NE končící spravedlnostmotto: Válka je právě teď, 1984
Otázka svobody
Existuje jen několik zásadních míst - jedním z nich je otázka svobody.
Pohlédneme-li na přítomnost jako na součet všech předchozích okamžiků, je zřejmé, že musíme
Jinak. Slovo musíme přece začíná narušovat možnost pochopení definice výchozího pojmu svoboda. Samo od sebe (?) se nám nabídlo slovo musíme. V tomto případě jsme si pomocí fenoménu rekurze povšimli, že jsme udělali chybu. Čistá definice nemůže obsahovat žádné pojmy, které definuje, ty jsou v tomto smyslu zakázané. Konec věty měl původně znít ...musíme sečíst všechny přítomné děje, abychom zjistili, co z nich vzejde. Tyto úvahy by mohly vést k ryze deterministickému či fatalistickému pohledu na svět. V takovém světě skutečná svoboda neexistuje, vše stále závisí na předchozím.
Abychom se tomuto problému vyhnuli, je moudré nahradit slovo musíme jiným. Rekurze je cosi jako smyčka, je podobna hadu, který kouše sám sebe do ocasu… Tedy jinak:
Svoboda je počátek.
(Důležité upozornění: Následující text je pouze podkladem, výchozím motivem pro vlastní myšlení, jež se odehrává vždy a pouze v novější době.)
(...)
V tomto okamžiku lze vnímat pouze tento text (nebo cokoliv jiného).
* * *
To, co se podaří - podaří se.
* * *
Slyšel jsem: Člověk je stvořen ke svobodě.
* * *
Minulost je vše, jež existuje (pouze) v paměti.
* * *
Vzpomínky minulé zpřítomňují, oživují.
* * *
Vše, co existuje (vše, co je přítomné) v mysli (člověka), je živé:
přítomnost děj
X
tvoří člověk
Tato jednoduchá ukázka – schéma je jen jedním z mnoha podobných...
Lze stvořit nekonečný počet dimenzí.* * *
Život (existence) je první zázrak.
Vědomí.
Vědomí je děj.
Právě teď existuje ve vědomí válka.
* * *
Je zřejmé, že máme svobodu volit volit volit, jak dlouhou minulost budeme vnímat. Když zvolíme čas 5 vteřin, zjistíme, že jsme obklopeni lidmi, z nichž mnozí máme strach. To je první konstatování.
Když zvolíme čas 500 let, budeme moci najít na všech stranách nespočet důvodů k odplatě.
Tak lze chápat to, co míní tibetský dalajláma, když chce přerušit koloběh násilí.
* * *
Sociologové se dnes zamýšlejí nad pojmem
Sociální reprezentace lidství
Ve stručnosti pojem vysvětlím skrze pojem podobný:
Sociální reprezentace dětství
Člověk se postupně mění. Přestává být dítětem. (Mimochodem, znáte biblické: Buďte jako děti?) Postupně si vytváří představy o tom, co je pro děti dobré. Například je schopen určovat obsah školních osnov. Představa každého člověka o fenoménu dětství se v průběhu jeho života mění. Jiná je v deseti letech a jiná je ve stáří. Možná je pravda, že člověk se ve stáří znovu stává dítětem? Kdo ví...
Můžeme vnímat proměny svých představ (v čase) o tom, co vlastně pod tím neznámým a cizím slovem dětství chápeme., Můžeme se zamýšlet a tak poznávat (své) jednotlivé reprezentace dětství.
Co vlastně znamená plně chápat pojem dětství?
Než jsem plně pochopil o co jde, a skutečně mi to trvalo dost dlouho, a to myslím, že jsem v exaktním řešení úloh vskutku vynikající, myslel jsem si, že se za pojmem "sociální reprezentace dětství" ukrývají jen různé živé (konkrétní) "modely" světů dětí, tedy že každé dítě, které třeba já dnes znám, se stává jakýmsi vzorem pro celou třídu (matematický pojem) jemu podobných dětí. Tedy například třídu těch dětí, které již od svého dětství mohou plně pracovat s počítačem. Zkrátka takto chybně jsem uvažoval. Nebo jsem „viděl“ třídy dětí velmi bohatých, středně bohatých a málo bohatých.
( Třída chudáků v naší zemi již dávno neexistuje, a pro mladší je třeba uvést, že se tak v mnoha zemích stalo v minulém století - během éry soupeření kapitalismu a jeho věčného rivala komunismu. Komunismus byl poražen především ekonomicky, byl tzv. „uzbrojen“. Jistě k tomu pomohla oblíbená taktika z doby studené války - ekonomické embargo. Zároveň však došlo k proniknutí do infrastruktury jeho moci. Tak sláb ekonomicky ještě nebyl, aby se dobrovolně vzdal.
Museli jsme velmi dlouho čekat, než „se“ v zájmové zemi objevil schopný člověk. Tomu pak bylo možné dodávat informace a peníze. Postupně si posílil svůj vliv a opravdu mistrovsky postavil celou zemi na stranu Západu. To se nelíbilo starým stranickým aparátčikům. Když byl Gorbačov na dovolené, prostě jej internovali. Naštěstí se s touto variantou počítalo a v záloze byl další člověk, který měl plnou podporu Západu. Jelcin. Vzhledem k ruské realitě, kdy mnoho lidé dodnes naivně věří v ideály, které jim Lenin a Stalin v tak lákavém balení předestřeli, bylo nutné postupovat velmi obezřetně. Tvářit se nadále, že Západ je spíše nepřítel, než spojenec – alespoň na oko.
Dnes už je situace zcela odlišná. V České republice je ministrem zahraničí agent tajných služeb "Kato" Kavan, v Rusku je prezidentem bývalý agent tajných služeb v Německu Putin. Petře Cibulko, chci na tomto místě konstatovat, že mám pocit, že oba dva jsou lidé na svých místech. I když mi to připadne hodně zvláštní, ba i jaksi nespravedlivé...
Mnozí intelektuálové si stále kladou otázku, na čem založit budoucí světový řád. Je dobré vnímat, že BOJ mezi kapitalismem a komunismem dnes již neexistuje. Je to jen jedna ze zpravodajských her (her „ideopolicie“ — je nutné stále tvrdit, že je válka. )
Existuje základní ideová otázka, zda touha po zboží a užitku je silnější, než motivace k práci skrze lásku a krásu. Možná v této otázce bude svedena mythická bitva Armagedon.
Otázka je prostá:
Zdalipak v lidském srdci ( byla / je / bude ) na prvním místě láska, nebo touha po moci?
Je nezbytné upozornit na fakt, že každý, kdo chce cokoliv vnucovat druhému člověku, např. co má dělat, je vnitřně nakloněn k totalitním praktikám. Ani Bůh tak nečiní, ani Bůh neomezuje svobodu člověka, i když musí být přítomen častokrát téměř nekonečnému utrpení. Toto utrpení a bolest však vždy činí lidé skrze svou vlastní vůli.
Považuji za velmi dobré, sjednotit se na tomto obyčejném konstatování a netahat sem žádné další „vyšší hierarchie“, protože pak už nebudeme moci spolu nijak diskutovat, a k moci se dostanou šarlatánové, kteří skrze svá zaručeně pravá zjevení již znají budoucnost, umějí nahlížet do vyšších sfér, hovoří běžně s anděli a tak se mohou postavit proti zlu nejvyššímu - samotnému Satanovi.
Lze pozorovat, že v USA je Satan velmi oblíbeným evergreenem. Tuším, že to byl Bush senior (nebo snad Raegan?), kdo o SSSR hovořil přímo jako o Říši Satanově. Nedávno zase Bush junior řekl, že jsme spatřili Ďábla (měl na mysli teror v USA).
Snad by nám na tomto místě mohli moderní fyzikové prozradit, jak to je se symetrií. Když existuje Bůh, znamená to, že existuje Ďábel?
Na jedné straně mnoho lidí věří v nejvyšší uspořádanost. Samozřejmě není dobré jí přiřazovat antropomorfní tvary. Tuto Dokonalost hledá po celé věky mnoho lidí. Též, bohužel, v jejím jménu se prolévají potoky krve. God bless America. Amen. Mnoho lidí teď – mimochodem velmi logicky – vyvozuje, že příčinou utrpení a válek je právě náboženství a víra. Říkají, že všichni fanatici jsou věřící. Kdybychom takto uvažovali, bylo by dobré zakázat sport a cvičení, protože by ubylo násilníků.
Mnozí mají mylnou představu, že existuje boží odpůrce, že existuje jako osoba. Snad je dobré pochopit, že se lze z tohoto bludného kruhu vymotat, že lze pochopit taje existence lidské mysli, a prostě takto přestat smýšlet. Je to velmi prosté a jednoduché.
A tak každý, kdo o něm mluví (pozor - třeba i jako já teď), jej vlastně svými slovy přivádí na svět. Je dobré naučit se vnímat, jak působí dokonalé slovo.
Naštěstí existuje i obrázek barona Prášila, který zapadl i s koněm do močálu. Tu mu nezbylo, než uchopit sám sebe za pačesy, koně pevně sevřít svýma nohama a mocně táhnout nahoru...
* * *
Jistě znáte ze svého okolí nějakého „blázna“, který pracuje skutečně z vnitřní potřeby, pro věc samu o sobě, a možná jich není právě málo. Zdá se však, že existují situace, kdy většina společnosti, a někdy snad úplně každý, potřebuje být „přinucen“ k práci nezbytností, nutností.
Například JE nutné být IN, odpovídat názoru většinové společnosti a mít odpovídající majetek a postavení na společenském žebříčku. Jinak se dostavují vnitřní výčitky: Co jsem? Jaká je má role ve společnosti? Atd...
Takový je první existující přístup k minulosti. Lze tímto směrem hledat důvody proč vlastně Západ ekonomicky porazil Východ. To je velmi dobrá, ale složitá otázka: Proč vlastně vyhrála ideologie Západu?
Ten druhý výklad říká, že strana, která boj ideologií vyhrála používala zákeřnější metody. Vyhrála proto, že byla silnější - proto vyhrála. Síla však pochází z libovolné metody, která vede k vítězství. Západ byl od počátku mnohem bohatší a měl v zemi svého nepřítele (SSSR) rozvinutější zpravodajskou službu. Stalin pochopil, že to e jeho nepřítel, proto jej bylo nejprve třeba zcela zničit. A zabránit agentům ze Západu, aby zabránili rozkvětu socialistického zřízení... Jaká byla úspěšnost Stalinových čistek? Asi hodně menší než jedno procento - to je však jen zcela laický a proto nutně neseriózní odhad. Možná to bylo ještě mnohem méně. Stalinova moc byla založena na strachu. Nikdo nevěděl, kdo koho kdy udá a pak zbyde jen Sibiř... Exitovala řada vtipů, např.:
Gulag na Sibiři, v něm tři mužici. První se ptá druhého:
— A ty jsi tady proč?
— No, já jsem pomlouval soudruha Malenkova... A proč ty?
— No, já jsem obhajoval soudruha Malenkova... A pak se oba zeptají třetího:
— No a ty, za co jsi tady?
— Já jsem soudruh Malenkov. - Klasika, že?Stále existuje mnoho nejasností v otázkách původu sovětské totalitní moci. Existuje obava, že každá vláda používá všechny existující nástroje, k udržení své moci. Jak uvěřit tomu, že je tomu dnes konečně již jinak? Vždyť vždy platilo, že:
Kdo má moc, ten má pravdu
Žádný chudý jednotlivec není nikdy schopen porazit politickou moc, která disponuje systémem tajných služeb a státní pokladnou.
Základní lží o Sovětském svazu, která nám byla v dětství vtloukána do hlavy, byla představa, že Lenin byl dobráček, a proto jej lid následoval. Že jej následoval proto, že pochopil jeho pravdu a jeho krásné ideály. Historický fakt, že se dostal k moci svou dokonalou propagandou (podobně jako Hitler) není obvykle v popředí pozornosti. Chybí informace, KDO měl zájem na rozpadu carského Ruska a KDO chtěl vytvořit na východě ... co vlastně? Supervelmoc? Nebo skutečně v praxi udělat komunistický experiment, vyzkoušet, zda takto se dostaneme blíž k Ráji? Nevím...
Je možné, že došlo k podobné situaci, jako nyní v Afghánistánu či v Kosovu. Námi vybrané síly se „emancipovaly“ od svých řídících „kamarádů“ poté, co se jim podařilo ekonomicky osamostatnit. Kdo má peníze, má moc.
Kdo vlastně ve světě kontroluje obchod s drogami?
Není Vám nápadné, že přes dokonalé schopnosti tajných služeb, tento obchod tak kvete?
Nebo tyto služny skutečně nejsou schopny jej odhalit?
A není nakonec pravdou černá obava? Tedy, že mnohé vlády a režimy existují jen díky špinavým penězům z drog?
Protože v tzv. „demokratických“ státech by se novináři příliš zajímali o to, kam mizí tolik peněz z rozpočtu... A na co.Zdá se, že Západ narazil na Stalinovu nevypočitatelnost. Mám pocit, že Stalin dobře pochopil situaci a moc i prostě vzal. Přesto se zdá, že jsme příliš naivně věřili v ruský národ a doufali jsme, že takto brutální metody nepřipustí. Ale Stalin se ukázal jako velmi schopný v ďábelském umění, jak s úsměvem zabíjet. Lze předpokládat, že oběti nejschopnějších agentů jdou do tisíců... Taktika byla účinná. Stalin si zajistil svou bezpečnost. Stálo ho to jen „maličkost“ — milkiony mrtvých. Do těchto dimenzí jsme se my báli zajít - ne tak náš nepřítel.
Stalin chtěl svou moc (a svobodu) a dostalo se mu jí. Tak jsme se snažili nepřítele obsadit vojensky. Potřebovali jsme základny. Bylo nutné získat další strategická území. Pod záštitou boje za svobodu jsme se pokusili obsadit postupně Vietnam, Koreu a Afghánistán. A zatímco my jsme vyzbrojovali technicky i ideologicky jednu stranu, tak SSSR (Svaz sovětských socialistických republik) vyzbrojoval druhou. Unie jedna...
Byly dvě koncepce. Buď počkat, až bude příhodná vnitřní situace (ta přišla až velmi pozdě, když přišel Michail Gorbačov), nebo dosáhnout takticko-vojenské výhody. To znamenalo mít alespoň trojnásobnou převahu, ale to přestalo být možné, když počet jaderných náloží přesáhl všechny myslitelné meze. Samozřejmě se do boje, který znamená jistou zkázu pro všechny, nikomu nechtělo. Moc, která přerostla sama sebe.
A na čí stranu se postavím?Pouze v jednom jediném případu jsem totiž spojencem USA: chtějí-li ve mír a prosperitu opravdu pro všechny.
Někdy se to stane i v boxu. Z ničeho nic zasadí jeden hráč druhému mistrovský úder. Jistě je snem každého boxera (pokud ne, tak mne prosím opravte) svého soupeře knokautovat. Dosud nebyl nepřítel určen. Je jím celá země? Nebo snad 1000 pomocníků ibn bin Ládina?
Obávám se, že právě toto je totiž skutečným cílem celé akce. Vyvolat chybu USA a pak celému světu nahlas říct: Pohleďte, vždyť jsme to celou dobu říkali, USA je Satan v rouchu beránčím a právě se mu podařilo postupně zažehnout od hořících trosek mnoho plaménků nenávisti...
Existují pouze dvě možnosti. Buď se USA masochisticky zničily samy - úplně přesně stejně, ale v mnohem větším měřítku, jež je čistě úměrné naší době, jako si Němci zničili malou vysílačku - což nepředpokládám, pokud tedy USA skutečně není oním Satanášem, nebo nepřítel skutečně počítá se zpětným nárazem, kdy všichni uvidí tento obraz: Vždyť si to připravily USA samy sobě!
* * *
Co oko nevidí, to srdce nebolí, říkávaly naše prababičky...
Omluvu, za příkoří, která jsme tamním lidem způsobili.
"Ale takto otázka nestojí, takto ji nelze, nelze položit..."
V lepší společnosti se obvykle nepoužívá hrubých metod.
Kdo vytváří zlo, je další první otázka, tedy spíše (...)
* * *
Boj se odehrává právě. Jde o to, která myšlenka se v přítomnosti udrží nejdéle. A pak o to, co z ní dále vzejde.
Snad ženci své klasy dobře sežnou.
* * *
Toto je, myslím, ukázka, jak se může ve světě po Apokalypse přeformovat násilí a hrubost. Tam, kde je skutečně na místě rázný nesouhlas, je dobré se opravdu rázně ohradit. Přiznávám, Georgi, že toto mnoho slabochů prostě neumí. Každý silný pak přesně ví, co si k nim může dovolit. Stačí jim plivnout do tváře a vědět "teď mi to nevrátíš", ty jsi totiž jen katolickej srab. A drze se mu přitom dívat do očí. Nebo podobně svírat, asi tak jak ji svírá Viktor Kožený, ruku své předem vyhlídnuté oběti. "Až mi to udělá příště, tak mu rozbiju hubu..." Houbičky s voctem. Žádné příště už nebude a vše je právnicky dokonale ošetřeno... Ale to jsem již opravdu značně odbočil.
Komunismus a kapitalismus nejsou špatné v tom, o čem mluví a v určitém smyslu není mezi jejich ideologiemi v moderním světě větší rozdíl. Komunisté již dávno opustili bašty vulgárního materialismu a společnosti bez soukromého vlastnictví... Soustředili se na jediné - na příčinu. Proč člověk pracuje, proč vyrábí hodnoty.
Západ hlasitě (a upřímně!) vsadil na touhu člověka po uspokojení svých pudů. Východ mu na to odpovídá "ne toliko chlebem je člověk živ". Podle předních komunistických ideologů v komunismu člověk pracuje dobrovolně. Ne proto, že musí. Podotkněme, že ani v kapitalismu není povinnost pracovat, a dokonce existuje ve společnosti i oficiální místo pro tuto "třídu" - někdy se jí říká armáda nezaměstnaných...
Dnes jsme ve fázi, kdy experimenty skončily. Soukromé vlastnictví je svaté. Mechanismus funguje takto. Nejmocnější člověk má největší vliv na obsah témat, která média přinášejí. Je to plně logické. Co jiného by jejich vlastník chtěl dělat, než určovat, jaký budou mít jeho noviny tón, jakým hlasem budou k lidem mluvit. Noviny jsou pro dospělé, dospělí se od dětí odlišují určitou vážností, s níž prožívají tabulky hokejové ligy a pak - především - čtou burzovní zprávy: Mámo, dnes jsme o tisíc bohatší, akcie šly nahoru! Noviny též lze různě dotovat. Nemusí jít vždy jen o jejich zisk.
Miroslav Horníček:
"...Do strany jsem vstoupil až v pětačtyřicátým. Rovnou z filmu Ivan Hrozný jsem šel na partajní sekretariát a požádal o přihlášku. Netuše, co tahle strana s režisérem Ejzenštejnem udělala... Člověk byl neinformován, romantický."
Michal Rusek, 2002
Smyslem existence České televize je služba veřejnosti – 17. 7. 2003
Dokáže ČT vhodnou medializací najít řešení řady problémů?
Kdo jiný než ČT má schopnost nasměřovat pozornost veřejnosti a dalších médií k důležitým tématům?
Obstojí ČT pod vedením nového ředitele Jiřího Janečka a rozhýbe nebezpečnou strnulost naší politiky?"ŽIVOTNÉ" - překvapivé řešení? – 2. 7. 2003 (k návrhu na reformu financí)
Zvyšme efektivitu státních výdajů - stát hledá drobné u chudých a miliardovým únikům se nevěnuje - 19. 6. 2003, BL
ROZHOVOR: Jana Hybášková - velvyslankyně ČR v Kuvajtu pro Revue Časoděj - 30. duben 2003
Každé já je tvůrčím účastníkem děje - 28. 4. 2003
- Základní text k problematice médií a jejich skutečnému (prvotnímu) smyslu
Vše, co se děje v přítomnosti, veškeré děje a prožívání reality - fyzické nebo vnitřní duševní - lze chápat jako kontinuální vzájemně se ovlivňující tok informací. Ano, v určitém smyslu je informací vše, co existuje. Staří často používali místo slova "informace" slovo "idea". A zatímco slovo idea spíše poukazuje na svůj obsah, je vlastně jen nádobou, která nese to, co je v ní obsaženo, má slovo informace mnohem dynamičtější podobu. In-formo znamená totiž (také) "dávat tvar". Je velmi důležité uvědomovat si, že mysl člověka vybírá z nekonečna přítomných podnětů vždy to, co je jí blízké a pomocí slov a své zkušenosti formuje podobu pohledu (symbol Egypta - oko), dává mu tvar a pomocí slov je pak tento tvar přenášen dál - až na místo určení: Duplikací informace nazývám zpřítomnění původní ideje v jiném místě, v jiném čase. Děje se tak v hlavě, v šedé kůře mozkové, v mysli, v duši člověka. Energie, která byla přítomná při tvarování, při morfogenezi původních aspektů, při formování původního chaotického informačního pole, byla vložena do stavby při ději nazývaném informování... (více)
Osočování - základem moderního světa je úroveň komunikace, tj. množství času potřebného k přenesení jedné obyčejné myšlenky tak, aby ji pochopila celá společnost - ale nejen to, aby se jí řídila a považovala ji za vlastní.
ANTI-komunimus, NE-komunismus a Václav Klaus - text pro BL, velmi zajímavá diskuse - ZDE
Kterému výkladu světa máme věřit? - utrpení působí vždy naivní důvěra k ideovým vůdcům (!)
Michael Lerner: Triumf strachu - nejčtenější text za březen 2003
Triumph of Fear, The U.S. War Against Iraq, Tikkun Magazine, březen-duben/2003, Berkeley, CA, www.tikkun.org
Lerner, názorově orientován na neo-liberální judaismus neboli židovský „New age“, svými postoji již dlouho vzbuzuje nevoli u většiny zastánců proamerické a proizraelské politiky. V úvodu článku rekapituluje všechny nám známé „důvody války“ (ropa, Bushova snaha o znovuzvolení ve volbách, úsilí o globální hegemonii USA atd.), která však kromě jiného vznikla proto, že Bushova administrativa využívá následky syndromu 11. září, neboť strach oslepuje i paměť, vzpomínky Američanů na válku ve Vietnamu. Způsobuje odcizení, izolaci v pocitu ohrožení „jinými“ a podporuje cynický realizmus, díky němuž vítězí... (více)Varianta B - následovat USA v ekonomickém pragmatizmu či nikoliv? - M. Rusek pro Britské listy, 3. 4. 2003
IRÁK IQ-TEST - 47 důležitých otázek a odpovědí. Před 45 lety byl zavražděn M. L. King
Jak ovlivňuje kvalita informací naše myšlení - na co bychom neměli zapomínat...
Tam, kde není míru - 13. 2. 2003 - Mária Schwingerová odpovídá Jaroslavu Hutkovi
Otázka svobody - zcela postmoderní mix pro inspiraci navečer - doporučujeme!
Až potkáte matku z Iráku - aktuální rozcestník na články v Časoději
Fakta o válce v Iráku - dokument
Precedens - sci-fi povídka, 21. 3. 2003, Merlinii
The TWINS: – Sláva blahodárnému militarismu X Pacifismus se šíří jako mor – 21. 2. 2002, ilustrace Escher
Text k nečekaně militantnímu přístupu organizace Člověk v tísni. (Mimochodem, když jsme se o prázdninách zeptali na dispečinku Člověka v tísni, zda je možné při povodních pomáhat i mimo Prahu, byli jsem za tuto otázku nemile napadeni... Přes výslovnou žádost jsme byli vysláni do Chuchle. Možná by nebylo od věci přezkoumat, jak účelně jsou dary občanů využívány, kolik % vybrané pomoci se dostane skutečně těm potřebným a kolik peněz "spolkne" administrativa. Mimochodem, bylo by velmi účelné, aby stát zajistil paralelní databázi dárců, aby byla možná lepší kontrola - do té doby, než všechny nadace atd. budou mít kompletní účetnictví přístupné přes TRANSPARENTNÍ účty komukoliv na internetu. Pak si každý své peníze bude moci pohlídat.)
Memy, reklama, Tao a ctnost v roce 2002 - nejčtenější článek za únor 2003
Haiku - krátké básně pro jiné myšlenky...
