Tak to bychom měli…

Asi se zeptáte: "Co?" Odpověď je ovšem velmi snadná – přece těch čtrnáct let. Skoro se zdá, jako by se nic nestalo. Po počátečním nadšení většinou přichází vystřízlivění, po slunci bouře, po jídle hlad… Přesto se se však ptám: "Jsou lidé lhostejnější?"

Jak je možné, že většina lidí pozapomněla nebo raději rezignovala na to, čemu kdysi tak věřila? Vezměme v úvahu, že existuje pohled na vývoj osobnosti člověka, který je někdy označován jako "sedmiletý životní cyklus". Je tedy možné, že podobně jako vývoj člověka potřebuje i náš stát projít určitými stupni vývoje. Ale pozor, stát tvoříme my - občané. Je tedy možné, že by tomu přece jen bylo naopak? Ustal snad náš osobní vývoj?

Přestali jsme si umět rozumět, nebo jsme jen unaveni?

Marek Nohál, 15. listopadu 2003