Reflexe útoku v USA

Nová tvář USA – odpovědnost za svět X Počet mrtvých civilistů včetně žen a dětí stále roste.
. . . jiné řešení? Vytváření pokoje . . .

Aktualizováno - únor 2009:

V únoru 2009 (nastupující světová krize) vypadá situace zcela jinak. Existuje dnes již řada filmů, které minimálně velmi zpochybňují výše uvedený dojem, tedy že útok byl připraven fanatickými islámisty. Naopak se jeví být velmi pravděpodobné - a jde bohužel o velmi vážné obvinění - že k pádu všech tří mrakodrapů (včetně záhadné demolice WTC 7) měly důvod vysoce postavené kruhy, aby získaly záminku k vojenské expanzi. Zcela podobně, jako v případě II. sv. války (údajné přepadení německého vysílače Poláky...).

Dále doporučujeme k 11. září důkladně pročíst heslo na Wikipedii: ZDE. Zejména pasáž o konspirační teorii.

Revue Časoděj též doporučuje k tématu ke zhlédnutí tyto filmy:
Zeitgeist - opět doporučujeme i informace v relativně objektivní Wikipedii - ZDE.
Zeitgeist addendum - doporučujeme stáhnout film v rozsahu CD, který má vyšší kvalitu než streamované video, odkaz je třeba ZDE.

_________________________________________________________________________________________________________

Prohlášení občanského sdružení Časoděj k současné situaci – duben 2004
Z ohnišť konfliktů, které jsme založili, vystupuje dým. Je vidět dobře již z dálky. Dnešní politické snahy bílých dobyvatelů charakterizuje shromažďování a spojování: kdo rozhodne o tom, bude-li sloužit společenství míru nebo spojenectví ve válce? Sjednocování je vlastní uvědomování si moci, kterou mnohdy spojujeme s pocitem převahy, hmotnosti a množství. Neustále vážíme sami sebe, zdali jsme již dost mohutní na to, abychom mohli obléct těžké odění a zvednout velký meč. Jelikož historická zkušenost těch, jimž jsme po celá staletí způsobovali příkoří (ať jsou to původní obyvatelé Afriky nebo Asie či Ameriky), s našimi plány a skutky není dobrá, dívají se na nás naplněni trvalým neklidem. (více)

Triumf strachu - válka USA proti IrákuMichael Lerner – jaro 2003
(Triumph of Fear – The U.S. War Against Iraq, Tikkun Magazine, březen-duben/2003, Berkeley, CA, www.tikkun.org)
Lerner, názorově orientován na neo-liberální judaismus neboli židovský „New age“, svými postoji již dlouho vzbuzuje nevoli u většiny zastánců proamerické a proizraelské politiky. V úvodu článku rekapituluje všechny nám známé „důvody války“ (ropa, Bushova snaha o znovuzvolení ve volbách, úsilí o globální hegemonii USA atd.), která však kromě jiného vznikla proto, že Bushova administrativa využívá následky syndromu 11. září, neboť strach oslepuje i paměť, vzpomínky Američanů na válku ve Vietnamu. Způsobuje odcizení, izolaci v pocitu ohrožení „jinými“ a podporuje cynický realismus, díky němuž vítězí egoistická a narcistní ideologie.

„Američané žijí ve stavu strachu, a tento strach byl využit militaristy a politickými oportunisty, kteří v podstatě slušné lidi vedou k závěru, že mohou být bezpeční jen tehdy, když zničí jiné...“

„Tento strach však má hlubší kořeny než v syndromu 11. září. Abychom ho pochopili, musíme se podívat, jak působí ve všedním životě lidí. Pochopíme pak hlavní klam, který podmiňuje veškerý strach: domněnku, že všichni jsme od sebe oddělení, a že lze dosáhnout individuálního blahobytu, aniž by se měli dobře i ostatní obyvatelé této planety.“ (více)

Podzimní sny – 7. listopad 2002
Politika velmocí snad již nikoho nepřekvapuje. Zvykli jsme si. Naučili jsme se přijímat rozhodnutí "větších a povolanějších", týkající se osudů malých národů a států, k nimž se někdy počítáme, neboť i nás občas zasáhne heslo "o nás bez nás". Když oni jsou oni a my jsme bez sebe, náhle bezradní, bez uvědomění, bez Husa, Komenského, čili bez otce, a bez matky, neboť bez tradice, která by v nás mohla vzbudit aspoň náznak obranné reakce: i blaničtí rytíři jsou "oni". Na tento pocit bezmoci, pokud jsme jej někdy prožili, nelze zapomenout. Jeho chuť je všudypřítomná a dokáže se připomínat v těch nejnevhodnějších chvílích, tehdy, kdy se cítíme být svobodni, volní, kdy se nám daří, jsme zdraví a silní "jedinci", právě tehdy, kdy nás nezajímá žádná příslušnost k celku, neboť jsme občany svého světa a vesmíru. (více)

Vážený pane prezidente, – 10. říjen 2002
světové politice právě vévodí spor s Irákem. Jeho skutečné příčiny si různí lidé vysvětlují různě.
  Rádi bychom žili ve světě, jenž by nebyl rozdělen na nepřátelské tábory a kde by představitelé jednotlivých států či národů měli vnitřní i vnější důvěru a zároveň měli smysl pro potřeby svých sousedů či politických partnerů. Rádi bychom věřili, že spějeme k této rovnováze, že k ní nějak přispívá snaha lidí o poznání sebe sama… (více v angličtině)


Věže

Postmoderní doba nás upozornila na zvláštní druh svobody:

Lze různě vykládat souvislosti, různě lze vykládat příčiny.

Návrat z křižácké výpravy, 19. stol. - Karl Friedrich Lessing

Modernější věda (viz např. Brian Greene: Elegantní vesmír) nám naznačuje, že právě způsob, jakým se díváme na svět, je mnohem podstatnější, než si možná uvědomujeme.

Neštěstí v USA, za které zaplatilo mnoho lidí svým životem, nás znovu postavilo tváří v tvář neúprosné realitě. Ukazuje se, že ani obrovský ekonomický potenciál nejvyspělejších zemí není schopen skrze vyspělou a moderní armádu zajistit bezpečí obyvatelstva – když jiní lidé mají sílu a odvahu vzít sami sobě to nejcennější – svůj život.

Diskuse, jež v přímých přenosech stále dokola rozebírají zhroucení newyorské dominanty, nešetří slovy „brutální“, „nelidský“, „ohavný“ atd... Nelze samozřejmě v žádném případě obhajovat takovýto způsob boje, lze se však snažit o pochopení příčin, jež k němu vedou.

Především je zřejmé, že pro útočníky, kteří jistě museli dlouho a složitě celou akci připravovat, to byla otázka prvořadé existenciální důležitosti. Zřejmě desítky osob se dobrovolně rozhodly obětovat svůj život za své ideály, za ideály, které pro ně JSOU svaté.

Pokud se doposud mluvilo o víře (v souvislosti s násilnou akcí namířenou proti USA), bylo to pouze pejorativně – „náboženský fanatik“ atp. Samozřejmě je zde nutné podotknout, že víra, která místo lásky šíří smrt, je hodna odsouzení. Jedna z prvních reakcí amerického prezidenta byla „najdeme a potrestáme viníky“. Tedy opět „Starý zákon“ – oko za oko, zub za zub. Škoda, že prezident nemluvil spíše o nutnosti změnit špatné věci ve světě a vytvořit bezpečnější místo k bytí pro všechny.

Vím, je čas smutku, ale přesto chci na tomto místě porovnat fanatickou víru útočníků s vírou, která vedla USA a Nato (včetně ČR) k plošnému bombardování Srbska. Existuje místo, ze kterého jsou motivy i metody naší aliance NATO i teroristů shodné – prosadit svůj názor a prosadit jej hrubým násilím. Nevinných mrtvých Srbů bylo naštěstí mnohonásobně méně. Přesto to byli něčí otcové, něčí děti, něčí mámy…

Vojenská moc velmi svádí k zaujetí stanoviska "nad věcí" a k následnému vojenskému zákroku proti "zlu". Zlo však obvykle bývá rozprostřeno mezi oba subjekty... Podobně jako v případě rozvodu manželů není obyvkle vinen jen jeden.

Jistě nebyla 100 % vina pouze na straně Srbů. Některé informace nebyly (záměrně?) dostatečně prezentovány. Samozřejmě souvisejí s příčinou konfliktu v Kosovu: Albánci trvale migrují do Jugoslávie, která je mnohem bohatší. Na počátku století jich bylo v Kosovu okolo 15-20 %, nyní je to snad až 80-90%... Žádná země nechce přijít o své území. Samozřejmě nelze v žádném případě obhajovat státem tolerovanou genocidu...

Šlo o odstranění Miloševičova režimu, který neuměl tuto nelehkou situaci mírově řešit. Myslím, že jsme měli mnohem trpělivěji a především poctivěji hledat možnost pro reakci Miloševičova režimu, který se nechtěl podvolit úhlu pohledu, který prosazujeme my, Západ. My a NATO jsme se rozhodli zasáhnout ve jménu dobra a potrestat zlé viníky.

Historický fakt, že byly usmrceny desítky a možná stovky nevinných Srbů (princip kolektivní viny??), se dnes raději příliš nekomentuje. Připomeňme některé „neúspěchy“ této akce – ostřelování kolony civilního obyvatelstva, zasažení čínského velvyslanectví či třeba zničení objektu srbské televize…

Existovalo mírové řešení, které by však vyžadovalo velmi aktivní mírovou politiku celé Evropy. Bylo možné konat velké summity evropských prezidentů v okolí konfliktu, či přímo v jeho místě. Umím si představit finanční dotace pro mladé lidi z celé Evropy, kteří by mohli riskovat svůj život cestou do krizové oblasti... Jen těžko by tam pak mohly být čistky – pokud by tam byly přítomny desetitisíce mladých cizinců... Vím, je to trošku naivní, ale bylo by to účinné. Věřím tomu, že by se našlo mnoho lidí, kteří by toto riziko podstoupili... Existovalo jiné, než vojenské řešení. Byla LEŽ, že nebylo jiné cesty. Vždy existuje.

* * *

Mlčí se k utrpení Kurdů na území naší aliance NATO – Turecka. Proč NATO nezasáhne podle stejného klíče v Turecku? Nebo alespoň nevyvineme na Turecko odpovídající tlak, aby Kurdové mohli začít svobodně žít?

 

Jenom upřímná snaha o dialog, hledání kompromisů a poctivá výměna pravdivých informací mezi národy může nalézt východisko, jedině tak se lze vzájemně pochopit. Copak zlo stojí na jiném základě, než na lži?

Některé další souvislosti: Oficiální výklad říká, že za většinu násilí na Balkáně může jedna osoba, bývalý jugoslávský prezident Miloševič… Tento člověk nespolupracoval se Západem (tj. s námi) a místo toho se snažil posilovat svou moc. Protože však Západ (NATO) disponuje větší vojenskou silou, je možné si vynutit právo (nebo pokoru?) mocí, hrubou fyzickou silou. Znovu a znovu - staré známé cinkání zbraněmi.

Kdo se odvažuje vlastně vážně tvrdit, že DOBRO porazí ZLO válkou? Není takováto úvaha již ve své podstatě logicky chybná?

Měli bychom vnímat, že v případě Jugoslávie a Kosova byla zřejmě přestoupena hranice, která být přestoupena neměla. Je smutné, že „prezident humanista“ Václav Havel, člověk, který pozval tibetského Dalajlámu, již neumí ze svého vysokého místa vnímat prosté souvislosti. Místo dialogu se přiklonil na stranu hrubé síly.

Zlo je zlo a smrt je smrt.

V okamžiku, kdy jediný člověk umře nevinně („když se kácí les, létají třísky“), děje se zlo. A není jedno KDO je za něj odpovědný…

Ptáme-li se, proč Němci neodporovali Hitlerovi, je odpověď prostá – nechtěli si přiznat svou vinu, prostý historický fakt, že se ocitli na špatné straně, na straně zla. A místo rázného odmítnutí zcestné ideologie se zlem kolaborovali či v lepším případě vyčkávali, až se situace vyřeší nějak sama…

Zachovají se o 70 let později prostí Američané jinak? Budou ochotni alespoň na chvíli sundat své růžové brýle a alespoň připustit, že v mnoha zemích je zahraniční politika USA vnímána jako sebestředná a agresivně mocenská?

Postmoderní svět nám dává zkušenost, že existuje i výklad z druhé strany. Filosof či vědec, který již předem vyloučí určité varianty (aniž by je dopodrobna prozkoumal), dokonce je apriori označí za špatné, se může snadno velmi vzdálit od skutečnosti a začít žít ve svém světě, podle svého konceptu.

Pokud neponecháme druhé straně žádnou možnost, jak z konfliktu vyjít se ctí, obvykle se situace vyřeší špatným způsobem - hrubou vojenskou silou. Je umění diplomacie najít elegantní mírové řešení. Lze jej najít, je-li k němu politická vůle. Obávám se, že v případě jednání s Miloševičem, jsme nebyli ochotni žádných kompromisů - v reakci na jeho sebevědomou namyšlenost. Mohu se mýlit…

* * *

Pokud neumíme pochopit svět lidí, kteří „nemilují“ USA, nemůžeme světu rozumět.

Vyspělý západní svět je velmi bohatý. Střezme se, aby „Naše pravda“ nebyla pravdou pouze proto, že máme vyspělejší ekonomiku a silnější armádu.

Můžeme sice věřit tomu, že USA nejsou odpovědné za žádné aktuální zlo na světě, ale pokud budou existovat na světě jiní lidé, kteří budou věřit jinému výkladu světa, nemůžeme se divit, že se budou bránit tak, jak dovedou. Nemůžeme jim nijak vnutit náš názor, tedy že "myslí chybně", když jsou schopni za své přesvědčení i umřít. Měli bychom začít brát vážně v potaz i jiné pohledy na svět, jiné názory na ekonomicko-politicko-vojenské souvislosti, studovat je, snažit se je pochopit. Ne okamžitě odmítat.

Jediná cesta, kterou může lidstvo kráčet, je cesta porozumění a spolupráce. Přítomnost se skládá z informací, které vnímáme, které prožíváme... Přítomnost jsou informace. Ale nejen pouhé informace, ale též především konkrétní fakty a souvislosti. Jde o skutky.

Co např. vede USA k tomu, že odmítají spolupracovat na snížení emisí skleníkových plynů? Je pro ekonomickou velmoc číslo 1, která má životní úroveň a spotřebu tisícinásobně vyšší než nejchudší země, neřešitelný problém odpustit těmto zemím dluhy? Právě takovéto "drobnosti" nahrávají na smeč fundamentalistům...

( Máme právo - my nejvyspělejší země světa - spotřebovat celému lidstvu nevratně zásoby nerostných surovin - pouze proto, že na to "máme"? )

Údolí smrti

Být nejvyspělejší zemí, znamená též přijmout i nejvyšší možnou odpovědnost za vývoj ve světě.

Denně umírá ve světě 19 000 dětí hladem – mají smůlu, že se narodily v chudé části světa.

My, bohatí lidé, nemáme právo užívat si spokojeně svého štěstí, když ve stejném okamžiku kdesi jinde lidé trpí. Lidskost a etika znemožňují žít svůj spokojený život, když lze pomáhat potřebným.

Myslím, že velké světové problémy lze řešit mnohem rychleji, než se tomu děje dnes – pokud by ovšem byla odpovídající politická vůle.

Pozornost, kterou věnujeme tragédii v USA, jí věnujeme bezpochyby proto, že se jedná o osoby významné, bohaté a vlivné. Věnovala by snad světová média podobnou pozornost smrti černochů v Africe?

Každá smrt je smutná.

Vzpomeňme i nebohé útočníky, protože nenašli v místě svého pobytu – na této planetě Zemi – jiné řešení svého daru, svého života, nežli smrt vlastní i mnoha jiných lidí – aby upoutali pozornost ke svému problému, aby odplatili křivdu, která se jim, podle jejich vidění světa, jistojistě  stala.

Mám strach, že ve své pýše nebudeme ochotni hledat skutečné souvislosti. „Naše pravda“ nám totiž nepomůže, budeme-li ignorovat, že na Zemi nežijeme sami, že i druzí lidé si svobodně skládají svou mozaiku. V principu existují jen dva scénáře – je snadné domyslet, kam vede jeden a kam směřuje druhý…

Michal Rusek, Revue Časoděj, 12. září 2001, "Den poté"...

 

 

 

Aktualizováno - únor 2009:

V únoru 2009 (nastupující světová krize) vypadá situace zcela jinak. Existuje dnes již řada filmů, které minimálně velmi zpochybňují výše uvedený dojem, tedy že útok byl připraven fanatickými islámisty. Naopak se jeví být velmi pravděpodobné - a jde bohužel o velmi vážné obvinění - že k pádu všech tří mrakodrapů (včetně záhadné demolice WTC 7) měly důvod vysoce postavené kruhy, aby získaly záminku k vojenské expanzi. Zcela podobně, jako v případě II. sv. války (údajné přepadení německého vysílače Poláky...).

Dále doporučujeme k 11. září důkladně pročíst heslo na Wikipedii: ZDE. Zejména pasáž o konspirační teorii.

 

Revue Časoděj též doporučuje k tématu ke zhlédnutí tyto filmy:

Zeitgeist - opět doporučujeme i informace v relativně objektivní Wikipedii - ZDE.

Zeitgeist addendum - doporučujeme stáhnout film v rozsahu CD, který má vyšší kvalitu než streamované video, odkaz je třeba ZDE.

 


"…Samozřejmě že existují bezpečnostní opatření, která mohou být zavedena, nebo dokonce vylepšena. Povaha útoků vedených přímo zevnitř společnosti jejími každodenními prostředky však znamená, že neexistuje úplná a dokonalá obrana. Dokazuje to celá dosavadní historie 19. a 20. století.

Poslední a nejvážnější poučení z těchto událostí bude těžké a velice obtížně akceptovatelné pro vlády, a pro americkou zvlášť. Jediná skutečná ochrana před vnějšími útoky je seriózní, soustavné a odvážné úsilí nalézt politické řešení národnostních a ideologických konfliktů, v nichž se USA angažují."

William Pfaff, komentátor, Los Angeles Times Syndicate (citace LN, 13. září 2001, s. 11)

Zpět

Měli by se studenti učit chápat motivy pachatelů teroristických útoků?
Afghánistán, země, kterou Bůh opustil – Stanovisko redakce, 20. září 2001
New York–Samotišky, (diskuse) (10. října 2001)
Virtuální světy + stručná historie Afghánistánu (15. 10. 2001)
Pohled z USA - brzy budou v ČR volby – Jan Krondl, Brooklyn
Jak pomoci Islámu? Jan Krondl, Brooklyn (diskuse, 15. října 2001) 
• Václav Havel: Jazyk je nástrojem moci
Televizní stanice al Džazíra praktikuje svobodu projevu (BL) 
Zákon o opatřeních vůči hnutí Talibán   
Kampaň (8. října 2001), báseň
Za mrtvé (6. října 2001), báseň
K narozeninám Václavu Havlovi... (5. října 2001)
Může být Dalajláma českým prezidentem? (5. října 2001)
  Tibetský duchovní vůdce Dalajláma se vyslovil proti řetězení násilí.
  Tragické události jsou následkem kolonialismu, imperialismu a komunismu, viz:
Původní informace ČRo o Dalajlámově prohlášení ve formátu MP3 (1 MB)
Český překlad Dalajlámova dopisu prezidentu Bushovi (12. září 2001)
Soucítění v našem světě – Dalajlámův projev na konferenci Forum 2000, 17. říjen 2000
Mírová petice (22. září 2001)
Dopis panu Odilo Štampachovi (22. září 2001)
• OHLASY: Nehledejme utopické vize (22. září 2001)
Jak se na možnost silové odvety USA dívá papež
Stránka Českého rozhlasu s linky na další důležité adresy
PREZENTACE - přímo z USA – formát Microsoft PowerPoint (Office), 540 kByte, česky, *.pps
Názor pana Ladislava Jakla, publicisty a poradce Václava Klause (14. září 2001)
Konec západní civilizace? (Benjamin Kuras)
• Známe minulost, známe budoucnost, PŘEJTE SI
KONEJTE A PŘEJTE SI, aby LIDÉ KONALI TO, CO SI I vy PŘEJETE ZA SEBE
PŘEJTE SI

Návrat na titulní stranu