:

· Zavést organizování referend o důležitých rozhodnutích. Prostřednictvím referend bude možné okamžitě reagovat na změny situací ve společnosti a tím se demokracie stane mnohem pružnější. Podmínkou pro fungování institutu referenda je samozřejmě dokonalý informační servis. Jen občan, ke kterému se dostanou všechny informace a bude moci zvážit všechna pro a proti, se může správně rozhodnout. Jen ukázáním problému z mnoha různých úhlů pohledu se můžeme vyhnout tzv. ”jednoduchým řešením” a nebezpečnému populismu. Institut referenda je například již mnoho let běžnou součástí švýcarské demokracie. K tomu všemu je nezbytné urychleně přijmout zákon o referendu na místní úrovni.

· Dokončit decentralizaci moci tak, aby všechny obce měly pravomoc řešit své problémy na místní úrovni. Jen tak se předejde nekompetentním rozhodnutím úředníků, kteří často rozhodují o obcích, kde v životě nebyli a s problémy se osobně neseznámili.

· Zavést přímou volbu starostů, prezidenta republiky a představitelů nejvyšších orgánů. Při sestavování jednotlivých volebních kandidátních listin umožnit občanům, aby mohli nominovat kandidáty (občané v naprosté většině nejsou členy žádné politické strany a tím jsou z tohoto rozhodování vyloučeni) - tento krok je možné zrealizovat prostřednictvím tzv. primárních voleb, které v rámci jednotlivých politických stran dnes fungují v USA. Dále u veškerých voleb prosazovat princip přidělování preferenčních hlasů jednotlivým kandidátům. Tím nebude budoucí složení zastupitelských orgánů pouze v rukou stranických sekretariátů a zvolení kandidáti tak budou mít mnohem užší vazbu na občany.

· Zavést zákon o politické odpovědnosti, neboť neplnění předvolebních slibů se bohužel stalo běžnou součástí dnešní demokracie. Občané by měli mít možnost vyjádřit svým voleným zástupcům nedůvěru, odvolat je a nahradit jinými, pokud přestanou plnit své předvolební sliby. Bude-li zastupitel takto odvolán, uskuteční se nové volby.

· Usilovat o zkulturnění politiky jako takové s vědomím, že demokracie je především dialog. Ten, kdo neumí naslouchat druhé straně a snaží se sobecky prosadit své cíle, nezastupuje občany, ale pouze své zaujaté a neobjektivní názory. Ten, kdo prosazuje krátkodobá populistická řešení na úkor dlouhodobých a přemýšlí pouze v horizontu čtyřletého volebního období, je politikem usilujícím o společenskou destrukci a měl by z politiky odejít.

· Vyloučit možnost, aby o něčem tak závažném jako je udělení milosti nebo zastavení trestního stíhání mohl rozhodovat jen jeden člověk. V podobných případech bude rozhodnutí hlavy státu právně závazné až se souhlasem ministerstva spravedlnosti.

2. Zahraniční politika

Česká republika je součástí dnešního stále více se propojujícího světa. Jako suverénní a sebevědomá země musíme kromě hájení svých práv a požadavků přijmout také svůj díl odpovědnosti za svět. Množící se problémy na celosvětové úrovni, které zpětně ovlivňují i nás, může zastavit jen vědomí naší odpovědnosti za budoucnost, která nekončí za poslední hraniční závorou.

Společná Evropa:

Naším cílem je vytvoření Evropského společenství, které by fungovalo jak na bázi přímé demokracie a decentralizace, tak i na principu rovnoprávnosti jednotlivých členských zemí s případným právem veta. Je nepřípustné, aby byla Česká republika přijata za druhořadého člena Evropské unie a platila pro ní jiná pravidla, než pro současné členské státy. Je nutno vytvořit takovou Evropu, kde každý národ bude přínosem ne pouze ekonomickým, ale hlavně kulturním. Součástí úspěšného sjednocení Evropy musí být neomezená výměna zkušeností a poznatků a zachování principu solidarity a vzájemné pomoci.

Světové společenství:

Vědecká, kulturní a ekonomická spolupráce na bázi reciprocity se zeměmi, které mají o takovou spolupráci zájem. Iniciování dohod směřujících k postupnému odzbrojování, zprostředkovaní jednání o příměří a řešení krizových situací. Upozorňování na porušování lidských práv a jejich důsledné hájení. Upřednostnit ochranu lidských práv před obchodními vztahy s diktátorskými režimy tak, aby si tyto státy nemohly kupovat naše mlčení za ekonomické výhody. Prosazování principů trvale udržitelného života, tj. takového života, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval možnost dalších generací uspokojit jejich vlastní potřeby. Znamená zlepšování kvality života lidí tak, aby nebyla překročena nosná kapacita ekosystémů a biosféry. Odpovědnější přístup k řešení globálních problémů, především navázání na kjótské dohody o snižování emisí skleníkových plynů.

3. Ekonomika

Podpora malého a středního podnikání

Drobné podnikaní je zárukou tržní stability, neboť malé firmy se lépe a rychleji přizpůsobují měnícím se podmínkám trhu, jsou blíže lidem a pružněji reagují na jejich potřeby. Malé firmy jsou pro stát důležitým a spolehlivým zdrojem daňových příjmů na rozdíl o velkých nadnárodních korporací, které většinu zisku převádějí mimo území ČR. Proto navrhujeme zavést některé z následujících forem podpory drobného podnikání:

· Zavést státní garance na úvěry drobných podnikatelů u soukromých bank, aby se úvěry staly dostupné i pro drobné podnikatele, kteří nejsou pro banky tak atraktivními klienty.

· Půjčky od České národní banky na nekomerční bázi na ”rozjetí” drobného podnikání.

· Jednorázové dotace pro klienty úřadů práce v okresech s velkou nezaměstnaností na ”rozjetí” vlastního podnikání s perspektivou vytvoření dalších pracovních míst a státní úsporou na podporách v nezaměstnanosti.

· Zrychlení daňových odpisů v rámci amortizace na stroje a zařízení.

Zaměstnanecké akcie

Zaměstnanecké akcie jsou podle zahraničních zkušeností velice účinnou motivací zvyšující produktivitu práce a tím i zisk celého podniku. Předchází se tím zbytečným střetům mezi odbory a zaměstnavateli, neboť v tomto případě jsou všichni spoluvlastníci a sledují společný cíl (růst hodnoty akcií) - zaměstnanci mají přímý podíl na ziscích společnosti a tím dochází k odstranění antagonistického vztahu mezi prací a kapitálem. Humanistická Aliance bude navrhovat daňové zvýhodnění pro podniky upřednostňující tuto formu spoluvlastnictví a vznik samostatného zákona upravující tuto problematiku.

Bankovní sektor

Důsledně uplatňovat princip přímé odpovědnosti za finanční ztráty bank. Zpřísnit státní bankovní dozor a nekompromisně vyvozovat osobní odpovědnost u jednotlivých pracovníků. Přijmout nový zákon o kampeličkách, který by znemožňoval jejich tunelování. Zrovnoprávnit kampeličky na úroveň bank, aby stát ručil stejnou měrou za vklady klientů bank i kampeliček. Vytvořit podmínky pro snadné zakládání kampeliček, aby se lidé mohli přímo účastnit na finančních operacích, peníze na investice se pro ně stali dostupnější a nebyli závislí na službách velkých bank patřících nadnárodním společnostem.

Spekulativní kapitál

Zavést zákon, který by umožnil vysoké zdanění spekulativních zisků, tj. takových zisků, za kterými nestojí žádná vytvořená hodnota. I když se spekulativní kapitál zahrnuje do celkových zahraničních investic v ČR a opticky zlepšuje státní obchodní bilanci, jde pouze o efekt krátkodobý, který z dlouhodobého hlediska finanční trhy naopak destabilizuje a vyvolává finanční krize (krach burz cenných papírů, náhlé devalvace národních měn, v dalších fázích pak pokles HDP, vysokou nezaměstnanost a zadlužení).

Dalšími prioritami jsou:

· Upuštění od udržování nesmyslně nízkého kursu koruny (viz též přílohu)

· Průhledné podnikatelské prostředí

· Vymahatelnost práva

· Přehledné zákony znemožňující dvojí výklad práva

· Vysoké zdanění zisků z hracích automatů apod.

Nahrazovat především fosilní paliva obnovitelnými zdroji energie. Zavést skutečné ceny energie, které napomohou úsporám tam, kde je to účelné.

4. Zdravotnictví (viz též přílohu)

Zdraví je hlavní prioritou pro lidskou společnost. Je téměř nemyslitelné, že se na počátku 21. století staví do popředí jiné hodnoty na úkor zdraví člověka. Zastáváme názor, že každý občan má právo na zdraví a že je společnost (obec,stát) povinna zajistit dostupnou lékařskou péči pro všechny - viz článek 25 Všeobecné deklarace lidských práv. Zdraví není zbožím, nýbrž základním sociálním právem a proto se nesmí stát předmětem obchodu. Na zdravotnictví nesmí být pohlíženo jako na nástroj k obživě co největšího počtu lékařů a k zajištění odbytu pro farmaceutický průmysl.

· V mnohem větším měřítku odstartovat programy prevence a informovanosti (drogová závislost, AIDS, zdravá výživa a životní styl), neboť výrazně snižují budoucí možné náklady zdravotnictví. Zákaz reklam na tabákové výrobky.

· Zavést jako významné kritérium mzdového ohodnocení lékaře např. počet pacientů, kteří jeho ordinaci navštívili za rok.

· Postupně zvýšit platové ohodnocení veškerému zdravotnickému personálu tak, aby odpovídalo náročnosti tohoto povolání a kvalifikovaní zdravotníci nepřecházeli do jiných lépe placených odvětví.

· Vyřešit problémy se zdravotními pojišťovnami - tj. důslednější provádění kontrol hospodaření zdravotních pojišťoven a zkvalitnit výběr zdravotního pojištění s uplatněním tvrdých sankcí proti neplatičům.Dotvářet systém asistenčního zdravotnictví - investice do jeslí, domovů důchodců, domů s pečovatelskou službou, poraden apod.

· Dotvářet systém bezbariérových přístupů.

· Umožnit všem vystudovaným lékařům, aby (se souhlasem pacienta) používali kteroukoliv léčebnou metodu, kterou uznají za nejúčinnější. Osoby bez lékařského vzdělání musí mít alespoň možnost provozovat alternativní medicínu jako živnost (podobně jako se dnes poskytují např. masáže). Do budoucna je samozřejmě jediným přijatelným řešením odstranění jakékoliv diskriminace všech léčebných postupů, které se o to zasloužily svými výsledky, a uznání všech úspěšných poskytovatelů “alternativní” medicíny jako plnohodnotné součásti zdravotnictví. Díky tomu, že vystoupí z poloilegality, bude mít stát i lepší možnost zajistit patřičnou úroveň jejich péče.

· Pacienti by si měli aspoň v prvních dnech pobytu v nemocnici platit za jídlo.

5. Vzdělání a výchova

Vzdělání nechápeme jen jako přiblížení ke světu práce, ale především jako nástroj schopnosti žít ve světě, který se velkou rychlostí transformuje, a to jak po stránce technologické, tak po stránce sociální. Humanistická Aliance bude usilovat o výchovu k nenásilí, toleranci, solidaritě, samostatnému myšlení, tvořivosti a odpovědnosti zahrnující i ekogramotnost.

· Formou specializace už od základních škol umožnit jednotlivým dětech rozvíjet jejich talent. Ze strany učitele osobní přístup k rozvíjející se dětské osobnosti, tj. respekt k jedinečnosti každého dítěte. Podpora zakládání tříd se speciální formou výuky - např. dyslektické třídy.

· Motivování mladých nastupujících učitelů poskytnutím výhod (služební byt, obědy zdarma) a postupné zvýšení platového ohodnocení na úroveň ostatních odvětví.

· Investice do výstavby obecních mateřských škol a jeslí tak, aby byla v jednotlivých regionech zajištěna jejich dostupnost.

· Bezplatné zpřístupnění školních hřišť a sportovních areálů i mimo školní výuku.

· V maximálně možném měřítku odstartovat programy pro volný čas. Jsou nezbytnou prevencí dětské kriminality a dalšího rizikového chování mládeže.

· Zamezit nepromyšlené privatizaci objektů vzniklých po sloučení škol, aby tyto objekty byly k dispozici při opětovném nárůstu populace a prozatím sloužily jako objekty kulturní, či objekty sytému asistenčního zdravotnictví.

· Rychle zvyšovat počet studentů vysokých škol, aby se ČR dostala na úroveň vyspělých evropských států a mohla jim v budoucnu konkurovat. Placené studium jen pro špatně prospívající studenty a pro věčné studenty (“řádné” studium delší než 6 let). Těm, kteří studují více škol najednou, bezplatné studium jen na jedné škole.

· Podpora kulturně-společenských center pořádající rozmanité kulturní akce pro lidi všech věkových kategorií.

· Podpora nevýdělečných kulturních aktivit např. bezplatným poskytnutím prostor či za nákladové (nekomerční) nájemné.

· Granty pro začínající umělce

· Postupné rušení billboardů, alespoň u silnic.

Informační technologie

Informace se v současnosti řadí vedle materiálových, energetických a finančních zdrojů k hlavním faktorům podmiňujícím pokrok ve všech oborech lidské činnosti. Nechceme-li podvázat budoucí pokrok, musíme i my rychle zavádět informační technologie do života společnosti.

· Nastartovat bezplatné programy počítačové gramotnosti pro širokou veřejnost

· Internet do škol a domácností zdarma

· Veřejné informační terminály stejně běžné jako telefonní budky, či přímo nahradit telefonní automaty těmito víceúčelovými terminály. Tyto terminály by měly být v budoucnu místy, odkud se budou realizovat principy přímé demokracie - např. každodenní referenda

· Podpora budování všech druhů informačních sítí usnadňujících vzájemnou komunikaci

· Zveřejnění všech politických rozhodnutích a rozhodnutích státní správy na internetu. Veškeré informace, které jsou dnes na vyžádání pouze na úřadech, též umístit na internet. Komunikace s úřady prostřednictvím internetu a zavést do běžné praxe tzv. elektronický podpis.

· Zajistit přepis významných vědeckých a kulturních děl do elektronické podoby, aby se tak zvýšila kapacita a přístupnost knihoven prostřednictvím internetu (seznamy knih).

6. Místní rozvoj

Bydlení a bytová výstavba

Bydlení nemá povahu spotřebního zboží, ale je základní životní potřebou. Proto nelze tuto základní potřebu chápat jako součást byznysu a vystavit ji zcela tržním mechanismům. V ČR je akutním převis poptávky nad nabídkou a tím je cena tlačena úměrně vysoko. Stát musí důsledně hájit právo každého na důstojné bydlení, jak je uvedeno v článku 25 Všeobecné deklarace lidských práv a to některou z následujících forem podpor bydlení:

· Zajistit cenovou dostupnost vlastního bydlení pro všechny prostřednictvím státních bezúročných půjček s možností dlouhodobého splácení (až 30 let).

· Výstavba levných bytů na nekomerční (neziskové) bázi ze strany obce či svépomocí prostřednictvím bytových družstev.

· Podpora výstavby nových levných, tzv. startovních nájemních bytů ze strany obce s nájemným přijatelným i pro ty nejnižší příjmové kategorie.

· Omezení privatizace státního a obecního bytového fondu - prodej státních a obecních domů pouze družstvům současných nájemníků.

· Důkladné zmapování bytového fondu - kontrola obsazenosti obecních bytů; důslednými kontrolami zabránit neoprávněnému užívání bytu, tj. tzv. černým pronájmům; pronájem obecního bytu za regulované nájemné podmínit nevlastněním bytu jiného.

· Postupné narovnání cen nájemného v obecních a státních bytech.

· Vysokými pokutami postihovat vlastníky obytných domů, kteří svůj majetek úmyslně nechávají chátrat nebo ho dokonce vědomě poškozují a ohrožují tak bezpečnost nájemníků za účelem jejich brzkého vystěhování. V těchto případech prosadit možnost, aby stát mohl takové domy nuceně (bez souhlasu vlastníka) odkoupit za tržní cenu stanovenou nezávislým znalcem. Obdobně postupovat i u opuštěných, ale ještě opravitelných domů.

Doprava a výstavba dopravních komunikací (viz též přílohu)

Dopravní obslužnost je důležitým faktorem zvyšování kvality života. V době rychlého rozvoje komunikačních technologií jsou kladeny větší nároky nejen na rychlé přesuny informačních dat, ale i osob a zboží. Funkční dopravní infrastruktura je nezbytná k hospodářskému růstu a přílivu zahraničních investic.

· Urychlit výstavbu nových dopravních komunikací. Dnes jsou velice časté průtahy při vydávání územních rozhodnutí a stavby brzdí žaloby ze strany různých ekologických a občanských sdružení. Těmto střetům lze předejít jedině zcela otevřenou výměnou názorů s občany a transparentním poskytováním informací o záměrech státu a obcí. Potřebný konsensus bude získán jedině tak, že stát či obec zapojí občany do rozhodování. Výstavba poté proběhne podle plánu a ke spokojenosti všech.

· Vybudování záchytných parkovišť na okrajích velkých měst a jejich zvýhodnění např. bezplatným parkováním.

· Formou příspěvku státu a obcí a dalšími opatřeními, např. zaváděním zón s placeným vjezdem, cenově výrazně zvýhodnit ekologičtější městskou hromadnou dopravu a železnici - předešlo by se tak dopravním kolapsům a došlo by ke snížení hodnot škodlivin v ovzduší. Podpora autobusů především tam, kde nedochází ke zbytečné konkurenci s kolejovou dopravou. Urychlená modernizace vnitrostátní železniční sítě – viz příloha. Ve větších městech upřednostňovat spíše než nákladné budování metra kombinovanou kolejovou dopravu.

· Vhodnou daňovou politikou zvýhodňovat ekologické druhy dopravy a ekologické zdroje energie; omezovat dálkovou přepravu nákladu po silnicích, směřovat k celoevropskému zákazu kamionové dopravy. Zavádění cyklistických stezek a jejich údržba; tyto stezky musí tvořit souvislou síť, která neslouží jen ke sportování, ale umožňuje používat jízdní kolo jako každodenní dopravní prostředek.

Územní rozvoj služeb a obchodu

· Při územním plánování brát v potaz současnou mapu obchodů a služeb a zamezit tak výstavbě nepotřebných obchodních a kancelářských center.

· Zabezpečit momentálně chybějící obchody a služby vhodnými investičními pobídkami.

· Zvýšit pravomoci jednotlivých městských částí a obcí při schvalování územních plánů. Současný stav, kdy o územním plánu rozhodují pouze městské magistráty nebo okresní úřady, je nepřijatelný.

· Účinnější je řešit problémy např. v určité městské čtvrti a pomoci s jejím oživením, než budovat novou obytnou zástavbu na kraji města, aby se lidé měli kam odstěhovat. Nekonečná plocha rodinných domků není město.

7. Sociální politika

· Zvýšit minimální mzdu na úroveň, která by zajišťovala důstojné uspokojení základních potřeb pracujících a která by motivovala k práci. Je nepřípustné, aby byla minimální mzda a sociální dávky vyplácené nezaměstnaným na stejné nebo podobné úrovni.

· Nastartovat programy zpětného včlenění do společnosti pro bezdomovce. Je velkou ostudou, že na začátku 21. století existují lidé bez domova zcela odkázáni na žebrotu nebo vybírání městského odpadu. Důvodem, proč jim stát neposkytne ani základní sociální dávky, je fakt, že nemají trvalé bydliště nebo doklady a tím vzniká začarovaný kruh.

· Vytvářet nová pracovní místa - pokračovat ve vhodných investičních pobídkách ze strany státu v regionech s velkou nezaměstnaností.

· Začít ihned důsledně jednat o důchodové reformě napříč celým politickým spektrem. Je nepřípustné, aby při přechodu z průběžného na kapitálový důchodový systém byla střední generace zatížena dvojími platbami - stávajícím sociálním pojištěním a plánovaným povinným kapitálovým spořením.

· Založit ”Úřad pro rovné příležitosti”, který by důsledně odstraňoval na základě podnětů i z vlastní iniciativy všechny formy diskriminace nebo rozšířit a lépe využít stávající úřad Veřejného ochránce lidských práv. Práce na podobném principu jakým pracuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

8. Životní prostředí (viz též přílohy Doprava, Zemědělství)

Je třeba změnit pohled, jakým se díváme na naše životní prostředí. Životní prostředí je podstatou, z níž lidská společnost vyrůstá a na níž je životně závislá. Neporušené ekosystémy jsou podmínkou k pokračování života na Zemi. Životní prostředí proto není spotřební materiál, který můžeme libovolně přetvářet, aby se náš život stal krátkodobě pohodlnějším. V zájmu zachování života není možné se životním prostředím obchodovat a podřizovat přežití budoucích generací ekonomickým zájmům současné generace. Vstupuje-li přesto životní prostředí do tržních vztahů, je nepřípustné, aby do vstupních nákladů nebyla zaúčtována jeho velká hodnota. Skutečnost, že jsou přírodní zdroje k dispozici zdarma, způsobuje jejich finanční i psychologické podhodnocení a jejich neúměrně vysokou spotřebu. Proto navrhujeme:

· Stanovit skutečnou tržní hodnotu přírodních zdrojů. Zpracovatelé přírodních zdrojů (těžařské, zemědělské, ale i stavení firmy) by poté přírodní zdroje za tuto cenu nakupovali a cenu započítávali do nákladů. Příjemcem poplatků bude stát nebo mezinárodní společenství. Získané finanční prostředky budou použity na obnovu životního prostředí. Na stejném principu zavést ekologické zdanění pro všechny hlavní znečišťovatele, včetně dopravy.

· Vysoké tresty pro ty, kdo poškodí životní prostředí tak, že původní ekosystém už není možné obnovit. Právní systém musí chápat toto chování jako vysoce společensky nebezpečné.

· Je třeba, aby Česká republika urychleně přijala na celostátní úrovni Agendu 21 jako základní a vědecky propracovaný dokument trvale udržitelného rozvoje, jímž se řídí i ekologická politika Evropské unie, avšak u nás jej bohužel přijalo zatím jen několik obcí.

Další dílčí návrhy:

· Podpora třídění odpadů a jejich recyklace. Daňovou politikou motivovat výrobce, aby své výrobky balili do vratných nebo ekologicky nezávadných obalů.

· Daňové zvýhodnění ekologických způsobů získávání energie.

· Účinná regulace dopravy v případě smogových situací.

· Důsledná péče o stávající zeleň a výsadba zeleně nové. Zamezit přeměně zelených ploch na stavební pozemky.

· Investice do programů výchovy k ekologicky šetrnému chování, propagace ekologických technologií a výrobků.

· Zamezit vývozu laciných surovin, jako jsou štěrkopísky, drcené kamenivo a hlavně cement získávaný z vysokoprocentních vápenců. Těžba vysokoprocentních vápenců, které představují celosvětově vzácnou surovinu např. pro výrobu vápna, na cement, je nepřijatelným plýtváním především z ekonomického hlediska.

9. Zemědělství (viz též přílohu)

· Zamezit vyjímání orné půdy z půdního fondu.

· Stejné tržní podmínky pro české zemědělce jako mají zemědělci v EU.

· Podpora ekologických forem zemědělství (kromě takových, které jsou při zachování počtu obyvatel trvale neudržitelné z důvodu extrémních nároků na rozlohu půdy); zvýhodnění produktů ekologického zemědělství nejlépe nižší daní z příjmu.

· Tvrdé sankce za znehodnocení půdy, vody a týrání zvířat.

· Vyspělé státy jsou nyní zvyklé na dovoz potravin z rozvojových zemí. Je však třeba si uvědomit, že ničení přírody, zvláště pralesů, v mnoha těchto zemích postupuje tak rychle, že se rozsáhlé oblasti využitelné pro šetrné získávání potravin velmi rychle mění v pouště. Je tedy v zájmu vyspělých států prosazovat všude na světě pravidla srovnatelná s těmi, jaká mají doma.

Dnešní svět je plný ohnisek násilí a proto je funkční armáda jedním pilířů svobodné společnosti. Z toho důvodu musíme chápat bezpečnost jako základní životní potřebu. Proto navrhujeme:

· V nejkratší možné době úplnou profesionalizaci armády. Armáda se tak stane akceschopnější a nebude zapotřebí povinné základní vojenské služby. Základní vojenská služba je z hlediska profesionálního výcviku nejen neúčinná a drahá (většina vojáků utrácí v kasárnách svůj čas neužitečnými činnostmi), ale také ji lze vnímat jako tvrdý zásah do práv a svobod člověka.

· Upřednostnit profesionalizaci armády před nákupem drahé vojenské techniky. Vycházíme z toho, že skutečným bohatstvím jsou lidé, jejich profesionální dovednosti a odhodlání, nikoliv drahá technika.

· Důslednou státní kontrolu při zadávání vojenských zakázek, aby nedocházelo k tak masivní korupci, jako v minulých letech. Vyvodit zpětně hmotnou a trestní odpovědnost pro ty, kteří svými podvodnými praktikami na Ministerstvu obrany připravili stát o několik miliard.

Kde na to vše vzít peníze?

Je pochopitelné, že realizace některých výše uvedených kroků bude velice náročná na státní pokladnu.

Tyto kroky proto nelze uskutečnit bez důkladné reformy státní správy a samosprávy. Mnohem důležitější podmínkou k realizaci programu je však důkladná očista právního prostředí tak, aby beztrestné ztráty a zpronevěry milionových částek nebyly na denním pořádku. Denně se v novinách dočítáme o neschopnosti a korupci státních úředníků a politiků. Ke změně chování musí přednostně dojít u politických špiček a představitelů nejvyšších orgánů státní správy a samosprávy. Jejich přemrštěné nároky na mzdy, vybavení kanceláří a luxusní limuzíny jsou příkladem plýtvání, který poté následuje celá společnost.

Dle chování nejvyšších představitelů státu lze usoudit, že důležitější než kvalita vykonané práce jsou pravomoci a výhody, kterých požívají. Imunita, kterou si někteří politici při porušování zákonů zajišťují beztrestnost, je opět návodem k protiprávnímu chování pro celou společnost.

Otázka reálnosti či nereálnosti programu Humanistické Aliance je tedy velice prostá.

Záleží na tom, zdá se každý rozhodne udělat něco pro společnost jako celek a bude myslet státotvorně nebo si bude nadále hrát "na vlastním písečku" bez naděje pro možnou změnu.

Snížení korupce znamená v konkrétních politických krocích například konec státních dotací do neobnovitelných zdrojů energie nebo omezení počtu rozestavěných staveb financovaných ze státních (nebo obecních) prostředků.

Dalším odvětvím, v němž přestanou mizet beze stopy miliardy korun, je zemědělství. Oproti současnému stavu, kdy různé zemědělské společnosti dostávají dotace, jejichž využití nelze kontrolovat, počítáme se zaměřením finanční podpory na prodej hotových produktů (v.t. přílohu).

Snížení výdajů státního rozpočtu by mělo přinést i ukončení dotací církvím, kromě úhrady nákladů spojených prokazatelně s veřejně prospěšnými účely (opravy památek, nemocnice).

Jsem přesvědčen, že otázka míry korupce ani tak nezávisí na individuálních charakterech konkrétních lidí, jako především na "nastavení" celého společenského systému.

Jsem přesvědčen, že dnes - 13 let po Listopadu 1989, nemůžeme stále dokola svádět vše na 45 let komunistické éry. Velmi se obávám, že praktiky této éry, tedy lež a korupce, byly pro velikou laxnost tzv. "pravicové" vlády Václava Klause dále rozšiřovány. A protože v čele země chyběly pozitivní vzory, došlo k napodobení tohoto neblahého "životního stylu" celou společností. Faktický vznik velké koalice ODS se Sociální demokracií, kdy došlo ke zjevnému porušení všech předvolebních slibů, byl pak dalším signálem, že na prvním místě není etika a morálka, ale pouze a jen osobní profit.

Je dobré si uvědomit, že jde především o to, jak snadno (či obtížně) se korupční chování v praxi realizuje.

Jsem názoru, že každý člověk, je-li vystaven dlouhodobě mnoha pokušením, může selhat.

Myslím, že razantní snížení míry korupce je možné realizovat především důraznou transparencí na všech úrovních rozhodování se svěřenými (státními) penězi. V praxi tento problém lze snadno realizovat pomocí internetové sítě, kde se mohou všichni občané kdykoliv přesvědčit o tom, jak se nakládá s penězi.

Např v Anglii si mohou studenti běžně prohlédnout třeba i výši platů učitelů. Všichni se pak mohou přesvědčit o účelnosti vynakládaných peněz. Pokud bychom šli hlouběji do efektivnosti všech výdajů např. ve školství či zdravotnictví, asi bychom byli překvapeni, jak velká část těchto rozpočtů je vynakládána neefektivně.

Lze např. uvést příklad v rámci projektu INDOŠ (INternet DO Škol):

V rámci tohoto projektu se bude investovat částka ve výši okolo 7 mld Kč. Česká televize nedávno uvedla, že pouhý průzkum stavu počítačů ve školách byl naúčtován ve výši okolo 150 mil. Kč. Tento průzkum však bylo možné provést až o dva řády levněji! Tedy např. konkrétně okolo 800 tisíc Kč. Neuvěřitelné!!

Lze si představit, že v dané úrovni (např. obec) budou moci občané sami předkládat na internetu své návrhy a pak se budou moci vyjadřovat, zda ten či onen investiční projekt chtějí či nikoliv - dokonce jej i schválit!

Často se nebere na názory obyvatel zřetel. Je možné uvést např, chystanou výstavbu Paláce Morava v Olomouci, kde mnoho občanů města je proti (stále probíhají demonstrace a protestní petice), "mezitím" se již naplno začíná rozjíždět stavba - aniž by došlo k širšímu konsensu obyvatel. Jde o praktickou ukázku, kdy obyvatelé chtějí mít i nadále tradiční tržnici a ne "Palác Morava".

Počítač se postupně stává standardní výbavou domácností a zbývá tak jedině vyřešit technickou stránku věci - aby veřejná kontrola se stala součástí ekonomiky a byla zaručena přesnost sbíraných dat.