"ŽIVOTNÉ" - překvapivé řešení především pro naše děti?
Nemocný, nezaměstnaný, matka v domácnosti, student nebo důchodce. To jsou některé způsoby existence, kdy dotyční obvykle nemohou mít svůj vlastní zdroj příjmů a musí se spolehnout na určitou sociální dávku či pojištění. Existuje zajímavý návrh (analogický s hledáním unitární teorie ve fyzice, sjednocující všechny čtyři známé síly), podle něhož každý člověk bude od státu dostávat jedinou speciální dávku, "životné", která mu poskytne prostředky pro základní přežití.
Tato koncepce by zrušila dosavadní velmi složitý přerozdělovací systém a nahradila by jej systémem elegantním, průhledným a snad i více spravedlivým.
Při seznámení s touto představou nepodléhejme hned zbrkle kladným či záporným emocím a snažme se promyslet, jaké důsledky by toto řešení mohlo v dlouhodobém horizontu přinést.Diskuse na toto téma bude jistě velmi pestrá, lze očekávat zásadně odlišná hodnocení - od pohrdavého výsměchu (obvykle zcela nepodloženého jakýmikoliv relevantními argumenty) až po úplný opak - nekritický obdiv v jeho automatickou samospasitelnost. Na tomto místě však musíme podotknout, že změna každé normy se do společnosti promítá jen velmi pomalu a může trvat i mnoho let, než případný pozitivní IMPULS této nové reformy zapůsobí.
Žádná reforma nezachrání naši ekonomiku, to mohou udělat pouze konkrétní lidé svou poctivostí a prací. Reforma sama o sobě nezmění nic, důležité ovšem je, zda dokáže motivovat, zda nastane situace, kdy alespoň část lidí žijících na okraji společnosti využije možnost zmobilizovat všechny své schopnosti a konečně najde pro sebe takový způsob existence, který se stane základem jejich životní spokojenosti.
Bytová situace
Pro řadu lidí je bydlení dnes naprosto nedostupné, svou vinou či vinou osudu se zamotali do smyčky neúspěchu, vlastního nízkého sebehodnocení a nejsou schopni najít jinou, než nejméně placenou práci. A existence minimální mzdy je tak paradoxně dál ničí, protože část z nich prostě podává nižší výkon, tedy si ani onu minimální mzdu nezaslouží. Myslím, že je to právě stát (jindy vesele rozhazující desítky miliard), který by měl dát všem obcím nevratnou půjčku na výstavbu garsonek či malometrážních bytů 1+1, aby se mohli lidé, kteří žijí na okraji chudoby ubytovat. Tyto sociální byty nebude nutné dál jakkoliv dotovat, nájemné za malou garsonku lze odhadnout ve výši okolo 1500 Kč, za maličký byt 1+1 okolo 2200 Kč. Podle propočtů u dobře postavených domů pokryje toto nájemné náklady na nezbytnou údržbu. Existence dostupného a skromného bydlení v souběhu s vyplácením "životného" tak bude znamenat jistý základ slušné existence pro každého. Je důležité, že nikdo se nebude moci sám před sebou na něco vymlouvat. Jediným řešením, jak dále zlepšit svou situaci, bude najít si vhodnou práci, začít pracovat a především začít platit daně…Peníze je třeba rozdělit efektivně
Současný systém mnoha různých dávek, pojištění a podpor je nejen složitý, ale má především značné náklady, tedy zbytečně snižuje velikost přerozdělených peněz, je proto velmi rozumná představa, nahradit jej vyplácením jediné univerzální dávky. Je úkolem pro ekonomy, aby spočítali, jak nastavit její konkrétní výši a především jak nejrychleji nastartovat přechod k tomuto systému. Je zřejmé, že jej nebude možné realizovat ihned, bude nutné určité přechodné období. Spočítá-li se částka podle výkonu stávající ekonomiky, může být tato dávka v současné době (podle údajů stínového ministra financí) překvapivě vysoká, mohla by činit okolo 3500 až 4000 Kč měsíčně (v případě vyplácení od 18 let), dodávám, že pokud by se vyplácela i dětem (samozřejmě!) jednalo by se o částku nižší, okolo 3000 Kč. Tato dávka bude poskytována každému zcela automaticky, nebude třeba splnit žádné předpoklady, nebude nikoho, kdo by mohl o druhém rozhodovat. To vše jsou podle mého soudu velmi dobré důvody proto, abychom se nad tímto návrhem vážněji zamysleli. Pokusme se v následujícím textu odhadnout, jaké změny oproti současnému stavu lze očekávat.Klady
• Bude možné zcela zrušit všechny úřady, které s vyplácením nemocenské, penze, přídavků na děti, mateřské, rodičovské dávky, podpory v nezaměstnanosti či životního minima souvisejí. Existence všech těchto úředníků (přesto si važme jejich dnešní práce) bude zbytečná, budou se moci konečně věnovat takové práci, která bude přinášet společnosti skutečné hodnoty, např. se více věnovat vlastním dětem. Nesmíme zapomenout, že odpadnou nejen mzdové náklady, ale i všechny náklady provozní, nebude třeba udržovat v provozu žádné budovy a bude možné též redukovat přímo ministerstva.
• Všem občanům odpadne složité vyplňování mnoha různých žádostí včetně cest na úřady (či posílání poštou, naopak zase není výjimkou, že lidé dostávají od úřadů desítky doporučených dopisů). Vezmeme-li dále v úvahu čas potřebný k přípravě těchto žádostí, jejich neustálé změny (parlament, ministerstva, úřady, tisk) a distribuci tiskopisů, jde o velmi zajímavou úsporu času i peněz. Především poslanci a ministři se budou moci věnovat důležitějším věcem.
• Vyplácení "životného" zásadně a pozitivně změní život lidí žijících na hranici chudoby, bezdomovců a dalších lidí, kteří se podílejí na trestné činnosti.Řešmě věci konečně s předstihem a ne až s "křížkem po funuse". Kriminalita u nás stále rychle roste! - viz např. ZDE.
Značná část běžných krádeží je konána z naprosté nouze. Je známým faktem, že škoda pro společnost z trestné činnosti je mnohonásobně (!) vyšší, než "užitek" pro pachatele. Řada doposud bezprizorních bezdomovců (jejich počet rychle roste) bude mít šanci přežít. Pro společnost to bude výrazně levnější, než např. jejich "pobyt" v kriminálu, kam se někteří nechávají na zimu zavřít, nebo jejich ubytování v azylových domech. Mnoho lidí dnes není schopno si zajistit ani životní minimum, příčinou je obvykle nutná spolupráce s Úřadem práce, které nejsou schopni. Opakuji, že výsledkem bude velmi pravděpodobně snížení trestné činnosti, zejména tehdy, dojde-li ke zvýšení trestů i za drobné krádeže. Tato činnost bude totiž již zcela neomluvitelná! Následně snad bude dokonce možné snížit stavy policie.
• Odpadne "šikanování" nezaměstnaných. "Žebrání" na ÚP je pro mnoho lidí velmi ponižující. Mezi tisícovkami zaměstnanců se bohužel i dnes najde část, která si potřebuje dokazovat právě skrze klienty úřadu svou důležitost. Sebedůvěra či sebevědomí je pro nezaměstnané velmi potřebnou částí osobnosti, právě s ní obvykle mají problémy. Životné, které se stane automaticky základem existence, pozvedne právě tuto sebedůvěru.
• Bude možné zrušit odbory (mimo státní zaměstnance), respektive stanou se zbytečné. Lidé budou plně odpovědni za to, kde pracují a za kolik pracují, protože budou mít alternativu - zajištěné existenční minimum.
• Bude možné zrušit další nesystémové opatření - minimální mzdu. Životné, které zajistí nezbytný minimální příjem, bude znamenat, že mzda bude moci být čistě tržní, protože nikdo nebude povinen vzít práci za podmínek, které jsou pro něj nevyhovující, jak tomu bývá někdy dnes. Zvýšené sebevědomí zaměstnanců, kteří do práce nebudou nuceni existenční nouzí, se jistě projeví ve vyšší kvalitě pracovních vztahů a následně ve vyšší výkonnosti firem.
• Dojde k přirozené podpoře porodnosti. Investice do dětí se jistě společnosti vyplatí, jen je třeba se zbavit hysterického strachu z představy, že budeme takto pomáhat především Romům. Naopak lze předpokládat, že právě zvýšení jejich životní úrovně napomůže jejich vyššímu začlenění do společnosti a možná i postupnému srovnání romské natality na obvyklou úroveň. Jiné řešení "na úrovni" neznám. Ostatní návrhy řešením nejsou, jsou pouze egoistické a xenofobní. (Pozn.: návrh předložený ODS počítá s dávkou pouze pro občany nad 18 let. Proč zase nějaká nová hranice?)
• Dojde k automatickému zvýšení životní úrovně matek a studentů. Zejména ženy-matky budou alespoň trochu společností doceněny.
• Z přírodních věd jsme zvyklí, že ty nejkrásnější a nejfunkčnější formy či tvary bývají prosté, jednoduché a elegantní. Je dobré si pozorně všimnout faktu, kolik nepřehledných složitostí tento návrh zcela jednoduše řeší. Podaří-li se podobně zjednodušit i příjmovou stranu rozpočtu, budeme bezpochyby na dobré cestě.
• Pokud bude výše životného 3500 Kč, je nutné si uvědomit, že část této částky se ihned vrátí do státní pokladny formou nepřímých daní. V případě DPH 22 % to je např. ihned 770 Kč. V případě nákupu cigaret, lihovin či benzínu to je však ještě mnohem více.
• Společnost má vždy největší problémy s lidmi, kteří v ní jen těžce nacházejí své místo. Zavedení jednotné dávky však může motivovat právě tuto problémovou skupinu, aby se dostala z oblasti chudoby. Myslím, že právě tento motivační prvek je na celém systému nejzajímavější.Zápory
• Důchodci budou muset sebe připojistit, aby měli slušnou životní úroveň. V každém případě však budou mít i neodpovědní jedinci minimální základ, zcela bez prostředků tedy nezůstanou. Z druhého pohledu je možné tento návrh považovat za pozitivní.
• Ke každé činnosti musí být člověk dostatečně motivován. Dostanou-li lidé část svých daní touto přímou formou zpět, může se stát, že část lidí bude méně pracovat. Na druhé straně však dojde ke značným úsporám (viz klady), které tento efekt patrně značně převýší. Výsledkem bude spravedlivý systém pro všechny a přesto vysoce sociální.
• Nejsou doposud odhadnuty náklady na tuto skutečnou reformu a přesný způsob načasování jednotlivých kroků.• Změna systému je velmi razantní a natolik důkladná, že zavedení do praxe si vyžádá velké úsilí po řadu let včetně trpělivého vysvětlování lidem příliš konzervativním a to včetně "ekonomů" (!), kteří budou zavedení této nutné reformy účinně bránit.
Rozpozná odborná veřejnost kvality návrhu?
Myslím, že je výborné vsadit na to nejlepší v člověku, na jeho vnitřní motivaci, na to, že bude chtít najít pro sebe zajímavou práci, aby mohl cestovat nebo si pořídit kvalitní bydlení či vybavení domu. Domnívám se, že restriktivní a přísná opatření sice mohou donutit člověka k nějaké práci za každou cenu, ale v dlouhodobém horizontu nedávají celému společenskému systému žádnou šanci k trvalému vyřešení problémů.
Existuje určitá naděje, že se najdou experti, kteří budou schopni veřejnosti předložit podrobnou analýzu, je možné, že některé mé postřehy tato odborná expertíza potvrdí. Bylo by to výborné, protože uvedené řešení je systémově čisté, komplexní a především rozdělí peníze přímo lidem, aniž by se minimálně o celou desetinu snižovaly zbytečnými přerozdělovacími náklady.Michal Rusek, červenec 2003
(Poznámka: Tento text Britské listy odmítly)
Poznámky a vysvětlivky k tématu:
Smyslem tohoto textu je přispět k veřejné diskusi k tomuto tématu, především přimět odbornou veřejnost k zevrubné a veřejné analýze všech souvislostí. Je to velmi důležité. Mnohé z nich totiž zůstávají stále nedořešeny.
Vítáme názory nejen odborníků, ale i čtenářů. Těšíme se na další připomínky, ale také i na kritické postřehy, tedy na upozornění na neznalost souvislostí či snad dokonce hrubé zjednodušování.
Předem děkujeme za názory, napiště nám: redakce@casodej.cz
V tomto textu nehledáme řešení dalšího závažného problému - šedé ekonomiky. Je zřejmé, že kromě snižování daní, které má jistě vliv (nulové daně - nulová šedá ekonomika), lze již pouze provádět osvětu - moralizovat, nebo zvyšovat represi a kontrolu, což zase může překvapivě vést ke vzniku nové totality. (Z historie víme, že nebezpečí se vždy zahalí do takové podoby, ve které jej nerozpoznáme.)
Problém dalších výdajů z rozpočtu zde také nebudeme řešit.
Soustřeďme se nyní především na příjmovou stranu (tvar křivky výběru daní) a výdajovou stranu rozpočtu (výše jediné dávky).
1) JAK STANOVIT VÝŠI JEDINÉ DÁVKY - tj. míru vnitřní motivace k práci či míru pohodlnostiZ teorie existují dva extrémy: Dávka je příliš nízká (nestačí na pokrytí základních či standardních potřeb - má-li člověk osobnostní problémy) nebo je dávka příliš vysoká (nespravedlivé vůči pracovitějším, zbytečné plýtvání ze státní pokladny, demotivující). Smyslem našeho přemýšlení je najít optimum tak, aby společnost jako celek dosáhla nejlepších výsledků. Nejen ekonomických, ale především v oblasti spokojenosti, zdraví, bezpečí, ale také i vlastní minimální reprodukční schopnosti - natality.
Jsou-li příjmy chudší části obyvatel příliš nízké, roste stres těchto "pomalejších" obyvatel, lidé si někdy nejsou schopni zajistit ani základní existenci (bydlení, čistota, zdraví, příjemný vzhled, sebevědomí...). Aby stát zamezil přílišnému "vykořisťování", zavádí v praxi velmi neefektivně parametr "minimální mzda" (též musí existovat jako směrné číslo pro výpočet různých dávek).
Bude-li "životné" příliš vysoké, poklesne motivace k práci, lidé si budou moci (příliš?) vybírat, co CHTĚJÍ dělat. Někteří nebudou pracovat vůbec, budou žít na úkor společnosti (možná stejně, jako nepracující člověk, který žije pouze z jednostranně výhodných investic či kapitálu). A na druhé straně budou příliš vysokými daněmi zatíženi úspěšní lidé.
Mladé rodiny dnes stojí zcela mimo pozornost (podrobněji ZDE). Situace je často taková, že ti, kteří peníze objektivně potřebují nejvíc, se nacházejí v pomyslné pyramidě lidské společnosti uprostřed či kdesi dole. Jen těžko, velmi těžko získávají prostředky na svou alespoň trochu slušnou existenci.
Je tak možné hovořit o "konfliktu" generací. Mladí dnes prohrávají - a především prohrávají děti, které se vůbec nedostanou na svět.
Návrh (podle Časoděje) výše jediné státní dávky, "životného":
Důležitá poznámka: Toto je návrh cílového stavu, tedy pouze nástin situace. Je zřejmé, že dnešní penzisté potřebují vyšší příjmy, doposud se však většina dnešních penzistů musí plně spolehnout na stát. Důchodové připojištění, které by si měl každý dobrovolně pořídit, bude efektivnější než státní přerozdělování. Tento systém bude nutné proto zavádět postupně, nejprve u mladé a střední generace. Těžké bude dokončit výplatu důchodů a zároveň uvést do chodu tento nový systém. Tyto souvislosti je nutné dořešit.
Neptejme se, jak budou žít za 30 let penzisté, kteří se důchodově nepřipojistí, ptejme se, v jakých podmínkách existuje již dnes většina (!) mladých lidí, proč nezakládají funkční rodiny, proč ve školách je dnes pouhá čtvrtina dětí než před sto lety. Velmi chybí celé společnosti dětský a nefalšovaný elán či optimismus, kdysi byly děti přítomné, dnes prostě nejsou.
Tento návrh podporuje především životní období vhodné pro založení rodiny, zejména věk 24 až 40 let, resp. věk 40 až 50 let, tj. věk rodičů vychovávajících děti. Je to proto, aby lidé v tomto věku byli schopni vytvořit nový domov pro děti.
Povšimněme si, že podle výše uvedeného návrhu existuje pro rodinu řada životních etap, na které se může těšit. Jde o zvýšení o 400 Kč po dovršení 4. roku dítěte, jistě potěší, stejně jako při 10, 14 či 18 letech. Mladí lidé (někteří právě splnili své studijní úkoly) se také dočkají ve svých 24 letech zlepšení a další zlepšení budou moci očekávat ve 30. Jde především o motivaci, o možnost vždy znovu pozdvihnout svou životní úroveň a vymanit se z bludného kruhu chudoby a neúspěchu (týká se stále většího počtu mladých lidí).
* * *
Místo zvýšení represe se zamýšlejme nad systémem motivací či výhod (pozor však na korupci)
Cožpak neznáme základy výchovy a vzdělávání? Návrh současného MPSV donutí nezaměstnané k veřejným pracím. Jakou autoritu může mít např. učitel, kterého žáci vidí natírat jako nezaměstnaného lavičku v obci? A jaké vlastní sebevědomí?
* * *
Mladí lidé (18-30), pro které je dávka nižší než životní minimum, jistě mohou být podporováni ještě rodiči. Ostatně (bohužel) jimi bývají někdy podporováni i ve svých 40 letech... Věk rodičů 40-50 je též nutné podpořit, lidé již postupně ztrácejí energii a děti na školách potřebují značnou pozornost - mají-li z nich vyrůst lidé s velkým el.
Je škoda, že peněz není v systému dostatečné množství pro lineární průběh výplat dávek ve stáří. Přestože je třeba mít ke stáří úctu, nelze podporovat starou generaci na úkor mladé. Takový způsob uvažování vede společnost (lidstvo) k záhubě.
Důležitá poznámka - proč se děti nerodí:
Existuje tvrzení (viz např. sociolog prof. Rabušic), že ekonomická situace nehraje zásadní roli v míře natality země. Opravdu existuje "argument", že ani v Praze, kde je oproti jiným regionům průměrná hrubá mzda výrazně vyšší (Praha 21000 Kč, Olomoucký 14000 Kč), TAKÉ není vyšší porodnost. Myslím, že vše velmi překvapivě vysvětluje efekt nápodoby:
Pokud většina mladé generace není schopna TEORETICKY finančně zajistit svou rodinu s dětmi (je-li žena na rodičovské dovolené), dostává se téma "rodina" přirozeně na vedlejší kolej. Začíná období nekonečného čekání na lepší budoucnost a mladí žijí především přítomností - tedy ze dne na den. Tento velmi "rychlý" životní styl pak samozřejmě kopíruje (napodobuje) i pracovně úspěšnější mládá populace, která ovšem musí pro dosažení své vyšší životní úrovně také mnohem více "obětovat" a výsledek je zřejmý:
Nelze zkombinovat vysoké pracovní nasazení (např. v reklamní agentuře), až bohémský životní styl, kdy volný čas je "prožíván" v zajímavých vztazích (s ironií i bez ironie) a ještě výchovu a starost o děti. To vše naráz prostě stihnout nelze. Filmových hvězd, které stihnou nejen svou kariéru, ale mezi dvěma sekvencemi ještě v pohodě nakojí své dítě, až tak mnoho není...
Chtít mít děti nejenže znamená dobrovolně se vzdát volnějšího životního způsobu, ale též nutnost najít si "lepší" místo s vyšší odpovědností a pracovní zatížeností tj. mzdou. - Což se podaří jen málokomu.
Hledání dobré motivace
Snad je zajímavá představa, kdy mladá rodina se bude moci starat především o dobrou výchovu svých dětí a budou to právě děti, které budou rodiče zpětně motivovat k tomu, aby byli schopni dobře finančně zajistit celou svoji rodinu. Dnes, kdy se někteří starají "pouze" o sebe, neexistuje výraznější stimul, který by motivoval k odpovědnější (náročnější) životní kariéře.
Myslím, že doba pěti, deseti let, kdy rodina se musí co nejlépe postarat třeba o dvě děti, může zároveň sloužit nejen k případné rekvalifikaci, ale především k nalezení takových pracovních vztahů, které jsou zcela mimo kontext známé Marxovy terminologie o "vykořisťování". To je jistě úkolem každého člověka - najít dobré a užitečné místo nejen pro sebe, ale pro společnost, takové, kdy pracovní vztahy mají opravdu dobrou úroveň.
Dnes má snad až polovina populace ČR pocit finanční nouze, přibližně čtvrtina existuje na hranici chudoby. Každý rodič jistě potvrdí, jak velká psychická, pracovní i finanční zátěž starost o jedno, dvě nebo snad dokonce tři či více dětí představuje.
Nezbývá než konstatovat, že tržní společnost jakou se "nám" podařilo po Listopadu 1989 vytvořit, každého, kdo nevěnuje veškerý čas a energii především pracovnímu výkonu, ale dovolí si mít veliký luxus - dvě děti, značně omezuje či přímo diskvalifikuje.
Shrnutí:
Pokusme se opravdu vážně zamyslet nad faktem, kolik dětí se v ČR nenarodilo za posledních 10 let vzhledem k minimální potřebné reprodukci obyvatel - je to již na 700 000 dětí. Je jistě nošením dříví do lesa opakovat, že až bude "naše" střední generace stará, tak i my se budeme chtít mít dobře, budeme chtít mít dostatek jídla nebo třeba tepla v zimě. Nechci nikoho strašit, ale pokud se děti rodit nebudou, jistě se ta malá část obyvatel, která se přece jen dnes ještě rodí či se teprve narodí, také bude snažit postarat především sama o sebe a nikoliv o sobecké a namyšlené starce, kteří mladé právě tehdy, když to nejvíce potřebovali, prostě a jednoduše hodili přes palubu.
Mám na mysli postarat o naši generaci za 30 let...
2) JAK STANOVIT KŘIVKU VÝBĚRU DANÍ
Je s podivem, že dnes v době počítačů existují stále jakési "hranice" které zcela mění systém naprosto hloupě (viz příloha dole o dvou pánech ZDE). Jde o to vlastně stanovit křivku výběru, tedy především její tvar. Je dobré si uvědomit, že ani tzv. rovná 15 % daň není rovná.Rovná daň by snad musela být konstatní na osobu, tedy bohatí i chudí třeba 20000 Kč ročně. 15 % "rovná" daň, o které je nyní řeč v souvislosti s návrhem reformy ODS, je daň lineární, tj. přímo uměrně (tedy lineárně) výši příjmů roste i výše daní. Budou-li zachovány odpočitatelné položky, bude i tato daň progresivní.
Daň progresivní je u nás zavedena v současné době. Přímé zdanění např. pro OSVČ je 15 %, 25 % i více. Je důležité vnímat, že celkový součet odvodů je složen z daně, sociálního a důchodového (státního) pojištění a veřejného zdravotního pojištění.
Sečteme-li DPH ve výši 22 % (ano, je pravda, že část zboží, potraviny ad. má pouze 5 % daň) a minimální výši daně 15 % dostaneme číslo 37 % - k tomu je ovšem nutné připočítat výše uvedená dvě pojištění.
Dnešní progresivní zdanění znamená, že úspěšní lidé zaplatí třeba 35 % + 22 % (nebo 5 %) na daních, tj. 57 % resp. 40 % + ona dvě pojištění. Je-li člověk zdravý, nemá ze zdravotního pojištění nic. Důchodové pojištění by teoreticky mělo být (též) spořením na důchod, pokud se ovšem pravidla nezmění. Což je více než možné...
Na Slovensku bude od příštího roku platit "rovná" 19 % daň. Tedy daň jak z příjmu právnických osob, tak SVOČ, a stejně tak i DPH bude jednotná - ve výši 19 %. Zároveň se zvyšuje minimální odpočet z dnešních 30000 Kč na osobu na 80000 Kč (přibližně). Cílem tamní reformy je motivovat pracující, ne rozdávat dávky plošně.
Nejsem si plně jist, zda dostatečně dobře známe ty faktory, které by měly stanovit, jak moc PROGRESIVNÍ má být tvar křivky výběru daní. Je zřejmé že plošší tvar, nebo dokonce daň lineární ("rovná") bude znamenat snížení daní pro úspěšné a tedy v praxi se jistě zaznamená určité zlepšení výběru daní. (Menší daně, snazší výběr.) Je otázkou, zda dojde k celkovému poklesu výběru daní, nebo zda jejich nižší úroveň naopak bude motivovat alespoň část plátců k větší poctivosti.
Možná by bylo vhodné stanovit výběr daní (jejich křivku) podle určitého předem daného obecného vzorce, ve kterém by některé konstanty dynamicky souvisely s aktuálním stavem ekonomiky. (?)
Umím si dokonce představit, že stát by určil konstanty pro výběr daní až v průběhu roku podle konkrétních ekonomických výsledků - samozřejmě v určitém rozmezí. Pokud by byly signály, že ekonomika si vede lépe (např. teplo v zimě), jistě by šlo daně drobně - v určitém malém rozmezí - upravit, zmenšit. Jistě by to byla příjemná motivace.Diskuse by se měla vést tedy především o tvaru křivky výběru daní, zda má být lineární, či nakolik bohatým lidem přece jen přitížit, tedy křivku ve své vyšší části ještě více zvednout.
Dostanou-li dávku i bohatí, bude nutné nastavit křivku výběru daní tak, aby i po reformě na tom byli přibližně stejně, nebo i oni (!) dokonce o trochu lépe. Je to logické - v systému bude celkově více peněz a budou velmi efektivně přerozděleny.
Neexistuje jediný důvod, proč vyplácet lidem různé peníze, bude-li výše podpory dostatečnáSpor může být veden o tom, CO je dostatečné. Ostatní lze řešit formou dobrovolného připojištění. Stát však musí garantovat životní minimum, na tom bychom se měli shodnout a dělá to i dnes, avšak velmi neefektivně. To, co je nové, je to, že stát nebude muset zkoumat, zda ten či onen si peníze zaslouží. Což vede principiálně a systémově k podvodům.
Ale jde především o to, zda se systém podaří takto nastavit. Je to jako s časování ventilů v autě. Stroj je hotový, musí se najít přesná velikost parametrů. Systém musí motivovat, pracující se musí mít lépe. To, že dávku dostanou i bohatí není vůbec problém - vždyť platí mnohem větší daně a změnou křivky výběru daní to lze snadno vykompenzovat.
Chaotický vznik daní a pojištění a dávek je historicky daný. V dnešní době je možné uvažovat o jednotné dávce, která zajistí životní minimum všem automaticky. Míru sociální soudržnosti (mimochodem teď byl prováděn její výzkum) lze tedy mnohem jednodušeji zajišťovat pouze na straně příjmů, tvarem daňové křivky. Dnešní náklady na přerozdělování a neefektivita jsou velmi vysoké a především zbytečné.
Očekávám výhrady bank - také tu jsou, ovšem (jak si myslím) nejsou pravdivé. Zájem bank však bezpochyby sledují. To je nutné pochopit. Hloupé banky se chovají asociálně, sledují krátkodobé cíle, pouze maximalizaci svého zisku. Chytré banky potřebují fungující ekonomiku, protože pak mají lidé více peněz (i na půjčky atd.) Chytré banky se chovají v podstatě sociálně. I ony balancují mezi maximalizací svého zisku na straně jedné a zvýšením životní úrovně celé populace na straně druhé. Nejvyšších zisků dosáhnou samozřejmě v bohaté prosperující společnosti a nikoliv mezi nemajetnými "otroky".
Je spravedlivé, když pracovití si vydělají více. Je sociální, když více zaplatí do rozpočtu. Konstatní daň nemáme, můžeme vést diskusi o výši "rovné" daně - 15 % je patrně málo. Diskutujme též o tom, zda má být lineární či progresivní - tedy jak a pro koho. Myslím, že progresivní by daň být měla. Myslím, že mírně progresivní daň ve výši 18-25 % by byla i spravedlivá.
Problematiku je nutné řešit především v souběhu se sociology.Existují dva extrémy: v jednom se bohatí zatíží příliš, v druhém zase mizí sociální sounáležitost. Diskuse by se měla vést o optimu, úkolem znalých ekonomů je dodat vstupní data a především přesnou představu, JAKÝ problém je nutné řešit. Jen tak bude možné OPTIMUM příjmové daňové křivky nalézt a tím i možnou velikost - tedy OPTIMUM - jednotné dávky. Oboje je provázané.
Samozřejmě bude velmi náročné na tento nový systém vše předělat. Ale jistě si můžete i vy, svým vlastním matematickým vhledem do podstaty jevů představit, jak se změnou křivky výběru daní posouvá konstanta "životného" nahoru nebo dolů. Zároveň to mění motivace a životy mnoha lidí.Je zřejmé, že každý bude obhajovat především své osobní (rodinné, firemní) zájmy, své vidění souvislostí a experiment přitom ani nelze regulérně vyzkoušet a posléze zopakovat s jiným nastavením parametrů.
* * *
Očekával bych od bank tyto argumenty:
"Jde o nespravedlivé zatížení poctivých a úspěšných lidí. Míra přerozdělování a podpora neschopných bude tak moc sociální, že tito lidé nebudou chtít pracovat atd..." - S těmito argumenty lze vést diskusi. Ale když banka řekne, že návrh je asociální? Nebo když se bohatí a úspěšní lidé brání tomu, aby dostali ještě navíc 4000 Kč? Hm?? je to normální? Už jste někdy viděli, aby někdo dobrovolně nechtěl peníze?
* * *
Podle analytičky České spořitelny Heleny Horské by návrh na zavedení paušální sociální dávky vedl k degeneraci sociálního systému: "Je to degenerace sociálního systému. Sociální systém má být zaměřen adresně na ty, kteří to potřebuji, a ne na všechny bez rozdílu. Je to nesystematické a nekoncepční řešení."
Tak především: Odkdy má Česká spořitelna analytičku na sociální dávky?
Dáte-li lidem určitý základ (pro nejchudší vyšší než dnes) v souběhu s dostupným bydlením, budou na tom jistě mnohem lépe.
Spor může být veden o tom, zda chudé vrstvy se budou chtít vyšvihnout a budou chtít pracovat, nebo zda "rozdané" peníze "zdarma" prostě projí. Věřím spíše tomu, že motivace (vnitřní, nikoliv pod vnějším tlakem) je jediná cesta z této stále se utahující ekonomické smyčky - z recese. Je nutné změnit motivaci, to je jediné řešení. Jinak nastane to, co vidí Knížák: vrstva otroků a vrstva pánů.
Vyplácet spravedlivý minimální základ je moudré, stejně musí všichni žít, stejně jej všichni potřebují a část kriminality pochází opravdu z naprosté nouze. Proto je dobře, že relativně vysoké peníze dostanou i "líní asociálové".Připouštím, že v této otázce může být veden spor a mohu se mýlit. Nikdo ale neví, jak se společnost za 5 či 10 let zachová, které vlivy převáží. Je třeba o tom opravdu hlouběji přemýšlet.
Bohužel argument "vedl by k degeneraci sociálního systému" je bez podrobného rozvedení zcela bez obsahu. Adresnost spočívá v tom, že chudí lidé potřebují málo a v příjmech bohatých (výkonných) se peněžitá dávka ztratí. Bohatí lidé odvádějí mnohem vyšší daně, takže jim to vlastně jen vrátí malou část toho, co odvádějí.
Shrnutí:
Pro "asociály", tj. nevýkonné a problematické pracovníky bude reforma královským darem, budou dostávat peníze bez problémů. Existuje pro ně tedy vyšší naděje, že se budou moci zařadit do společnosti. Dnes pro ně tato naděje - především kvůli absenci dostupného bydlení - neexistuje. Částka 3000 Kč (bude-li dostupné bydlení do 2000 Kč - skromné garsonky) bude znamenat naprosto minimální avšak jistý životní standard.
Reforma vychází ze změny přístupu k práci a ceně práce. Existenční základ od státu umožní, aby více lidí pracovalo na částečné úvazky. Problémy lze očekávat v nejchudších krajích, kde je opravdu velmi obtížné sehnat jakoukoliv práci...
Dnes člověk sice může oficiálně pracovat a zároveň brát životní minimum - ale proč by to dělal? Člověk je samotným systémem (!) motivován k pobírání životního minima a zároveň práci "na černo" v šedé ekonomice.
Výše uvedený systém toto neumožňuje principiálně, protože "životné" dostanou všichni. No není to skvělé? Je to skvělé!
Pro nižší střední rodiny budou příjmy stejné jako dnes nebo vyšší.
Vyšší střední a bohatí budou do systému přispívat podobně jako dnes, možná o něco méně (viz reforma na Slovensku).
Je možné, že se systém podaří nastavit tak, aby z něj měli výhodu přímo i lidé úspěšní. (Nepočítáme-li s argumentem, že bude větší část lidí chtít pracovat a tedy vytvářet hodnoty.)
Je zřejmé, že se bude celkově vyplácet vyšší objem dávek. Vyšší objem však nebude vyplácen vyšším zdaněním úspěšných lidí, (naopak), ale razantním zvýšením efektivity celého daňového a sociálního systému. V rozpočtu lze najít velmi snadno úspory ve výši 30-60 mld. Kč (viz čísla z rozpočtu pro rok 2002 níže).Musíme však podotknout, že jde o cílovou představu a není doposud promyšlen přechod od stávajícího systému k této nové skutečné reformě.
Důchody bude stát vyplácet v minimální výši, úspěšní lidé jsou samostatní a jistě se důchodově či životně připojistí.
Pro nejchudší skupiny, které by stejně měly minimální důchod, ke změně nedojde, ale během života budou lépe sociálně zajištěny, takže budou mít lepší možnost (kéžby) se vypracovat. Přesto je nutné jasně doložit, že i chudý pracující člověk bude mít dostatečnou penzi.
Nezvýší-li se porodnost v ČR, nebude mít dnešní střední generace dostatečnou penzi
Existuje jenom část dnešní střední populace, která je zajištěna na staří životním kapitálovým či důchodovým připojištěním. Všichni ostatní mohou očekávat velké problémy. (Toto je velmi závažné tvrzení a zasluhuje si mimořádnou pozornost.)
* * *
Podle hlavního ekonoma Patria Online Davida Marka by nový systém přestal plnit svoji sociální funkci. "Myslím, že je to nesmysl. Stát by neměl pomáhat někomu, kdo bere 150 tisíc měsíčně stejně jako nezaměstnanému," uvedl.
Lidí, co berou 150 000 Kč měsíčně je jistě 1000 krát méně než těch ostatních. Už tady to je dostatečný argument. Ale i tak. Pokud dostanou např. 4000 Kč, tak je to jen zcela zanedbatelná část toho, co do státní kasy odvedou. Opravdu nechápu, v čem je problém. Stačí na daňové straně změnit nepatrně číslo, posunout křivku daní tu či zde nepatrně nahoru či dolů a a ony 4000 Kč ihned zmizí.
* * *"Pozastavil se nad tím, že pravicová strana, která před volbami proti plošným dávkám brojila, s nimi nyní sama přichází."
- ANO to opravdu stojí za hlubší pozornost. Také bych rád věděl, jak je možné, že ODS vymyslela tak překvapivý plán, který JE vysoce sociální."ODS inspirovaly k zavedení rovné daně teoretické práce amerických ekonomů Roberta E. Halla a Alvina Rabushky ze Standfordské univerzity. Jejich teze se promítly i do ekonomického programu Steva Forbese, který v roce 1996 kandidoval na prezidenta Spojených států. Neúspěšně... V Kongresu USA pak tento koncept o tři roky později prosazovali Dick Armey a senátor Richard Shelby, neprorazili však též. "
Je dobré, že někdo to už vymyslel. To, že to v USA neprošlo znamená jenom to, že to neprošlo. Nic víc. Ptejte se PROČ to v USA neprošlo a pochopíte.* * *
"Lidé s nízkým příjmem neuspoří nic a až přijdou do důchodu, začnou natahovat ruku ke státu a nebo se z nich stanou žebráci bez důstojnosti."
Já vidím okolo sebe mladé lidi jako žebráky bez důstojnosti a to už dnes. Nemají kde bydlet, někteří, které znám pracují třeba 10 let u jedné firmy, dnes mají 9500 Kč čistého (zeměměřič) atd... Měli by si najít lepší práci, že...
Žádná budoucí představa důchodové reformy nepočítá s tím, že to bude pouze stát, kdo zajistí důchod. Zeptejte se pojišťoven, ty ví, že existují tzv. 3 pilíře důchodového systému: státní důchod 33%, kapitálové životní pojištění (též pro případ smrti živitele rodiny, je opravdu dobré) - 33 % + podnikové důchodové připojištění.Ohledně obavy z krachu pojišťovny: Nesmí selhat státní dohled, to je vše. Pojišťovny musí být ze zákona zajištěny v zajišťovnách (pojišťovny pojišťoven).
* * *
Dále citace MMF: "Také problém stárnutí populace si vyžádá dalekosáhlejší řešení. V tomto kontextu bychom doporučili, aby Česká republika agresivněji navázala na nedávné reformy penzijního systému, např. dalším zvyšováním věkové hranice pro odchod do důchodu, prodloužením minimálního počtu odpracovaných let..."
- Toto není sociální doporučení, to je rada čistě EKONOMICKÁ. Takže máme tu problém a musíme z toho ven.
Do důchodu by se však jistě mělo chodit, tehdy, když to kdo sám uzná za vhodné a měl by na to mít. To vše jsou dlouhodobé plány snad v prognóze na 10-20 let dopředu. MMF vůbec neřeší vymírání - ale o tom jsem už psal. Můj text měl nadpis, Děti se nerodí, místo příčin řešíme následky. (V Anglii existuje návrh na odchody do důchodu v 70 letech, pojišťovny zatím uváděly věk 65 let).
NIKDE jsem neviděl ekonomické řešení budoucnosti, pokud se nezvedne porodnost alespoň na 1,6. Kdy se zvedne? Kdo to kdy udělá? Z "vysokých ekonomických kruhů" se ozývá silné ticho.
Dát rovné peníze všem - i dětem - je řešení. I kdyby se naši politikové k této změně odhodlali, tak systém by však mohl začít (ještě s velkými nesystémovými transfery) nejdřiv v roce 2006, snad nejdříve od roku 2005.
Rasová nenávist k Romům v kombinaci s primitivním pravicovým "antisociálním" myšlením způsobuje, že vymíráme. Změna tohoto pro společnost vysoce neblahého trendu je v nedohlednu. Porodnost možná stoupne na 1,25 a my se budeme radovat, že je po krizi. Není a nebude. Bohužel. Buď dojde k razantní změně (tedy skutečné reformě financí) nebo si budeme i dalších 20 let utahovat opasky (a plýtvání "nahoře" se bude zvyšovat...) Jak ubohé...
Každý hájí svoje představy a zájmy a ekonomové obvykle NEMAJÍ žádné zkušenosti (osobní) se "sociálními" výdaji. Rozhodují o osudech lidí, stejně jako rozhoduje šachista o osudech figur. Jsou napojeni na jiné, než sociální zájmy, na zájmy ekonomické. Trvale žijí v jiném světě. Nemohou (!) jinak smýšlet.
Sociální výdaje + plýtvání z veřejných financí - vybraná čísla pro rok 2002 (a 2003):
22 mld. Kč
Úrok státního dluhu (pouze úrok) - reforma musí být mnohem ráznější, nebo se jen na úrocích nedoplatíme. Razanci hned a ne platit miliardy zbytečně. To je jako jít večer do zastavárny... 0,2 mld. Kč
poplatky spojené s obsluhou dluhu (!) 11 mld. Kč
dotace pro bohaté na "stavební spoření", velmi neochotně se něco okolo děje, ale doběh vyplácení je velmi pomalý. 8,5 mld. Kč
Aktivní a pasivní politika zaměstnanosti 0,54 mld. Kč
Zabezpečení systému státní sociální podpory 2,5 mld. Kč
Platy zaměstnanců min. práce a soc. věcí 2,5 mld. Kč
Reprodukce majetku min. práce a soc. věcí 4,6 mld. Kč
Důchody a soc. zabezpečení v kapitole Ministerstva obrany (pěkná částka, že?) 2,1 mld. Kč
Důchody v kapitole ministerstvo vnitra - Mimochodem, jak to dopadlo se "odchodným" StBáků? 1,67 mld. Kč
Ostatní sociální dávky v kapitole ministerstvo vnitra * Jaké ostatní? 0,6 mld. Kč
Důchody a sociální dávky v kapitole min. spravedlnosti 32,4 mld. Kč
ostatní sociální dávky (kapitola min. pr. a soc. věcí) * Jaké ostatní? 37,3 mld. Kč
sociální výdaje; náhrady - kap. Všeobecná pokladní správa * Jaké náhrady? 210 mld. Kč
důchody 7 mld. Kč
ostatní výdaje v kapitole Všeobecná pokladní správa 3,1 mld. Kč
Překlenovací půjčka pro Českou inkasní, s.r.o. 33,2 mld. Kč
Výdaje na úhradu ztráty České konsolidační agentury 2,0 mld. Kč
Výdaje vyvolané zánikem věcných břemen na restituovaném majetku 1,7 mld. Kč
Majetková újma v kapitole Všeobecná pokladní správa 0,55 mld. Kč
Realizované kurzové ztráty (ke státnímu dluhu) 10,6 mld. Kč
Prohraná arbitráž s CME kvůli TV Nova, kterou řídil senátor (!) Železný. Neúspěšná právní obhajoba ČR stála daňové poplatníky další 500 mil. Kč. 630 mil. Kč
ČR vyplatí společnosti Housing & Construction jako penále za odstoupení od smlouvy k dálnici D47 327 mil. Kč
Diag Human - velmi nejasné zprávy hovoří o možném vyplacení celkem až 5 mld. Kč, údajně jsme ohrozili dobré jméno firmy (ministr Bojar ji prý označil za "pochybnou"), M.Součková odvolala v této souvislosti ("s křížkem po funuse") náměstkyni D. Římanovou. Případem se zabývá policie ČR, poslanci zřídili vyšetřovací komisi... Uděláme-li poněkud nestandardní operaci a sečteme dohromady výše uvedené sociální transfery a nebetyčné plýtvání, které by rozhodně mělo skončit, dostaneme se k částce okolo 350 až 400 mld. Kč.
Prostým výpočtem zjistíme (vyjdeme-li z částky 360 mld. Kč ročně), že částka je 30 mld. Kč měsíčně, tedy 3000 Kč na osobu. Rodina se dvěmi dětmi tedy dostane 12000 Kč, což je přibližně na úrovni životního minima. Odpočítáme-li však ještě DPH, které by se teoreticky mělo ihned vrátit zpět do státní pokladny, mohlo by jít teoreticky až o částku 3800 Kč - pro všechny obyvatele.
Upozorňuji, že nelze prostě srovnávat dnešní poměry s poměry po reformě. Tuto analýzu je třeba svěřit opravdu kvalifikovaným ekonomům a sociologům. Jde však o princip a ten je nutné domyslet.
Jistě bude možné nastavit příjmovou stranu tak, aby vůči dnešku na tom "vydělali" všichni - samozřejmě s výjimkou mnoha tisíců úředníků, kteří se budou muset rekvalifikovat.
Sluší se podotknout, že dnes se vyplácí důchody ve vyšší částce, v příkladu je proto počítáno s důchodovým či životním připojištěním, které si např. za 20 let budou moci všichni alespoň trochu úspěšní lidé moci dovolit.
Výše uvedený model je samozřejmě velmi zjednodušená představa. Jde spíše o ukázku, že tento způsob uvažování je možný. Mezi tímto cílovým stavem, snad za 20 let, kdy velká část úspěšných již bude samostatně připojištěna a stavem současným, zeje bohužel velká propast.
Je velmi těžké analyzovat souběh tolika veličin, jistě se také musí jednat o intuitivní představu a tu je pak nutné přesně matematicky a ekonomicky propočítat, ověřit. Ale jsme už u jiného tématu, propočítat jde cokoliv, spíše však jde o sociologii a psychologii jednotlivce. Buď se podaří nastartovat změnu, nebo to tu půjde do háje.
Rezerv, které se maskují velmi úporně, aby na to nikdo nepřišel, je v rozpočtu překvapivé množství.
Stát plýtvá v mnoha kapitolách desítkami miliard, v rozpočtu jsou ukryté obrovské rezervy - jen je najít. Tlustého návrh reformy je na ose pravice-levice zcela neutrální, navíc jej lze snadno doladit - např. přímé dotace obcím pro speciální jednorázové dávky ve výjimečné nouzi budou jistě mnohem efektivnější.* * *
Zajištění základní životní úrovně povede jistě k celkově nižší výrobě než maximálně možné (zejména v první etapě), dojde k částečné nivelizaci (zejména pro nejchudší vrstvy), v souběhu s nižšími zisky podnikatelů, protože dojde k částečnému zdražení výrobní síly (tady ty zpětné vazby jsou složité, velmi pochybuji, že je lze bez znalostí integrálních či diferenciálních rovnic řešit. A i kdybychom to přesně spočítali, stejně zjistíme, že máme špatná vstupní data...
Michal Rusek
Příloha: Hádanka pro chytré politiky, zvláště pak pro ministra práce a sociálních věcí
(Poznámka: nejedná se o anekdotu, je to bohužel pravda.)
Pan Voráček a pan Novák nejsou spokojeni se svým platem, leč jsou mladí, mají chuť do práce a tak se rozhodnou přivydělat si při svém zaměstnání jako OSVČ.
Oba si měsíčně vydělají (po odečtení výdajů) 3600 Kč. Oba začnou v lednu 2002, ale pan Voráček je přece jen trochu pohodlnější, a tak se rozhodne v červenci a srpnu nepracovat.
Který z nich si za rok vydělá "čistého" více?
Správná odpověď: pan Voráček.
Řešení:
Voráček si za rok vydělá 10 x 3600 = 36 000 Kč
Na daních odvede 20 % - 7 200 Kč
Na zdrav. pojištění - 1 701 KčVydělá "čistého" 27 099 Kč
Novák si za rok vydělá 12 x 3600 43 200 Kč
Na daních odvede 20 % - 8 640 Kč
Na zdrav. pojištění - 2 042 KčJelikož vydělal více než 3550 Kč za měsíc, stává se plátcem důchodového pojištění
a odvede na důchodové pojištění - 6 305 KčVydělá "čistého" 26 213 Kč
Podotýkám, že pan Novák je mladý, má více než 30 let do důchodu, a odvedená částka nijak neovlivní výši jeho budoucího důchodu. Je to tedy jen další daň.
Vážení politici, co myslíte, udělal pan Novák dobře, když pracoval i v létě?
Nevěříte-li mým výpočtům, zeptejte se svého daňového poradce.
Ps: Pan Novák si uvědomil svou chybu, zašel na správu sociálního zabezpečení, kde úředníkům slíbil, že se polepší a příští léto pracovat nebude. Úředníci mu však nevěřili. V příštím roce si musí u nich za trest ukládat 373 Kč měsíčně (říkají tomu měsíční zálohy sociál. pojištění) a až když za rok dokáže, že opravdu tolik nepracoval, tak mu naspořenou částku vrátí.
Polepšený daňový poplatník František Novák (pro Revue Časoděj vypracoval P. J.)
Připomínka čtenáře:
Přečetl jsem váš článek a z mého laického pohledu je logický. Chápu správně, že s tímto návrhem přišla ODS (na její kurz zní příliš "socialistiky")? Bohužel vypadá to, že proti bude dosti "široká členská základna", a to hlavně lidí z úřadů, kteří by jejich zrušením přišli o práci. Ale moc rád bych věděl, proč tento článek odmítli v BL.
Jediná drobná námitka k tomuto článku by byla ke zbožnému přání zastánců volného trhu, že "...po výplatě „životného“ bude člověk už sám odpovědný za to, jestli pracuje a za kolik pracuje". To platí pouze částečně a pouze někde, třeba v Praze. Rozhodně to ale nebude platit třeba v Ostravě a okolí. Tam, pokud už bude dotyčný pracovat, bude rád, že vůbec pracuje, a o nějaké odpovědnosti za kolik, se mu bude moci jen zdát. Podle mého názoru jsou tyto báchorky o odpovědnosti jen k zakrytí neschopnosti zajistit lidem práci.
U všech reforem za posledních 10 let je ale jedna věc přinejmenším sporná, a to je stále pozdější odchod do důchodu v situaci, kdy stát není schopen zajistit práci ani pro lidi ve věku po 45 letech. Musím se přiznat, že nerozumím stylu myšlení vládních expertů, když navrhují zvýšení daní živnostníkům a přinejmenším miliónové úniky tunelováním a "hospodařením" velkých podniků jim zřejmě nevadí (viz například arbitráž Novy).
Prostý selský rozum říká toto: raději budu mít živnostníka, který se tak tak drží a nezatěžuje systém sociálních podpor, než živnostníka, který živnost zrušil a tento systém zatěžuje výběrem jakýchkoliv dávek.
Jestliže má vláda úředníky tak neschopné, že nejsou schopni odhalit údajné "čachry" v účtování obyčejných živnostníků, kteří si „papírově“ snižují zisky, aby z nich neplatili daně, pak měla raději dělat něco, v čem se vyzná, protože na odhalování účetních podvodů u velkých podniků s profesionálními účetními i právníky, nemůže ani pomyslet.
Doufám, že Vám nebude za Váš článek spíláno "komunistů" atd., což by se u nás mohlo stát, i když původní návrh této reformy pochází z "dílny" ODS.
Zdraví F. H. (plné jméno i mail je k dispozici redakci Časoděje)
KRÁSA MÝDLOVÝCH BUBLIN - aneb K reformě financí
Josef Sysel
(...) v dobrém oceňuji Vaši snahu pozitivně pootočit kolem české současnosti. Nevím, zda se jedná o Vámi vymyšlenou koncepci, či o prosazování cizí koncepce, která se Vám zamlouvá, ale tento projekt má (podle mne) několik nereálných úskalí, která ho kvalifikují do "množiny" mýdlových bublin. Tedy něčeho, co na první pohled vypadá moc a moc krásně, ale při bližším pohledu se TO projeví jako líbivě nafouknuté nic, které při střetu s realitou života se prostě rozprskne, vsákne či vypaří...Pokusím se svůj názor podpořit několika argumenty, které, domnívám se, nezkreslují ani neidealizují tu výše vzpomínanou a všudypřítomnou realitu života:
Aby se kára světových (a tedy i českých) dějin i současnosti vůbec pohybovala, musí existovat ti, kteří ji táhnou. Aby se pohybovala určitým směrem, musí existovat ti, kteří ji řídí. Aby mělo smysl károu pohybovat určitým směrem, na tom nejvíce záleží těm, kteří se na ní vezou... Aby toto vše jako celek mělo vůbec smysl, to je odvislé od vzájemného poměru všech tří složek a od jejich způsobilosti býti kteroukoliv z nich. Tedy, býti silní a činorodí, býti koncepční a cílení, a... býti cenní jakožto náklad.
Potud ona ideální varianta, která, kdyby existovala, posouvá lidstvo jako celek velice rychle a velice cíleně ve směru vznešeného vzestupu.Dějiny i současnost nás však poučují, že "kára lidstva" je cokoliv jiného, jen ne koncepčně, pozitivně a rychle se pohybující souhra a spolupráce.
Znamená to, že v reálu ti, co táhnou, jsou spíše zesláblí, než výkonní, že jich možná je málo. Ti, co řídí, jsou v průběhu dějin spíše chaotickými vozataji, kteří oscilují mezi větším či menším destuuem, kličkováním, couváním a blouděním. Ti, co se vezou, jsou vším možným, ve velké většině však nereprezentují cenný náklad, ale lenochy, či neschopné býti silnými či koncepčními. Aby svou pravou podstatu zakryli, TVÁŘÍ se býti cenným nákladem.
Aby to nebylo tak jednoduché, i ti, co táhnou, se mohou tvářit (přetvařovat) býti silnými, aby se nepoznalo, že jsou slabí, ti, co řídí, mohou se tvářit (přetvařovat) býti koncepčními, aby ututlali, že jsou nekoncepční...
V našem postsocialistickém reálu vidím množství těch, kteří se (zbytečně) vezou. A ti nemají pražádný zájem na tom, aby se "provalila" jejich zbytečnost, a proto budou dělat vše možné (skrytě i neskrytě, rafinovaně i nerafinovaně) proti každé reformě, která by toto "nebezpečí" signalizovala. Touto skupinou je převážně státem vydržovaný aparát, posilovaný vžycky "vítěznou stranou", aby tak posilovala své další znovuzvolení.
Ať již začnete přejmenováváním institucí pro účely úschovy dalšího a dalšího úřednictva, vymýšlejícího si svou opodstatněnost, přes systém "vzdělávacích " pracovníků, vřeštících, že při polovičním počtu pracovních hodin a práci devět měsíců v roce jim nestačí míti průměrnou mzdu těch, kteří pracují jedenáct měsíců v roce při dvojnásobku odpracovaných hodin měsíčně, až třeba k protahování soudních sporů, pro údajný nedostatek těch, kteří reprezentují právo a spravedlnost tohoto státu. V souhrnu jde o dosti početnou skupinu vezoucího se a nepříliš cenného (z hlediska pokroku) obyvytelstva, která Vaši reformu pohltí po vzoru pouště Kara-Kum a Kyzyl-Kum, které vsáknou a rozptýlí vody Syrdarji a Amudarji, tak,že Kaspické jezero vysychá nedostatečným přísunem životodárné kapaliny...
Podíváte-li se na předimenzovanou množinu naoko se hašteřících "kočích"a jejich nohsledů, v důsledku však úzce spolupracujících pouze na jednom - jak si odhlasovat a tím zlegalizovat výhody typu "vstup pouze pro bílé", nemyslím si, že zde lze očekávat opravdový zájem na pokrokové změně.
Přidejte uměle vytvořené tzv. "zdravotní pojišťovny", sdělovací prostředky, masírující a manipulující lidi k nepřemýšlení, "únikové" mechanizmy typu sportovního fandění, uměle vytvářené vzhlížení k "umělcům"(=exibicionistům) všeho druhu, pseudokřesťanskou rádobymorálku - a vyjde vám stádo, kterému vyhovuje stav věcí veřejných i soukromých.
Věřím tomu, že případný nesouhlas s mým názorem je prvotně naplněním přísloví "Postřelená hus zakejhá", proto bych se velice rád setkal s těmi, kdo s mou "vizí společnosti" více či méně rezonují. Třeba nás při osobním setkání napadne, co a kudy dál...
Poznámka: odstavce a zvýrazněné písmo redakce
K textu: Děkujeme za zajímavý text. To, zda se něco změní, záleží ve velké míře na odbornosti novinářů. Pokud se jim nepodaří společně rozproudit diskusi MINIMÁLNĚ (to říkám velmi pokorně a sebekriticky) na úrovni jakou můžeme vidět zde, nic se nezmění a naše země (nepřeháním) se může postupně blížit ke svému zániku - prostým vyhynutím (znovu uvádím link na BL viz ZDE).
Důležitá poznámka pro laiky v ekonomice a matematice: Námitku, která říká že peníze nelze zakto všem "stejně" rozdávat je nutné odmítnout, protože není podložena žádnými argumenty. Snad nejjednodušší příklad: Úspěšný člověk dnes odvádí do systému 10000 Kč. Po reformě může odvádět 12600 Kč přičemž dostane ihned 3000 Kč zpátky. Na výdajové straně státu se vše zjednoduší, na straně příjmů do státního rozpočtu se nastaví lépe (a snad spravedlivěji) křivka výběru daní. V čem je problém?
Relevantní námitka:
Vznikne existence "skvaterů", mládeže ad. která nebude chtít pracovat a tato dávka jí bude "bohatě" stačit. Proč by měli ještě pracovat? Systém je nebude dostatečně motivovat k práci. - Toto jsou důležité námitky nad kterými je nutné ještě popřemýšlet.Z osobní zkušenosti znám řadu lidí (mnoho lidí i nezaměstnaných jsou slušní lidé), kteří dobrovolně ÚP opustili a stali se třeba OSVČ prostě proto, aby je jejich známí, se kterými se samozřejmě přátelsky stýkají, nepovažovali za flákače. Přesto tito lidé obvykle nemají horentní příjmy a výrok pana premiera Špidly, že mají činnost OSVČ ukončit a sehnat si práci za 16 tisíc bohužel svědčí o zásadní neznalosti reality např. na severní Moravě...
Důležitá připomínka: Je třeba začít s reformou ihned, protože tuto reformu bude nutné zavádět do praxe postupně, bude trvat i 20 let, než celá ekonomika "pojede" podle tohoto nového systému, bude možné jej začít postupně zavádět nejprve pro mladší ročníky, starší lidé nemají často žádné důchodové připojištění a v žádném případě nemohou o své dávky (které za řadu let své práce odvedli státu) přijít. To je snad zřejmé.
Předem děkujeme za Vaše názory, napiště nám své důležité podněty: redakce@casodej.cz
Revue Evropský rozhled hledá redaktory. Neváhejte, ozvěte se na e-mailu redakce, březen 2011.
Otrokářský systém - snadno a rychle? - 21. srpna 2003, Michal Rusek
Zdánlivě ironický text není snadné vyvrátit relevantními argumenty zejména proto, že staví na číslech, která jsou neúprosná. Naše země se stala levnou výrobní základnou, přestože je uprostřed Evropy. Průměrný člověk pracující v ČR vyrobí 3/5 zboží ve srovnání s průměrným obyvatelem Evropské unie. Ano, máme tedy menší pracovní výkonnost. Jak je však možné, že ohodnocení naší průměrné práce nečiní také 3/5, ale výrazně méně - pouhou 1/5? Tyto údaje potvrzuje i nezávislý "Big Mac index": Průměrný obyvatel Prahy musí pracovat na hamburger Big Mac 42 minut, obyvatel Zurychu pouhou třetinu této doby - 14 minut. Jak dlouho na něj asi musí pracovat průměrný obyvatel Jeseníku? Jistě více než 80 minut... (více)
Ekonomika i kultura – čekání na bod obratu - M. Rusek pro BL, 22. srpna 2003
Přítomnost je složitým komplexem „tržních“ sil, některé spolu bojují otevřeně, jiné zase skrytě. Pokud existují hluboké rozpory v interpretaci současného stále více provázaného světa, je pouze pochopitelné, že se neshodneme ani na cíli cesty, tedy žádný společný cíl vývoje lidské civilizace vlastně není, existují pouze ryze soukromé zájmy. Představa harmoničtějšího světa, ve kterém si šťastně hrají děti, ve kterém noční zahrada není místem násilných činů, se tak přesouvá z možné, byť třeba velmi vzdálené reality do roviny utopie a tedy naprosto nemožného snu. Myslím, že to je veliká výzva.
Proč právě EKONOMICKÝ růst? - M. Rusek pro BL, 11. srpna 2003
Každý Vám bude nabízet to, z čeho mu plyne zisk. Samozřejmě vždy se bude zdůrazňovat, jak je vše výhodné atd. Na tomto principu je postavena tržní ekonomika. Každý hájí SVÉ zájmy. Ostatně jinak tomu ani zatím být nemůže, lidé nejsou andělé, bohužel. Je však hloupé, když obyčejní lidé nehájí své, ale cizí zájmy - zájmy velkého kapitálu. Investoři nutně potřebují určitou náladu proto, aby dosahovali svých cílů, proto se modlou dnešní doby stáva ekonomická úspěšnost a především ekonomický růst. Navíc kdo by nechtěl mít pro sebe větší luxus a užívat si většího množství zboží? A právě takto vzniká mylné spojení: životní štěstí a harmonie = neustálé zvyšování spotřeby (výroby). Samozřejmě opak je pravdou, nemá smysl objevovat, že smyslem života je především hledat krásu ve více a více se harmonizujících a přítomnost člověka naplňujících vztazích. (Uff, trochu patetické, ale je to tak, že? :-)
Znovu - proč právě ekonomický růst? - diskuse s makroekonomem Janem Hoškem, BL 14. srpna 2003
Reforma financí - poznámky I. - 29. července 2003
Pokud se neshodneme na výchozím předpokladu, že společnost jako celek se nemůže povznést na vyšší úroveň (kulturní, etickou, bezpečnostní, zdravotní, vztahovou, ekologickou atp.), pokud v ní v témže okamžiku existuje řada lidí s vážnými existenčními problémy, obávám se, že mohu s tímto textem ihned skončit. Pokud naše majorita nebude mít pozornou vůli dát účinnou a nemoralizující pomoc těm, kteří ji skutečně potřebují, pokud bude termín "společenská vzájemnost" patřit do slovníku jen nepatrné části populace, velmi se obávám, že vznikne svět, který nebude šťastným místem pro naše děti a jejich děti a… A to je moje poslední naděje - totiž, že motivem pro společné hledání a nacházení může být právě snaha vytvořit bezpečný svět pro naše potomky.
Děti se nerodí: místo příčin řešíme následky - M. Rusek pro BL, 2. června 2003
V tomto textu najdete přesné údaje o tom, jak rychle ČR vymírá. Za posledních 10 let se mělo narodit kolem 700 000 dětí, aby byla zachován dosažený počet obyvatel. Nestalo se tak. Dnešní střední a mladou generaci tak zřejmě nebude mít ve stáří kdo živit. Zdá se, že téměř nikoho tyto údaje nevzrušují, nikdo nepřemýšlí, jak fakticky, tedy jakým rázným politickým činem situaci změnit. Je smutné, když státem placení sociologové (viz učitel prof. Rabušic) místo toho, aby rozpoznali skutečné příčiny, se smíří s konstatování, že "tento jev můžeme pozorovat i na Západě".
Memy, reklama, Tao a ctnost v roce 2002 - nejčtenější článek za únor a červenec 2003
Základní text. Revue Časoděj (!) zavádí do ekonomiky nový pojem: VS index . Jde o ekonomický, ale i zároveň i o etický (!) parametr, kterým lze téměř objektivně posoudit nejen dosaženou úroveň poznání člověka, ale především to, jak se jí řídí v praxi, jak podle ní skutečně žije. Lidé neetičtí se pomocí svých schopností, které získali částečně darem od matky přírody, ale ke kterým se též mohli i dopracovat vlastní zásluhou, postupně přeměňují v "pány". VS index pro každého "pána" je vždy menší než jedna, což v praxi znamená, že takový člověk VYROBÍ menší hodnotu, než sám spotřebuje. Čím vyšší "pán", tím nižší VS index. Absolutní pán je pro společnost naprosto zbytečný, pouze spotřebovává hodnoty vyrobené druhými. Jeho VS index je roven nule. Otroci naopak spotřebují pouze malou část hodnot, které vyrobí. Čím více vyrábějí, tím vyšší VS index mají. Samozřejmě určitá nerovnováha je naprosto běžná i nutná. Rozdíly mezi lidmi jsou přirozené a normální - ovšem v určitých mezích. Veliká nerovnost vždy ve společnosti vytváří napětí, ale nejen to. Svět přestává být bezpečným místem pro naše děti.
Precedens - krátká sci-fi povídka, zde nenaleznete VS index, ale tématem i zde jsou Páni a Otroci, Merlinii, BL 21. března 2003
Každé já je tvůrčím účastníkem děje - základní text k problematice médií a jejich skutečnému (prvotnímu) smyslu - 28. 4. 2003
Vše, co se děje v přítomnosti, veškeré děje a prožívání reality - fyzické nebo vnitřní duševní - lze chápat jako kontinuální vzájemně se ovlivňující tok informací. Ano, v určitém smyslu je informací vše, co existuje. Staří často používali místo slova "informace" slovo "idea". A zatímco slovo idea spíše poukazuje na svůj obsah, je vlastně jen nádobou, která nese to, co je v ní obsaženo, má slovo informace mnohem dynamičtější podobu. In-formo znamená totiž (také) "dávat tvar". Je velmi důležité uvědomovat si, že mysl člověka vybírá z nekonečna přítomných podnětů vždy to, co je jí blízké a pomocí slov a své zkušenosti formuje podobu pohledu (symbol Egypta - oko), dává mu tvar a pomocí slov je pak tento tvar přenášen dál - až na místo určení: Duplikací informace nazývám zpřítomnění původní ideje v jiném místě, v jiném čase. Děje se tak v hlavě, v šedé kůře mozkové, v mysli, v duši člověka. Energie, která byla přítomná při tvarování, při morfogenezi původních aspektů, při formování původního chaotického informačního pole, byla vložena do stavby při ději nazývaném informování... (více)
Varianta B - následovat USA v ekonomickém pragmatizmu či nikoliv? - M. Rusek pro Britské listy, 3. 4. 2003
V tomto textu hledáme vysvětlení, PROČ je neustále vyvíjen tak velký požadavek na ekonomický růst. Vždy existuje část investorů, kteří chtějí zvýšit své bohatství, nebo chtějí zaplatit své dluhy. Jediným funkčním řešením pro budoucnost se tak prozatím jeví dobrovolná skromnost.
Kterému výkladu světa máme věřit?
Utrpení působí vždy bezmezná a naivní důvěra k ideovým vůdcům. Válka je pokračováním státní politiky vojenskými prostředky - to je heslo ze slovníku. Pochopíme správně souvislosti? V tomto textu naleznete zajímavou HYPOTÉZU, že Hitler byl vlastně obětí (dobrých?) zájmů Západu. Musela přece existovat mohutná síla, která zastaví expanzi stalinského komunismu. Stačilo málo a totalita by zaplavila celý svět. Je tento pohled zcela vyloučený?
Levný internet a telefony - jediná možnost akcelerace vývoje společnosti? - M. Rusek pro BL, 13. září 2002
Žijeme v době automatů a robotů. Výkonná digitální síť "mobilových" předavačů byla vytvořena a zaplacena. Tři mobilní operátoři na místním trhu však ceny snižovat nebudou. Je pro ně samozřejmě mnohem výhodnější udržovat vysoké ceny společně. Přece nebudou škodit sami sobě? Ale jak jim toto chování dokázat? Nařídit snížení cen jim dnes nelze. Proč? Existuje vůbec nějaká možnost, jak soukromé firmy donutit k realizaci "pouze" přiměřených zisků? Podobně i náš největší monopolní poskytovatel pevného připojení si určuje ceny naprosto neadekvátní dosaženému stupni technologického vývoje. Veškeré investice byly již dávno zaplaceny a zisky této jediné firmy se pohybují v řadu 10 mld. korun. Tedy každé batole zaplatí za telefon 1000 korun. Co však můžeme dělat, když jsme ovce. Co na tom, že pevné připojení k internetu - bežný standard všude ve vyspělém světě - si dnes mohou dovolit v ČR pouze lidé úspěšní? Cožpak někoho zajímá, že v roce 1990 jsme produkovali 69 % HDP z průměru EU zatímco v roce 2002 již pouze 60 % produktu (přepočteno na jednoho obyvatele) a stále klesáme?
Seznam textů publikovaných na Britských listech - od května 2002
Haiku - krátké básně pro jiné myšlenky...
