Dvojznačně

– K narozeninám panu Václavu Havlovi…

– S díky též České televizi, panu Zvoníčkovi
   a jistě mnoha dalším – za moc dobré pořady...

(Dnes ráno, 5. 10. 2001, byl uveden na ČT2 dokument o fotografovi naděje Salgadovi…)

Uplynulo právě 12 let od doby, kdy se mě kolega "špagi" četař Koutný po mém upozornění, že v Rudém právu právě vyšla gratulace s Havlovou fotografií zeptal: "Myslíš Havel? Ten motokrosář?" A já zase na oplátku nevěděl, že Havel je známý automobilový závodník…

Ano, pro mnoho lidí bylo Vaše jméno neznámým pojmem a já se jen velmi pomalu učím chápat, že své rodiče si člověk nevybírá (že Petře C.), a ne každý měl takové štěstí jako já, aby hned od dětství nabíral správný (?) směr… Opravdu to byla doba, kdy mnoho lidí - podobně jako dnes - žilo své dennodenní životy a nemělo čas či sílu bedlivě zkoumat hluboké souvislosti domácí či světové politiky…

Chci zdůraznit, pane prezidente, že čtu po dlouhé době s nadějí Váš rozhovor v týdeníku Respekt… DÍKY za Vaše slova...

Úplňková krajina  ( Katka Kelčová, 1999 )

A nyní prosím o chvíli trpělivé pozornosti - jen tak totiž mohu být pochopen.
A já vím, že myšlení mnoha se natolik odlišuje, že příliš brzy odvrhne chápání
a převáží kritický
duch – jak častokrát odsuzující a zlý…

 

Svět byl útokem, při kterém jsem pociťoval bolestivou radost, iniciován do vyššího stádia, kdy staré symboly ožily a tedy působí. Dobro a jeho věčný sok. Nenechme se však zmýlit mnoha jazyky, které ihned vytyčují příliš prosté hranice - jejich hlasy se vždy ozývají jako první, neumí přemýšlet a natož věci zvažovat, mají již předem utvořený názor…

Vy však dobře víte, pane prezidente, že tato hranice je vedena lidským srdcem…

Ústa mluví, čím srdce přetéká. (Lukáš 6,45)

Existuje svoboda prožitku. Dnes už nejsme přímými svědky utrpení. Jediný rozdíl mezi "dokumentárními" LIVE záběry televizních zpráv a hranými filmy totiž tkví již pouze v naší obraznosti… Na televizní obrazovce dnes vypadá realita a filmová fikce "díky" počítačové technice zcela shodně… A naše obrazotvornost? Jistě může vytvářet krásnou a snovou podobu, milá Jitko, ale též může znovuzpřítomňovat skutečnost čili REALITU. Skutečnost existuje, je velmi dobře vidět třeba právě na fotografiích pana Salgady... Skutečně skutečnost existuje...

Umíme cítit, že utrpení je skutečné? JAK je patrné na jeho fotografiích… A jak něžně bezmocné…

Nechápeš mě, Tomáši H., když říkám, že jsem měl radost, když jsem se díval, jak padají věže… Nebyla to radost škarohlída, který je rád, že "sousedovi chcípla kráva". Hrůza několika málo mrtvých (vždyť kolik stejně vinných umírá mnohem déle a mnohem bolestněji) byla nafouknuta médii do přítomných rozměrů. Svět se zastavil.

Jak rád bych se přesvědčil, že vývoj je možný bez prožitku utrpení. A děsím se své obavy, zda někdo není dokonce sebemrskačsky schopen plánovat své vlastní utrpení, aby přiměl světová média a inteligenci k novému úkonu - totiž skutečnému přemýšlení. Je zjevné, že existence starého světa se rázem proměňuje v novou dobu - nazvěme ji třeba Next Age - která se zjevně odlišuje, svět právě prochází skutečnou proměnou. Svět jsem já (dobře to přečti). Pokud k ní nedojde, svět se nezmění a utrpení, kterého jsme ještě stále svědky, se bude opakovat. Opakovat. Opakovat…

Zdá se to být - bohužel - železný zákon: Jedině skrze utrpení se otevírají oči člověka a místo opojné zábavy začíná bolestné přemýšlení. Moudrý je vždy rád, že tento stav již nastal. Ví totiž, že čím později nastane, tím delší bývá návrat k podstatě…

Radujme se proto, že tato doba, která pro některé z nás již radostná je, bude moci být stejnou i pro mnohé. Ne radost z utrpení, ale pravý opak: Radost z jeho konce. A najděme odvahu k pochopení, že svět je provázán mnoha vazbami a jsou to možná právě naše mámy či sestry, jejichž ruce vyrábí zbraně ničivé, zbraně smrtelné

Jen smrt a z ní pramenící utrpení a strach obvykle nabádají vždy k pohodlí a lásce připravenou mysl k bolestivému hledání skutečných souvislostí. Západní člověk dává přednost prožitému okamžiku, nechce se mu dlouze přemítat v těžkých souvislostech. Jak dobře to znají posluchači médií, vždy je nutné téma ihned "odlehčit", jinak by posluchači (diváci) odešli ihned za svojí zábavou… Tak špatně pochopená opojná lehkost bytí, Bobe H.? To jediné totiž člověk stále neumí snášet - vědomí vlastní viny, vědomí vlastního selhání. Neexistují bolestnější a bezvýchodnější pocity. Prohra.

* * *

Hranice… Jedni se pokoušejí narychlo dostat do obléhané země pro její obyvatele co nejvíce potravin, druzí mohou dluhy "odpouštět" a tím si sjednávat politickou podporu. Ptejme se: Jakým pudem jsou vedeny dohody, dříve zcela nemyslitelné? Opravdu jen skrze pocity nejlidštější? Není tomu náhodou tak, že jedna země má takovou moc, že druzí jednají spíše pouze ze strachu a zištnosti? Jak pevné může být takovéto spojenectví? A není tomu tak, že USA pomohou konečně Rusku vykouřit Čečence z jejich vlasti? Vždyť my už skutečně téměř věříme tomu, že Čečenci ve svých městech útočí na ruského medvěda jako TERORISTÉ. Groznyj…, nebo to jsou Drážďany?

Čečenská krajina (2000)

Možná by mnoho lidí, nejen já, přivítalo vysvětlení, proč USA a NATO, a tedy nyní i my, podporuje zemi, která nemá dost odvahy, aby se stáhla na své historické území a konečně nechala Čečence žít svým životem, nechala je být na pokoji. A všichni víme, že peníze vládnou světu, a že přes Čečensko vedou důležité ropovody… Když jsem se kdysi před lety ptal na náměstí pana Zemana, proč nevyhlásíme Rusku embargo, abychom podpořili Čečence, které postihl podobný osud jako nás v roce 1968, z davu se hned ozvalo: "A čím budeš jezdit? (vole...)"

Nevím, do srdcí státníků nevidím. Já znám jen svou obavu, že politika je ponejvíce věc moci, síly, zvůle a korupce - ale tomu Vy, pane prezidente, rozumíte jistě mnohem lépe. A jak poznáte zdání od skutečnosti? Cožpak zlo je možné bez přetvářky a lži?

Samozřejmě, že mnozí obyvatelé, kteří podporují hnutí Talibán, nenávidí USA a vůbec celý západní svět… Západní svět s magazíny, ve kterých se ženy za peníze nestoudně a se všeobecným souhlasem veřejně prodávají. Samozřejmě, že pro mnoho lidí se událost z 11. září stala významným dnem, kdy Bůh dal světu najevo, kde je pravda…

Nelekejte se, prosím, samozřejmě ihned dodávám: Ne Bůh, ale člověk činí zlo. Bůhví...

 

Žijeme ve světě, kdy jedni - a je jich stále víc - se rodí do bezedné chudoby a druzí po nocích sledují například pornografické seriály. A pochopte mě nyní - nejsem zatrpklý škarohlíd, jde mi jen o srovnání. S tímto vědomím - což takto tomu snad Bůh chce? - se těžko žije… A je to vlastně mimo lidské chápání.

Těším se ze situace, kdy konečně i USA začínají procházet obrodným procesem, tím, který se z poloviny udál v Rusku či u nás. Bude to v USA lepší? Pochopí dobří Američané, že skutečně mnoho lidí není schopno zvládat pýchu a aroganci typu "My jsme ti nejlepší?"

Jsem rád, pane prezidente, že jste našel odvahu zkritizovat prezidenta největší světové mocnosti. Podezíral jsem Vás, stejně jako mnozí, z nekonečné vstřícnosti ke všemu, co odtamtud zazní, ale zřejmě (a naštěstí) jsem se mýlil…

Myslím, že jde nyní především o dobré skutky.

Věřme společně, že tam "na druhé straně" nejsou nevypočitatelné zlé šelmy, ale lidé jako my. Cožpak nás budou i nadále nenávidět, když uvidí naši skloněnou šíji a upřímnou touhu po porozumění? Cožpak mezi námi jsme všichni názoru, že ihned využijí naší slabosti a "všechny bílé psy" pobijí? Opravdu tomuto chceme věřit? Tímto hlasem zpívá naše srdce?

Jak slabý je hlas Dalajlámy, duchovního "vůdce", a jak slabý je hlas "svatého" papeže… - Kolikrát jste slyšeli v nynější pohnuté době jejich poselství tomuto světu? A kolikrát zas jiné hlasy…

Armagedon… Poslední bitva, kdy síly dobra se spojí a nedovolí zlu, aby definitivně ovládlo svět. A nebo tomu je právě naopak a povlovně se naplňuje před našimi nic nechápajícími zraky hrůzná vize Georga Orwella? Nebo malíře ze Šumavy Kubina v jeho Zemi snivců – vše se nám začne jakoby samosebou bortit pod rukama a my budeme stále čekat, že to už konečně Patera svou zázračnou mocí zařídí...

Nebo jsme snad od roku 1984 získali k dobru předlouhých 17 let? A tím jsme dali čas Internetu, aby spojil vše dobré na tomto světě? A třeba i bez peněz?

Zcela nepochybně můžeme i tuto bitvu vyhrát mocí. To, čeho nedosáhli samostatně ani Rusové či Američané, se jejich spojenému úsilí po delší době jistě povede. I král Artuš pomůže. Zvítězíme, porazíme "zlo" v jeho kořenech. A dokonce každé slovo, které kdekoliv zazní bude ihned vyhodnoceno a pokud nebude správné, bude dotyčná osoba automaticky eliminována…

Dosti však negativity...

Jsem rád, že zatím existuje naděje, že se podaří "hrubou" mocí a silou prosadit v Afghánistánu svobodu slova. Čekám, kdy v naší televizi bude mnoho otevřených diskusí se členy tamních komunit, a že konečně uslyšíme i jejich hlas, hlas "z druhé strany"…

Bojíte se ho? Já ne.

A opravdu mi promiňte, že pociťuji bolestivou radost, když padají věže.

Z těch mám totiž strach. Válka je mír.

Rozlišujme. Možná je nyní skutečně dobré udělat směrem k Východu rázné Bububu, určitě i tam se mají velmi mnohokrát PROČ zamýšlet.

Každý, kdo si myslí, že stanul za prahem moudrosti a poznání, začal prohrávat svůj soukromý boj. Hleďme, ať ve svých myslích netvoříme další dějství téhož.

Lidé, kteří žijí desítky let v této nebo horší realitě, což pro nás intelektuály je abstraktní představa, musí pociťovat zadostiučinění, když podobně skutečné pocity "mohou"nyní pociťovat i obyvatelé Nového Jorku. I v Novém Jorku je spousta skvělých lidí. Pomozme jim najít dobré oči, aby viděli to, co je nyní potřeba.

A víte jak se liší dobro od zla? Snad jenom tím, že láska je láska a nenávist je nenávist...

Michal Rusek, 5. října 2001


Spolu


Náš svět přece není ohrožen. Není žádná nová válka. Svět by byl ohrožen, kdybychom
nyní přestali soucítit. Cožpak nás skutečně nezajímají osudy živých? Osudy statisíců žen a dětí, jež právě teď, na zimu, opouštějí své domovy… Proč asi… Protože jsou vinni? Chceme je takto trestat za jejich viny? Kolik balíků s jídlem jim bude z letadel shozeno? A proč?

Náš bohatý Západ by zcela jistě byl ohrožen, kdyby nezačal přemýšlet a rozlišovat. Pokud je viníkem terorista, jenž háže bomby a vyhazuje domy do vzduchu, musí být spravedlivě potrestán. Každý, kdo omezuje svobodu druhého, je vinen.

Mrtvý bin Ládin nikomu nepomůže. Je třeba jej donutit, aby zcela jasně a nahlas řekl celému světu, PROČ to udělal. Dokonce podle mezinárodního práva jeho vina NEBYLA doposud prokázána.

Teprve až USAma bin Ládin vystaví svou "svatou pravdu" našim zrakům, se může svět - západní i muslimský - začít měnit k lepšímu.

Smrt bin Ládin z něj udělá hrdinu. To samotné nikomu nepomůže, velmi podstatná je celosvětová diskuze, kterou zhroucení budov WTC iniciovalo. Bez dlouhé diskuse, která již nyní probíhá všude na světě (!), by nový svět (říkejme mu třeba Next Age) jen těžko mohl přijít mezi nás... Mezi nás...

Noční krajina (Katka kelčová, 1999)


Nevíte, jak nejlépe zařídit, aby svědomí promluvilo?


Mimochodem - myslím, že by byl skvělým prezidentem České republiky tibetský Dalajláma. Mělo by to řadu výhod:

a) Především je celosvětově uznávanou osobností.
b) Umí dobře světové jazyky (a u nás se to vždy nějak přeloží…)
c) Je technicky orientován, takže je pro většinu naší New Ageové moderní společnosti přijatelnější než třeba papež…
d) ČR může naznačit světu nový trend, započnout věk Next Age, kdy globalizace znamená zcelosvětění dobra a lásky...
e) Byl by jistě dokonale nad věcí a tím pádem i dokonale nadstranický...
f
) A vůbec bychom tak celýmu světu vypálili rybník… ;-)

Drobné technické potíže (potřebné občanství apod., změna pravomocí, aby Dalajláma nebyl přetěžován zbytečnými úřednickými výkony) by jistě bylo možné snadno vyřešit úpravou zákonů. Jen nevím dvě odpovědi pouhé:

Co myslíte, zaslouží si naše země takového Pana Prezidenta?

A myslíte, že by takovouto nabídku přijal? A nebo snad znáte někoho vhodnějšího?

 

Zpět k rozcestí "Věže"...