Bez pochopení souvislostí a zejména motivace chování lidí na jednotlivých úrovních ke změně nedojde...


Reforma financí - poznámky I.

Média…, jsou prostorem k výměně názorů, k diskusím či rozhovorům, ke srovnávání představ i vnitřních světů, společný prostor, ve kterém se střetávají rozdílné postoje i výklady. Vždy mě potěší, když výchozí rozdílnost není v prvé řadě důvodem ke kritice a odsouzení či dokonce zatracení, ale přesně naopak: k vysvětlování, k předání jiných úhlů pohledu, k doplňování chybějících fragmentů nebo dokonce k ukázání zásadně nového přístupu, který chyběl.

Reforma financí se týká komplexně všech parametrů společnosti. Je vlastně s podivem, že i téměř po 14 letech (uteklo nám to, že?) od zlomového okamžiku, kdy se změnila totalitní doba - nazývaná tak proto, že odlišné názory byly prostě a jednoduše nepřípustné - ve svobodnější systém, neexistuje hluboká a důkladná diskuse např. o tom, jaké je místo učitele ve společnosti, jaký je jeho status ve srovnání třeba s řidičem autobusu či úřednicí v bankovním domě. Otázek, které si zaslouží naši pozornost, je mnohem více. Jistě, lze je přehlížet, ale pak se nesmíme divit, že řada věcí v naší zemi nefunguje tak, jak by ideálně fungovat mohla, nebo prostě mnohem lépe než dnes. A to je myslím škoda.

Ostré ostny píchají...

Existují různá místa pobytu ve společnosti

Člověku, který žije v dostatku či přebytku a je i obklopen podobnými lidmi se velmi snadno stane, že si neuvědomí, jak těžká situace - někdy se zdá být i bezvýchodná - pro řadu lidí existuje ve stejném okamžiku. Moderní stát má proto určité prostředky, kterými se snaží lepší (lepší - ale co přesně lepší? - vlastní zásluhy? - výchozí podmínky?) situaci jedněch využít ve prospěch druhých a tedy celku.

Existuje shoda ve výchozím pohledu?

Pokud se neshodneme na výchozím předpokladu, že společnost jako celek se nemůže povznést na vyšší úroveň (kulturní, etickou, bezpečnostní, zdravotní, vztahovou, ekologickou atp.), pokud v ní v témže okamžiku existuje řada lidí s vážnými existenčními problémy, obávám se, že mohu s tímto textem ihned skončit. Pokud naše majorita nebude mít pozornou vůli dát účinnou a nemoralizující pomoc těm, kteří ji skutečně potřebují, pokud bude termín "společenská vzájemnost" patřit do slovníku jen nepatrné části populace, velmi se obávám, že vznikne svět, který nebude šťastným místem pro naše děti a jejich děti a… A to je moje poslední naděje - totiž, že motivem pro společné hledání a nacházení může být právě snaha vytvořit bezpečný svět pro naše potomky.

Sociální transfery v moderní společnosti

Současný člověk má velmi daleko k dokonalosti andělů - bohužel. Snad základní vlastnost, kterou máme bezpochyby všichni, a kterou se od této nezemské bytosti s křídly lišíme, je schopnost nevnímat celek, upřednostnit svůj zájem nad všechny ostatní. Někdy je to dobře a je to nutné. Není přece možné, aby zamilovaná dvojice, jež se drží za ruce v parku, místo hledání souznění svých duší v témže okamžiku hledala ekonomická východiska pro třetí svět. To by jistě bylo absurdní. Na druhé straně tento pohled a tato starost může chybět u všech lidí nad čtyřicet či padesát let, kteří náš svět svým působením vytvářejí, kteří roztáčejí kola ekonomiky a tedy i dějin…

Co je spravedlivé?

Pokud by existoval dokonale rovný systém daní, musel by každý člověk, zdravý stejně jako nemocný, dávat státu stejné daně. Stejné daně by dával mládenec ve věku 28 let jako 60tiletá žena starající se o pět dětí... Vzniká tedy důležitá otázka: Co je spravedlivé?

Současný systém sociální sounáležitosti, na kterém jsou vystavěny moderní státy, do jisté míry funguje. Jsem však přesvědčen o tom, že má systémové meze, tedy že v přesném okamžiku musí nutně narazit na určité své hranice, které není schopen překonat. Reforma financí - nemá-li být jen neúčinným a populistickým tahem - musí proměnit podstatné ekonomické a sociální souvislosti od základu. Jen tak bude mít smysl.

Michal Rusek, 29. 7. 2003

zpět


Další články k tématu:

Ekonomika i kultura – čekání na bod obratu - 22. srpna 2003
Přítomnost je složitým komplexem „tržních“ sil, některé spolu bojují otevřeně, jiné zase skrytě. Pokud existují hluboké rozpory v interpretaci stále více provázaného světa, je pouze pochopitelné, že se neshodneme na cíli cesty, tedy žádný společný cíl vývoje lidské civilizace vlastně není, existují pouze ryze soukromé zájmy. Představa harmoničtějšího světa, ve kterém si šťastně hrají děti, ve kterém noční zahrada není místem násilných činů, se tak přesouvá z možné, byť třeba velmi vzdálené reality do roviny utopie a tedy naprosto nemožného snu. Myslím, že to je veliká výzva.

Otrokářský systém - snadno a rychle? - 21. srpen 2003
Zdánlivě ironický text není snadné vyvrátit relevantními argumenty zejména proto, že staví na číslech, která jsou neúprosná. Naše země se stala levnou výrobní základnou, přestože je uprostřed Evropy. Průměrný člověk pracující v ČR vyrobí 3/5 zboží ve srovnání s průměrným obyvatelem Evropské unie. Máme tedy menší pracovní výkonnost. Jak je však možné, že ohodnocení naší průměrné práce nečiní také 3/5, ale výrazně méně - pouhou 1/5? Tyto údaje potvrzuje i nezávislý "Big Mac index": Průměrný obyvatel Prahy musí pracovat na hamburger Big Mac 42 minut, obyvatel Zurychu pouhou třetinu této doby - 14 minut... (více)

Proč právě EKONOMICKÝ růst? - BL, 11. srpna 2003

Každý Vám bude nabízet to, z čeho mu plyne zisk. Samozřejmě vždy se bude zdůrazňovat, jak je vše výhodné atd. Na tomto principu je postavena tržní ekonomika. Každý hájí SVÉ zájmy. Ostatně jinak tomu ani zatím být nemůže, lidé nejsou andělé, bohužel. Je však hloupé, když obyčejní lidé nehájí své, ale cizí zájmy - zájmy velkého kapitálu. Investoři nutně potřebují určitou náladu proto, aby dosahovali svých cílů, proto se modlou dnešní doby stáva ekonomická úspěšnost a především ekonomický růst. Navíc kdo by nechtěl mít pro sebe větší luxus a užívat si většího množství zboží? A právě takto vzniká mylné spojení: životní štěstí a harmonie = neustálé zvyšování spotřeby (výroby). Samozřejmě opak je pravdou, nemá smysl objevovat, že smyslem života je především hledat krásu ve více a více se harmonizujících a přítomnost člověka naplňujících vztazích. (Uff, trochu patetické, ale je to tak, že? :-)

Znovu - proč právě ekonomický růst? - diskuse s makroekonomem Janem Hoškem, BL 14. srpna 2003

"ŽIVOTNÉ" - překvapivé řešení? – původně text určený pro Britské listy, BL však text odmítly... 2. 7. 2003

Myslím, že chápu správně argumenty mnoha ekonomů. Přesto mám však velmi nedobrý pocit z příliš jednostranného vidění světa. Myslím, že se můžeme shodnout na tom, že našim cílem je země s minimem korupce, kdy budou moci všichni lidé pracovat - v ideálním případě v takové práci, kterou mají rádi. Zatím jediné řešení, které považuji za možné, je právě systém s nárokovou státní dávkou - "životným". Narodí-li se člověk, narodí se do systému, ve kterém platí určité zákony, které musí dodržovat. Myslím, že je čestné řešení dát člověku peníze a za to po něm plnění zákonů vyžadovat. Pokud člověk dostane (aniž by musel cokoliv prokazovat) opravdu JISTÝ minimální velmi skromný životní standard (snad se bude časem zvyšovat?), nebude muset krást a loupit. Vím, že představa, že všichni si budou chtít svou životní úroveň dále zlepšovat právě a pouze svou poctivou prací je velmi optimistická (eufemisticky řečeno), ale jiný impuls pro čas budoucí prostě nevidím.

Dalším mým argumentem je, že v efektivní společnosti je nutné, aby lidé vytvářeli SKUTEČNÉ HODNOTY. Úředníci, kteří rozhodují o různých dávkách podle mého soudu hodnoty nevytvářejí. Pokud bude většina lidí vytvářet rohlíky, cihly, učit děti, léčit či alespoň sekat trávu (obrazně řečeno), budeme se mít dobře. Pokud bude velká část lidí v kontrolních úřadech a bude vymýšlet, tisknout a kontrolovat různá lejstra a tiskopisy, budeme se mít špatně. Nemůže se žít lehce ve společnosti, kde praktické hodnoty vytváří třeba jen 15 % práceschopných obyvatel a ostatní mají kontrolní, přerozdělovací a jiné spíše zbytečné funkce.

Stát musí poskytnout obcím nevratné dotace na postavení velmi levného a skromného "startovacího" bydlení, které se stane v souběhu s vyplácením životného bězpečným výchozím životním bodem. Jistě, bude to velmi skromná existence, ale bude to opravdová jistota, na kterou budou mít nárok VŠICHNI. Každá práce, kterou pak člověk bude dělat, bude znamenat další příjem nad tuto JISTOU základní existenční hladinu. Pokud nebudou daně příliš vysoké, jistě alespoň část lidí zvolí poctivost místo rizika odhalení a následného (vysokého?) trestu.

Opravdu je to tak těžké pochopit? Nebo je snad problém formulovat relevantní námitky? Jenom diskuse může posunout úroveň poznání.

Na tomto místě si proto dovolím požádat odborníky, zejména ekonomy a sociology, aby zaslali redakci Časoděje alespoň velmi stručné doplňující podněty či informace. Všechny argumenty - souhlasné či kritické - budou velmi pečlivě zváženy.

Děti se nerodí: místo příčin řešíme následky - BL, 2. června 2003

V tomto textu najdete přesné údaje o tom, jak rychle ČR vymírá. Za posledních 10 let se mělo narodit kolem 700 000 dětí, aby byla zachován dosažený počet obyvatel. Nestalo se tak. Dnešní střední a mladou generaci tak zřejmě nebude mít ve stáří kdo živit. Zdá se, že téměř nikoho tyto údaje nevzrušují, nikdo nepřemýšlí, jak fakticky, tedy jakým rázným politickým činem situaci změnit. Je smutné, když státem placení sociologové (viz učitel prof. Rabušic) místo toho, aby rozpoznali skutečné příčiny, se smíří s konstatování, že "tento jev můžeme pozorovat i na Západě".

Memy, reklama, Tao a ctnost v roce 2002 - nejčtenější článek za únor a červenec 2003

Základní text. Revue Časoděj (!) zavádí do ekonomiky nový pojem: VS index . Jde o ekonomický, ale i zároveň i o etický (!) parametr, kterým lze téměř objektivně posoudit nejen dosaženou úroveň poznání člověka, ale především to, jak se jí řídí v praxi, jak podle ní skutečně žije. Lidé neetičtí se pomocí svých schopností, které získali částečně darem od matky přírody, ale ke kterým se též mohli i dopracovat vlastní zásluhou, postupně přeměňují v "pány". VS index pro každého "pána" je vždy menší než jedna, což v praxi znamená, že takový člověk VYROBÍ menší hodnotu, než sám spotřebuje. Čím vyšší "pán", tím nižší VS index. Absolutní pán je pro společnost naprosto zbytečný, pouze spotřebovává hodnoty vyrobené druhými. Jeho VS index je roven nule. Otroci naopak spotřebují pouze malou část hodnot, které vyrobí. Čím více vyrábějí, tím vyšší VS index mají. Samozřejmě určitá nerovnováha je naprosto běžná i nutná. Rozdíly mezi lidmi jsou přirozené a normální - ovšem v určitých mezích. Veliká nerovnost vždy ve společnosti vytváří napětí, ale nejen to. Svět přestává být bezpečným místem pro naše děti.

Precedens - krátká sci-fi povídka, zde nenaleznete VS index, ale tématem i zde jsou Páni a Otroci, Merlinii, BL 21. března 2003

Každé já je tvůrčím účastníkem děje - základní text k problematice médií a jejich skutečnému (prvotnímu) smyslu - 28. 4. 2003

Vše, co se děje v přítomnosti, veškeré děje a prožívání reality - fyzické nebo vnitřní duševní - lze chápat jako kontinuální vzájemně se ovlivňující tok informací. Ano, v určitém smyslu je informací vše, co existuje. Staří často používali místo slova "informace" slovo "idea". A zatímco slovo idea spíše poukazuje na svůj obsah, je vlastně jen nádobou, která nese to, co je v ní obsaženo, má slovo informace mnohem dynamičtější podobu. In-formo znamená totiž (také) "dávat tvar". Je velmi důležité uvědomovat si, že mysl člověka vybírá z nekonečna přítomných podnětů vždy to, co je jí blízké a pomocí slov a své zkušenosti formuje podobu pohledu (symbol Egypta - oko), dává mu tvar a pomocí slov je pak tento tvar přenášen dál - až na místo určení: Duplikací informace nazývám zpřítomnění původní ideje v jiném místě, v jiném čase. Děje se tak v hlavě, v šedé kůře mozkové, v mysli, v duši člověka. Energie, která byla přítomná při tvarování, při morfogenezi původních aspektů, při formování původního chaotického informačního pole, byla vložena do stavby při ději nazývaném informování... (více)

Varianta B - následovat USA v ekonomickém pragmatizmu či nikoliv? - M. Rusek pro Britské listy, 3. 4. 2003

V tomto textu hledáme vysvětlení, PROČ je neustále vyvíjen tak velký požadavek na ekonomický růst. Vždy existuje část investorů, kteří chtějí zvýšit své bohatství, nebo chtějí zaplatit své dluhy. Jediným funkčním řešením pro budoucnost se tak prozatím jeví dobrovolná skromnost.

Kterému výkladu světa máme věřit?

Utrpení působí vždy bezmezná a naivní důvěra k ideovým vůdcům. Válka je pokračováním státní politiky vojenskými prostředky - to je heslo ze slovníku. Pochopíme správně souvislosti? V tomto textu naleznete zajímavou HYPOTÉZU, že Hitler byl vlastně obětí (dobrých?) zájmů Západu. Musela přece existovat mohutná síla, která zastaví expanzi stalinského komunismu. Stačilo málo a totalita by zaplavila celý svět. Je tento pohled zcela vyloučený?

Levný internet a telefony - jediná možnost akcelerace vývoje společnosti? - M. Rusek pro BL, 13. září 2002

Žijeme v době automatů a robotů. Výkonná digitální síť "mobilových" předavačů byla vytvořena a zaplacena. Tři mobilní operátoři na místním trhu však ceny snižovat nebudou. Je pro ně samozřejmě mnohem výhodnější udržovat vysoké ceny společně. Přece nebudou škodit sami sobě? Ale jak jim toto chování dokázat? Nařídit snížení cen jim dnes nelze. Proč? Existuje vůbec nějaká možnost, jak soukromé firmy donutit k realizaci "pouze" přiměřených zisků? Podobně i náš největší monopolní poskytovatel pevného připojení si určuje ceny naprosto neadekvátní dosaženému stupni technologického vývoje. Veškeré investice byly již dávno zaplaceny a zisky této jediné firmy se pohybují v řadu 10 mld. korun. Tedy každé batole zaplatí za telefon 1000 korun. Co však můžeme dělat, když jsme ovce. Co na tom, že pevné připojení k internetu - bežný standard všude ve vyspělém světě - si dnes mohou dovolit v ČR pouze lidé úspěšní? Cožpak někoho zajímá, že v roce 1990 jsme produkovali 69 % HDP z průměru EU zatímco v roce 2002 již pouze 60 % produktu (přepočteno na jednoho obyvatele) a stále klesáme?

Seznam textů publikovaných na Britských listech - od května 2002

zpět