Projev tibetského Dalajlámy
na konferenci Forum 2000

 

Pražský hrad, 17. října 2000

Bratři a sestry,

je pro mne opravdu velikou ctí, že mám příležitost promluvit zde před tolika vzdělanými a příjemnými lidmi, jako jste vy zde. Některé z vás znám už řadu let, takže vás považuji i za své staré přátele a svým způsobem vás považuji i za své učitele, protože se mohu z vaší zkušenosti poučit. Mohu se poučit také z vaší moudrosti. Velice vítám takovéto setkání a jsem rád, že i já se s vámi mohu podělit o některé ze svých pocitů a některé ze svých myšlenek.

Jsem skutečně velice šťasten, ale současně s tím jsem i trošičku nervózní, protože nemluvím příliš dobře anglicky. A proto je pro mne poměrně těžké s vámi komunikovat. A navíc rád hovořím velmi neformálně, takže dovolte, abych využil této možnosti a říkal skutečně to, co mám na mysli. Existuje také připravený psaný text mého projevu. Já ho číst nebudu, možná že některá slova nebudu správně vyslovovat, tak na to buďte prosím připraveni.

Tématem jsou duchovní hodnoty v moderní době a všechno, co souvisí s globalizací, tzn. okolnosti globalizace. V zásadě můžeme říci, že se jedná o bytosti, tedy o ty živé bytosti, které prožívají určité pocity, i pocity tlaku a bolesti. Živé bytosti, které mají schopnost cítit tyto věci, mají také schopnost si věci představovat, mají schopnost vytvářet si určité vize. Tyto lidské bytosti mají také svoji paměť. Máme jednu společnou věc se zvířaty, vnímání nás samých a také touhu být šťastni, touhu překonávat utrpení a bolest. My lidé se zase tak moc nelišíme od ostatních savců. Ale lidé mají něco, co tvoří jakousi hranici mezi nimi a jinými bytostmi, hlavně savci. Já sám si myslím, že tento rozdíl spočívá v lidské inteligenci, to znamená schopnosti myslet. Proto štěstí nebo uspokojení, které hledáme my, nemá být pouze jakýmsi potěšením, uspokojením či štěstím, které by vycházelo pouze z určitých fyzických radostí. To máme společné se zvířaty. Například, jestliže se zvíře nažere, také má určitý pocit uspokojení. Patří sem i reprodukce, tu máme se zvířaty také společnou. Ale co je unikátní u lidských bytostí, je právě lidská inteligence. Naše štěstí, naše uspokojení je na jiné úrovni než uspokojení a pocit štěstí, jak je pociťují zvířata. Není to na té úrovni, kdy vnímáme pouze svými smysly. A určitý pocit neštěstí nebo něco, co ruší pokoj naší mysli, nepřichází z těchto senzorických pocitů, ale je to věc ryze mentální.

Jak jsem již řekl, máme také schopnost představivosti, vize, můžeme si představovat různé až bizarní věci. Můžeme mít i bizarní cíle, a proto když je před námi nějaká překážka, okamžitě naruší pokoj naší mysli. Právě kvůli tomu, že lidé mají lidskou inteligenci, mají i bolest a potěšení, které ale není pouze senzorické, ale které existuje i na jiné úrovni. Proto já sám věřím, že lidské požadavky, lidské potřeby nemohou být splněny pouze formou materiálního pohodlí, protože to patří do senzorické úrovně. Na mentální úrovni potřebujeme jiné prostředky, jiné způsoby, jak bychom mohli dosáhnout uspokojení a pokojné mysli a překonat určité typy bolesti nebo určité typy problémů, které na této mentální úrovni existují.

Zdá se mi, že určité problémy, které souvisejí s pocitem neštěstí nebo nespokojenosti se vyvíjejí paralelně s lidskou inteligencí. A proto je potřeba mít prostředky, které by nám umožnily snížit nebo dokonce odstranit pocit neštěstí, jenž existuje na mentální úrovni. Dovolte, abych vám uvedl příklad. Jestliže například nějaký člověk prožívá stav, kdy je narušen pokoj jeho mysli, je to věc, kterou nemůže překonat nějakým fyzickým komfortem, to nejde. Jedná se třeba o nějakého milionáře, člověka, který má všechno, protože má peníze, a proto má i přátele, alespoň nějaké přátele. Tito přátelé možná nejsou jeho přáteli, ale jsou spíše přáteli jeho peněz. To jsou takoví ti lidé s umělými úsměvy na tváři. A tento fyzický komfort nemůže překonat problém, který má tento člověk na mysli, určitou úzkost, kterou prožívá.

Na druhé straně máme člověka, který je velice sebevědomý, klidný a v takové situaci může překonat i určitou fyzickou bolest. To ukazuje, že zkušenost nebo určitý pocit na úrovni duševní je nadřazený tomu, co prožíváme na úrovni fyzické. To je realita, a proto si myslím, že peníze nebo materiální prostředky nám nemohou pomoci nalézt to, čemu říkám pokoj mysli.

Toto je buddhistický pohled na svět. Jakékoliv narušení pokojné mysli je něco, čemu my říkáme do určité míry narušená emoce. A přitom emoce jsou velice důležité i pro naše myšlení. Některé emoce jsou naopak pro pokojnou mysl velice destruktivní. Proto mohou tyto negativní emoce představovat určité riziko. Potom trpíme, například nemůžeme spát a podobně. Den za dnem, týden za týdnem se zhoršuje i tělesné zdraví. Emoce jsou mimořádně důležitou součástí našeho života.

Emoce jsou mimořádně důležitou součástí...

Je třeba, abychom se naučili nějakým způsobem destruktivní emoce překonávat. Ne alkoholem nebo drogami. Myslím si, že vědci nakonec možná najdou nějaký způsob, nějaký chirurgický zákrok, který odstraní kousek mozku, odkud pocházejí emoce. Možná že k tomu dojde, možná, že to bude užitečné, myslím ale, že to bude velice nešťastné, protože potom se z nás stanou roboti, kteří nebudou mít žádné pocity. Budeme se moci hýbat, dělat určité věci, ale to bude všechno. To by bylo veliké neštěstí. Myslím si, že emoce mají svou vlastní krásu.

Láska, soucit, jakékoliv projevy lásky a citu, to všechno jsou pochopitelně emoce. Aniž bychom se nějak dotýkali samotné přírodní konstrukce, která existuje, myslím, že existuje určitý způsob jak negativní emoce překonat. Myslím si, že se součástí dnešního světa staly jisté kontradikce. Některé látky například vzhledem ke svému chemickému složení také stojí v protikladu. Jestliže tedy chceme omezit jeden typ síly, musíme posílit protisílu. Ve světě existují protichůdné emoce, například na jedné straně láska, na druhé straně nenávist. To jsou věci, které stojí v opozici. Čím více lásky existuje, tím se sníží nenávist. Naopak čím více je nenávisti, tím méně je lásky.

Toto je způsob, jakým můžeme překonat některé destruktivní emoce. Musíme najít prostředky, které by nám umožnily nějakým způsobem negativní, destruktivní emoce minimalizovat. Proto musíme jednotlivé emoce zkoumat. Musíme vědět, jaké jsou emoce, jaký mají charakter, jaké jsou podmínky, za kterých vznikají.

Prostřednictvím jejich transformace se nešťastné situace, které prožíváme, mohou buď redukovat, nebo se mohou transformovat. Je potřeba najít určitou protiváhu, laskavost, lásku, péči o bližního, pocit sdílení věcí, altruismus - to vše je protiváhou žárlivosti, závisti atd.

Myslím si, že lidské city, péče o bližního, pocit zodpovědnosti, pocit příslušnosti k určité komunitě, tvoří to, čemu já říkám spirituálnost, duchovno. A toto duchovno nemusí být přímo vázáno na nějakou náboženskou víru. Dovolte, abych uvedl příklad. Již při narození a dokonce ještě když je dítě v matčině lůně, pozná podle vědců mateřský hlas. To ukazuje, že i ještě nenarozené dítě prožívá určitý pocit sounáležitosti k bližnímu, v tomto případě k matce. Od samého začátku života tedy lidské city hrají velkou úlohu, a to vlastně již od zplození až do samotné smrti. To ale nesouvisí přímo s náboženstvím. Dítě, kterému je rok, dva nebo tři, nemá představu o nějaké víře nebo náboženství. Víra přichází mnohem později, ale už v tomto věku má dítě schopnost cítit a projevovat city vůči jiným lidem, a to od samotného zrození. Tato péče, toto starání se o základní lidské vlastnosti, i tyto samotné lidské základní znalosti jsou odděleny od náboženství.

Ať už je člověk věřící nebo nevěřící, tyto základní lidské hodnoty jsou v každém případě naprosto zásadní pro šťastný život. Ne pro příští život, nebo pro Stvořitele, to si musí rozhodnout každý za sebe. Ale jestliže máme jako společnost, jako lidské společenství obecně, žít lepší, šťastnější život, jestliže máme prožívat menší strach a úzkost, pak je potřeba si tyto věci uvědomovat a pečovat o ně. Tyto základní lidské hodnoty jsou naprosto zásadní pro pokoj mysli.

Já si myslím, že v tomto dnešním světě, pro který je typický materiální rozvoj a globalizace, stále nesmíme zapomínat, že jsme hlavně lidské bytosti. My jsme jakýmisi pány nad technologií a vědou, nejsme ale otroky techniky. Myslím si, že lidské hodnoty by měly vždy stát výš než materiální věci, výš než technika. Já sám tomu říkám sekulární etika, která nevychází z nějakého konkrétního náboženství, ale představuje určité duchovno, jež potřebujeme k tomu, abychom žili šťastně. Nic jiného není třeba.

Proto si myslím, že každý člověk se může stát šťastným, může být daleko klidnější. To se projevuje pochopitelně i v jeho prostředí, rodina žije šťastněji a neprožívá žádné úzkosti nebo pocity rozrušení. Myslím, že lidská společnost se tím může řídit.

Přišla doba, kdy je potřeba, aby si lidé prostřednictvím vzdělání, sdělovacích prostředků, umění a podobně tyto věci uvědomili, protože jsou naprosto zásadní pro jejich vlastní štěstí, pro štěstí jejich rodiny a všech ostatních. Proto si myslím, že je potřeba těmto základním hodnotám věnovat velkou pozornost. Je potřeba propagovat lidské vlastnosti, posilovat je… Já si myslím, že to je věc, které se nám v současnosti nedostává. Někteří lidé si myslí, že sekulární etika je vlastně odmítání náboženství. To není pravda. V Indii se například již po celou řadu století rozvíjejí různá náboženství, a proto je pro Inda často velice těžké, aby se rozhodl pro jedno z nich. To, čemu já říkám sekulární, znamená, že všechna náboženství mají stejná práva. Sekulární etika neznamená odmítání žádného náboženství, naopak znamená to, že neupřednostňujeme jedno mezi ostatními. Posilování sekulární etiky je podle mého názoru velice důležité. A jestliže mají být lidé šťastni, jestliže jejich budoucnost má být šťastnější, ve větší harmonii, bez násilí, budoucnost, která přinese více spolupráce, která bude zdůrazňovat lidské hodnoty a bude je stavět nad materiální věci, bude to věc, která bude odrážet právě tuto sekulární etiku.

Při snaze posílit sekulární etiku je potřeba vycházet z nejrůznějších tradic. Vycházíme z různých filosofií, z různých tradic, které vyznávají lidské hodnoty - mezi filosofiemi pochopitelně existují velké rozdíly, například koncepce Stvořitele, která stojí proti koncepci, jež žádného Stvořitele neuznává a uznává sebestvoření. Důležité ale je, abychom posilovali základní lidské vlastnosti, abychom našli určitý standard těchto základních lidských znalostí. Tradice je velice důležitá. Filosofie může být různá, vždy ale dojde ke stejnému cíli. Soucit, láska, odpouštění, tolerance, snášenlivost a sebedisciplína. Toto jsou společná východiska, je to také náš společný účel. Když se objektivně poučíme ze svých vzájemných tradic, musíme být otevření novým vlivům a pak si uvědomíme, že všechny tyto tradice mají v sobě stejný potenciál. Potenciál sloužit lidstvu.

Vzhledem k tomu, že existují různé dispozice, je potřeba také pěstovat tyto různé filosofie. Jedna filosofie nestačí, různé morální filosofie jsou potřebné, aby uspokojily potřeby lidí. Tato různost filosofií, ale i různost náboženství představuje podle mého názoru jednu z krás lidské inteligence. Na zahradě máme také květy různých barev a různých velikostí a taková zahrada je velice krásná, velice užitečná. Naopak pokud budeme mít na zahradě pouze jednu květinu, všechno bude žluté, všechno bude červené, potom pochopitelně - i když tyto jednotlivé květy budou nádherné - celá zahrada bude daleko méně atraktivní, protože jí bude chybět rozmanitost. A na naši planetu se můžeme také dívat jako na takovou zahradu, ve které existují různé filosofie, různé koncepce, různé tradice, a kdyby nás navštívil nějaký návštěvník z kosmu a viděl by představitele různých filosofií, různého myšlení, určitě by to také ocenil.

 

Další linky a informace o Dalajlámovi

Zpět na rozcestí