Pacifismus se šíří jako mor

Ať žije mír! Pryč s válkou! Bush je terorista, Bush je Hitler! Kdyby tak ty transparenty v Praze třímal osamocený Grebeníček, v Rakousku Haider a ve Francii Le Pen... Nejsou však ani zdaleka sami. Saddám Husajn si může mnout ruce.

Sláva blahodárnému militarismu

Ať žije válka! Pryč s mírem! Bush není terorista, Bush není Hitler! Ještěže tyto ideje nehlásá v Praze osamocený Havel. Bush musí být spokojen.

Nakonec mě alespoň utěšuje, že v Praze se k demonstracím připojily "jen" stovky lidí. V Berlíně, Paříží, Římě a Londýně to byly miliony. Stejně tak za studené války lidé demonstrovali proti americkým raketám, ty sovětské jim nevadily.

Mám radost, že právě v Praze se k podpoře USA připojily skutečné elity národa i žurnalistiky. Ne jako v lhostejném Berlíně, Paříži, Římě či Londýně, kde Bushe podpořily jen malé hloučky... Ještěže lidé za studené války podporovali disidenty a odmítali své rakety - ty americké jim už dnes přinesly Trvalou svobodu.

A ona i vzpomínka na Mnichov nám může být užitečná. Kolik Evropanů demonstrovalo proti invazi do Čečenska, Husajnovu vpádu do Kuvajtu, kolik se jich objevilo před jugoslávským velvyslanectvím po srebrenickém masakru? Téměř nikdo.

 

Jejich hnacím motorem je odpor k Americe, hamburgerům, Georgi W. Bushovi. O osud Iráčanů jim nikdy nešlo.

Ale i vzpomínka na Mnichov nám může být užitečná: V žádném případě se nevyplatí podpořit malou zemi Čečensko v boji proti okupující velmoci, protože strategické spojenectví s Ruskem je pro nás užitečné. Ještěže pár Nesehnutých nemělo na naši prozíravou politiku žádný vliv.
Je štěstí, že vláda USA nedbala ani na velké pacifistické hnutí v 80. letech, které odmítalo podporu režimu Saddáma Husajna v jeho strategických zájmech v Iránu. Byla studená válka a naše zájmy byly tehdy - stejně jako dnes - na prvním místě. Proti tomu přece nemůže nikdo protestovat!
Hnacím motorem je láska k Americe, hamburgerům, Georgi W. Bushovi. O jeho osud jde.

Pokud nebude irácký vůdce Husajn svržen, budou v platnosti sankce OSN a program ropa za potraviny. Výsledkem budou nové prezidentské paláce a další zbídačování Iráčanů. Z jejich peněz bude vypláceno odškodné rodinám palestinských sebevražedných atentátníků. Vše bude v souladu s mezinárodním právem a Evropa bude apelovat na bagdádský režim, aby se choval slušně.
Demonstrace se konat nebudou. V Paříži, Berlíně ani v Bagdádu. Leda až ve chvíli, kdy svět obletí fotografie vyzáblých dětí z bagdádské nemocnice. Na transparentech se dočteme, že za to může Bush.

Nevím proč, ale asi je třeba to stále opakovat. Saddám Husajn je diktátor. Některé lidi poslal nesmyslně na frontu, na jiné vypustil smrtící plyn. Další postřílel ve vězení. Rozpoutal dvě války.

Hitler, Stalin, Pól Pot, Mao Ce-tung jsou masovými vrahy. Mají na svědomí desítky milionů obětí. Jejich činy jsou neospravedlnitelné, na jejich režimech nelze najít cokoli dobrého.

Jakmile bude irácký vůdce svržen, zmizí prezidentské paláce a další zbídačování Iráčanů. Z iráckých peněz bude vypláceno odškodné rodinám mrtvých amerických pilotů. Vše bude v souladu s mezinárodním právem a Evropa již nebude muset trapně apelovat na bagdádský režim, aby se choval slušně. Nakonec se velké demonstrace budou konat i v Paříži, Londýně i Římě. A to přesto, že svět obletí fotografie spokojených iráckých dětí. Na transparentech se dočteme, že za to děkujeme Georgi Bushovi.


Přesně vím, proč je to třeba neustále opakovat, mnoho lidí to stále nechápe: George Bush není diktátor. Bush neposílá lidi nesmyslně na frontu. Na nikoho nevypouští smrtící plyn. Nikoho nedal zastřelit ve vězení. Nerozpoutal ani jednu válku.

Papež či dalajláma jsou naivní děti, které nemají na politiku žádný vliv. Jejich neustálé přihrblé mluvení o pokoře, míru či lásce není nic jiného, než ustupování zlu. Na žádného zlosyna to neplatí. Proto mají na svědomí desítky milionů obětí. Jejich činy jsou neospravedlnitelné a na jejich ideologiích nelze v budoucnu v žádném případě stavět.

 

Srp a kladivo světu nevadí

Zabíjení teroristů v Čečensku je dobré

Válka je špatná, ale ještě horší je ustupování zlu. Nejsem republikán, Američan, ani nejsem Bushův příbuzný. Kritizuji ho za to, že se postavil proti ratifikaci kjótských protokolů o omezení skleníkových plynů i proti ustavení Mezinárodního trestního soudu. Ale proč ho mám kritizovat za to, že se pokouší pojmenovávat zlo zlem?

A nikdo mě nepřesvědčí, že Husajn, Íránec Chameneí a Severokorejec Kim Čong-il nepatří mezi současné krutovládce, že nejsou oním zlem. Stejně tak jako Libyjec Kaddáfí nebo Kubánec Castro.

Mír je dobrý, ale mnohem lepší je preventivní válka. Naše zájmy hájíme i v Čečensku, Rusko je náš partner. Jsem rád, že vláda USA nepodporuje ustanovení mezinárodního trestního soudu nebo že nepodepsala Kjótské protokoly o omezení skleníkových plynů. Snížil by se tak výkon americké ekonomiky a především výše vojenského rozpočtu. Jsem rád, že G. Bush jasně rozpoznává a pojmenovává každé dobro jako dobro.

A nikdo mě nepřesvědčí, že papež či dalajláma nepatří mezi ony zhoubné pacifisty, kteří rozkládají naši západní svobodnou společnost zevnitř. V žádném případě oním dobrem nemohou být právě oni. Nebo snad nedejpánbů matka Tereza či Gándhí.

Při pohledu na davy demonstrujících se ze mě stává Bushův volič. I generál Wesley Clark by byl dobrým prezidentem. Škoda jen, že nemám americké volební právo.

Žijeme ve světě, kde je Che Guevara hrdinou a Libye předsedá komisi OSN pro lidská práva. Svastika se příliš nenosí, srp a kladivo ale nevadí. Castro je obdivován nehledě na to, že má v žalářích 300 vězňů svědomí. V Severní Koreji existuje funkční gulag a dva miliony lidí tam kvůli vládní politice zemřelo hlady. Na transparentech demonstrujících po celém světě se však stále častěji dočítám, že za to může Bush. A myslí si to čím dál větší počet evropských politiků. Ta choroba se šíří jako mor.

Při pohledu na prázdná náměstí v New Yorku, Římě i Londýně se ze mně stává Bushův volič. Pacifista Wesley Clark nemůže být dobrým prezidentem. Jsem rád, že mohu podporovat G. Bushe.

Naštěstí žijeme ve světě, kde je hrdinou NATO a Spojené státy se nemusejí ohlížet na OSN. Vybití Indiánů je stará věc a děti polité napalmem ve Vietnamu přece zabránily šíření zhoubného moru komunismu. Bush je obdivován především proto, že v USA dnes neexistují vězňové svědomí. Ale nejen to. Díky rozsáhlé americké pomoci je dnes např. Etiopie nejvyspělejší africkou zemí. Škoda, že na transparentech demonstrujících se nedočtu, že toto vše je zásluha G. Bushe. Dokonce si to nemyslí ani evropští politici! Přesto všechno se blahodárný militarismus šíří po celém světě.

Válkám je třeba předcházet a vojenskými zásahy šetřit. Kdyby však Washington nezbrojil, psal bych tento článek do samizdatových Lidovek. Kdyby Izrael nebombardoval irácký jaderný reaktor, Husajn by byl dnes přinejmenším vládcem Kuvajtu. Kdyby nedošlo k intervenci na Balkáně, byli by tam i dnes vyháněni lidé a seznam mrtvých by rostl. Bez vojenského zásahu by v Afghánistánu pokračovala občanská válka.

Vojenských zásahů není stále dost, mírem je třeba šetřit. Naštěstí však Washington zbrojí a tento text mohou číst miliony čtenářů po celém světě. Stát Izrael je skvělým příkladem mírového soužití s okolními národy. USA nepodporovaly nikdy teroristy a pokud ano, bylo to vždy ve vyšším zájmu. Např. po zásahu USA na Balkáně zmizelo veškeré napětí a Srbové se ve své zemi dnes cítí naprosto v bezpečí. V Afghánistánu došlo rovněž ke smíření kmenů a mírová budoucnost je zaručena.

Kdyby nebylo Spojených států, nedošlo by k jedinému výše zmíněnému zásahu. Evropa by prohlašovala, že válka je špatná, a diktátor by masakrovali další nevinné oběti. Bezbřehý pacifismus může mít na svědomí daleko více lidských životů než dobře provedený vojenský zásah.

Je veliké štěstí, že politika USA se osvobodila z pout bezzubého OSN a místo pravidelných příspěvků na tuto nefunkční organizaci podporují USA především vlastní armádu a svoji bezpečnost. Jen tak mohou USA konat nezávisle na světovém společenství. Politika USA nemusí naštěstí záviset ani na pomalé Evropě a může tak dál pokračovat ve vojenských misích, jež zajistí Nekonečnou spravedlnost.
Škoda jen, že naše zbraně čas od času zasáhnou svatebčany nebo civilní kolonu na mostě. Nicméně tyto oběti, které jsou nevyhnutelné, a kterých litujeme, pro nás nikdy nebudou překážkou pro naši práci na dokončení správného vývoje světa.

 

Tomáš Pojar, společnost Člověk v tísni
pro LN dne 21. 2. 2003

Michal Rusek a Mária Schwingerová
pro Revue Časoděj 21. 2. 2003