Memy*, reklama, Tao a ctnost v roce 2002, 2003...

Věřím, že poněkud matematizující pasáže neodradí zvídavé čtenáře od snahy dobrat se pochopení všech důležitých souvislostí. Text není řešením, klade otázky a je možné, že snad teprve za mnoho let se někomu podaří všechny souvislosti zjednodušit...


O odpovědnosti

Je bláhové chtít po mravenci, aby měl sílu slona.
Stejně hloupé je nutit medvěda, aby skákal jako klokan.

Podobné jsou i rozdíly mezi lidmi:

Tam, kde jeden snadno činí, druhý nezmůže nic.
Však odpovědnost za celek vždy má silný a moudrý.

Proto má vladař starost i v době hojnosti.

Jeho srdce dlí u potřebných,
zná cestu, která znamená skutečnou pomoc...

- m e r -

Lao-c’


Tao-te-ťing, Daodejing – Kniha o Tao a jeho síle, jiný název Lao-c’; základní dílo filozofického i religiózního taoismu. Tradice považuje za autora Lao-c’ , který se narodil okolo roku 604 před Kristem. Nejstarší dochovaný text pochází z doby kolem roku 200 př. Kr.
Ústřední myšlenkou díla je potřeba pochopit tao a žít podle jeho zákonů. Prostředkem k dosažení harmonického soužití s tao je wu-wej. Kniha obsahuje i úvahy sociálněpolitického charakteru; její jazyk je silně metaforický a nejasný, a proto existují různé interpretace díla.

Cesta úplné dokonalosti, Čchüan-čen-tao, Cesta dokonalé pravdy – čínská taoistická sekta klášterního typu, která podle tradice vznikla ve 12. stol. na hoře Lung-chu-šan v Ťiang-si (respektive na poloostrově Šan-tung); za zakladatele je považován Wang Čchung-jang. Její učení spojuje myšlenky konfuciánství, buddhismu a taoismu. Základem její praxe je vnitřní alchymie (nej-tan) a esoterická jóga (čchi-kung), techniky tvorby, regulace a přenosu životní energie čchi (sanskrtsky prána), dechová cvičení a meditace; součástí bývaly i magické a okultní rituály.K sektě se hlásí značná část taoistů v Hongkongu a na Taiwanu.


Tao-te-ťing,
III:

Neprotěžují-li se talentovaní
potlačuje se rivalita a svár mezi lidmi.

Nevyzdvihuje-li se těžko dosažitelný blahobyt,
omezuje se nutkání k loupeži a krádeži.

Nevystavujete-li na odiv věci vzbuzující žádostivost,
lidská srdce budou uchráněna neklidu.

 

Dva různé světy leží vedle sebe

Domorodec kdesi v Africe nepotřebuje v zimě topení a dokonce nemá ani klimatizaci. Nejezdí autem do práce a nespotřebovává tak nevratně nerostné zásoby... Z hlediska trhu je nezajímavý. Nemá peníze na nákup zboží. Protože nemá televizi, netuší, kolik různých lákadel ve světě existuje...

Zvykli jsme si u nás na Západě na moderní civilizaci... Při náhlé srdeční příhodě během pár minut přiletí vrtulník s pomocí, v případě přírodních katastrof ihned nastupuje vojenská technika, před lupiči nás chrání policie...

Dva různé světy: v jednom přebytek volného času, avšak jaksi beze smyslu - zdá se nám..., času jakoby zbytečného, protože - viděno našimi zkušenostmi - neprožitého naplno... Země s malým „hrubým domácím produktem“ nemají zdravotnictví, jaké je u nás, děti se nemohou zdarma učit, atd., atd...

U nás je tomu jinak. Životní standard je mnohem vyšší, dospělí lidé se každodenně snaží ve své práci podat maximální výkon, aby i jejich odměna byla maximální, aby si i oni mohli dopřát maximálního pohodlí a spotřeby. Čím vyšší je však spotřeba, tím více práce je zapotřebí - přestože mnohde již roboti sami přebírají robotu... A tak tyto dva aspekty jsou sobě protiběžné - čas spotřeby a čas práce.

Dva různé světy - dva extrémy: v jednom je chudoba všudypřítomná, ubíjející. Přebytek času a práce žádná. Silný pocit bezmoci jakkoliv změnit svůj život - neexistuje snad ani naděje na jakoukoliv změnu, jen čekání...

V tom druhém plné sklady a výkladní skříně, je zapotřebí jen jediné: Měj peníze a kupuj.

 

Hierarchie, lépe však „uspořádání“ lidské společnosti – VS index

Existuje mnoho různých pohledů na lidstvo v celku, na jeho uspořádání. Mnoha různými způsoby lze stanovit určitou míru.

V matematice je slovo míra odborný pojem, působí rozklad množiny na jednotlivé třídy. Snadno pochopitelnými příklady míry jsou výška člověka - existuje třída trpaslíků i třída obrů (měřeno v metrech), hmotnost člověka (v kg) nebo např. věk (32 letý člověk je stár přes 1 mld. sekund).

Z hlediska psychologie, sociologie a ekonomiky je velmi významná míra, kterou určuje bezrozměrný poměr „Výroba/Spotřeba“. Tedy hledáme možnost jak změřit "vyrobený" užitek jednoho člověka a také zároveň, kolik tentýž člověk spotřebuje (času, práce, užitečnosti) druhých lidí. Ponechám na jiných název této míry, nenapadá mě právě vhodné slovo, zde jej budeme nazývat VS index.

Na počátku svých úvah jsem vycházel z faktu, že každý člověk má k dispozici pouze 24 hodin denně. Přitom je však možné během jednoho dne spotřebovat čas (práci) třeba i tisíců jiných lidí. Je-li to trvalý stav, je toto jednání velmi neetické.

Další věcí je, že "ego" člověka má neustále pocit, že "ti druzí" jsou na tom nějak lépe a snaží se je dohnat. Má pocit, že existuje mnoho lidí, kteří jsou na tom "lépe", kteří mají víc...

Hlavičky makovičky...

Největší problém dnešního světa spatřuji v tom, že docela malá část lidí, mnohdy velice inteligentních, má velmi vysoký životní standard, ale málo si uvědomuje všechny souvislosti - že tento vysoký standard musí vždy KDOSI určitým způsobem, v určitých podmínkách a s určitými pocity zajistit. Je velmi podstatný způsob, JAK se to děje...)

Pro lepší pochopení uvedu zde dva extrémní příklady:

a) Ulovíme otroka a necháme jej pracovat 10 dní, než umře hladem a vyčerpáním. Pomineme-li spotřebu vody (ostatně nemusí být ani pitná), bude se náš VS index tohoto otroka limitně blížit nekonečnu. Otrok bude veškerý volný čas věnovat výrobě pro druhé a svého života si nebude vůbec užívat. Jeho výroba je maximální a jeho spotřeba prakticky nulová.

b) V opačném případě budeme sledovat člověka, jehož přítomnost nebude ničím jiným než úkolováním druhých lidí. Jeho život bude neustálým spotřebováváním nejrůznějších věcí a zdrojů. Počínaje jídlem, teplem, dopravou a mnoha dalšími "lahůdkami". Závisí pouze na jeho osobním přístupu, jakou metodu ke své vysoké životní úrovni zvolí:

násilí
peníze
charisma

Přestože metoda ovládání je různá, bude se v jeho případě VS index vždy blížit k číslu 0: Smyslem jeho času není ani jeden užitečný produkt, který by mohl sloužit druhým. Naopak, spotřebuje veliké množství času (zboží, produktů, služeb) druhých.

Nyní, když už máme určité pochopení tohoto VS indexu, můžeme jej učinit mírou, která rozděluje společnost na dvě třídy:

Rozdíly mezi lidmi jsou přirozené a dobré. Nesmí však přesáhnout rozumnou mez.

Do první třídy patří lidé, pro něž  VS index > 1.

Do druhé třídy patří lidé, pro něž VS index < 1.

Při přechodu z jedné třídy do druhé se na chvilinku ocitne člověk ve zvláštním rovnovážném stavu, kdy VS = 1, pro zjednodušení však tento snad IDEÁLNÍ případ nebudeme uvažovat.

Poznamenejme zde ještě, že při měření VS indexu záleží na tom, jak dlouhý čas jej měříme. Může to být pouhá vteřina, ale i minuta, hodina či den. Dokonce lze uvažovat v rámci týdne, měsíce či roku.

Někteří neuznávají jinou dobu pro měření VS indexu, než jeden lidský život. Mladý člověk je vlastně "pánem" svých rodičů - stejně jako starý "pánem" svých dětí nebo společnosti.

Tento poněkud komplikovaný jazyk matematiky lze popsat i obyčejnými slovy:

Existují lidé, kteří dělají pro druhé více než sami spotřebovávají, stejně tak existují jiní, u nichž je tomu naopak.

Můžeme tedy obrazně (a zcela jistě bez emocí :-) mluvit o SLOUŽÍCÍCH a PÁNECH.

 

Poznámky:

V běžném životě jsou drobné odchylky běžné a normální, např. pohybuje-li se VS index v intervalu 0,8 až 1,2.
Možná není špatné označit náš VS index jako „užitečná hodnota člověka pro společnost“, nebo jen prostě „hodnota člověka“.
Některé druhy lidské činnosti potřebují velmi dlouhou dobu, během níž je VS index téměř roven 0 a člověk je tak neužitečný, než vznikne hodnota vysoce ceněná - např. u vědců.
Zajímavým námětem k přemýšlení je otázka, zda existují lidé, jejichž pouhá živá přítomnost je pro druhé hodnotou.

Zatím nevíme JAK vlastně VS index měřit

Upozorněme, že zatím nevíme, jak VS index v naší postmoderní (či chcete-li post-postmoderní) době lze exaktně měřit.
Zdá se, že neexistuje přesnější vyjádření VS indexu, než skrze ČAS, přestože nezahrnuje mnoho důležitých aspektů:

a) Čas

Každý člověk musí část svého času věnovat práci, ve které vlastně slouží druhým lidem. Ve svém volném čase naopak spotřebovává produkty (služby, výrobky) druhých lidí, kteří je museli po určitý čas vyrábět.

Na tomto místě je vhodné poznamenat, že moderní reklamní memy se snaží pozměnit spotřební chování. Smyslem je vyvolat takovou spotřebu, která by bez reklamy nenastala vůbec nebo jen v omezené míře. Memy dokážou často virtuózní kousky: hosta nevítaného a vtíravého /reklamu/ odějí do žádaného hávu. - Existuje např. festival reklamy, návštěvnící sledují vtipnost, umělecké provedení a překvapivé pointy. Je to však pochopitelné, neboť aby byla reklama účinná, musí se dotýkat i vyšších "sfér" - skrze ně přitahuje pozornost a směřuje člověka k žádané spotřebě.

Každý výrobek má tak určitý index = množství času, který je zapotřebí k jeho výrobě.

U každého zboží je možné přesně sečíst (?) celkový čas potřebný k jeho výrobě.

Například jeden rohlík:

ČAS potřebný k výrobě mouky a dalších ingrediencí (zorat, zaset, sklidit, vymlátit, pomlet, převézt, uskladnit...) +
ČAS potřebný k výrobě energie pro pečení (postavit elektrárnu, vyrubat uhlí, postavit sloupy el. vedení atd...) +
ČAS potřebný k postavení pekárny (cihly, vápno, cement atd...) +
ČAS potřebný k vynalezení know-how výroby - rohlíků, funkce elektrárny + ...

Bylo by jistě velmi zajímavé "vyprovokovat" nějakého ekonoma k tomu, aby skutečně spočítal, kolik čistého pracovního času připadne na výrobu jednoho rohlíku. Snad 10 sekund? Nebo dokonce 30 sekund?

Rohlík je tedy možné (ideálně spravedlivě?) směňovat za jiné zboží se stejným (podobným) množstvím "výrobního" času.

* * *

Jinou hodnotu má čas nočního hlídače (500 Kč za 1 den), jinou čas fotbalisty Ronalda (500 000 Kč za 1 den).

Fotbalistův čas má tedy např. 1000 krát vyšší hodnotu, než čas jiného člověka. Je možné pozorovat výrazný účinek fotbalových memů, které přitahují pozornost k fenoménu fotbalu. Pokud by nebyly tyto memy, neexistoval by "kult" fotbalu a fotbalista Ronaldo by se musel spokojit s nižším ohodnocením svého času.

A protože se zdá, že měření VS indexu pouze skrze čas je nepřesné (pracuji-li 5 hodin denně mám "právo" spotřebovat též 5 hodin času druhých lidí), existuje snaha nahradit jej univerzálnější mírou. Každý zdravý dospělý čověk tak během dne pracuje pro společnost (vytváří užitek), tím dostává peníze, které pak zase může směňovat za čas (práci) jiných lidí. Mnoho lidí se snaží tento systém zneužívat a snaží se od sebe oddělit etickou souvislost: práce = peníze. To se děje nezákonnými i zákonými způsoby.

b) Peníze

Peníze již nevyjadřují pouhé množství výrobního času, ale odrážejí i dva další faktory:

a) složitost a náročnost práce
b) poptávku

(Poznamenejme ve stručnosti, že zvláštní místo zaujímá poptávka po důležitých a nezbytných produktech. Těch je pouze několik: Bydlení, potraviny a energie. Nezbytné dnes začínají být informační technologie. Moderní společnost začíná mít též problémy s kvalitou životního prostředí. V případě, že chybí na trhu třeba jen nepatrné množství nezbytného produktu, začíná růst jeho cena nade všechny meze.)

V ideálním případě jsou lépe hodnoceny náročné práce. Tvrdé tržní zákony však tuto úměru porušují.

Učitelé (málo peněz za hodně muziky)

U náročných prácí, u kterých existuje přebytek pracovní síly - typickým příkladem jsou dnes učitelé - bude ohodnocení práce penězi nedostatečné. Dětí ubývá, průměrných a horších učitelů je tedy přebytek a rodiče netrvají na dobrém ohodnocení učitelů ze státní pokladny, protože média stále opakují, že to znamená vyšší daně z jejich kapsy, přičemž si krátkozrace neuvědomují, jak fatální jsou důsledky pro celou společnost...

Trafika (hodně peněz za málo muziky)

Sobečtí lidé touží mít dobře ohodnocenou práci s minimem odpovědnosti, která zabere minimum času. Neuvědomují si (nechtěji si uvědomit), že prožijí svůj život z cizí práce - z práce těch lidí, kteří "neumějí" žít jinak než poctivě. Zdá se, že dodnes existuje mnoho "pracovních" míst, kam lze jen chodit (někdy pouze párkrát ročně), a přesto je finanční ohodnocení značné.Tato místa dostane člověk často za své vynikající konexe a za informace, které může nabídnout "ke směně". (Manželky významných politiků ve správních radách atp.) Moderní společnost se snaží s těmito jevy bojovat. Tento problém se někdy označuje jako mafie, korupce či klientský systém.

Nerovnováha působí problémy

Dochází-li ke směně dobrovolně, mohou všichni "hráči" na tržním hřišti uzavírat výhodné dohody. Dojde-li z nějakého důvodu k nerovnováze, jsou někteří nuceni činit i velmi nevýhodné obchody.
Výrazným zdrojem nerovnováhy může být např. vztah k nerostným zdrojům.

Příklad:

Oáza v poušti, bydlí zde 100 lidí. Jeden z nich vlastní jediný pramen. Protože každý obyvatel ctí právo na osobní vlastnictví, nikdo se neodvažuje vzít si vodu násilím. Majitel pramene tak může zcela libovolným způsobem nakládat s ostatními lidmi. Nejprve je celkem přátelský a směňuje vodu za oděvy a jídlo: Vždy ráno se na půl hodiny blahosklonně uvolí a směňuje. Později už s jídlem roste chuť a požaduje víc: nejlépe mladé dívky, panny...
V tomto okamžiku velmi závisí na směru úvah:
Zástupci „puntíkované“ filosofie a ekonomiky budou zkoumat, jakým způsobem majitel k pramenu přišel. Když zjistí, že jej zdědil po svém otci, který patřil k prvním obyvatelům oázy, budou mluvit o jeho právu na pramen. Zároveň dodají, že ostatní obyvatelé přece ve svobodné společnosti mohou žít tam, kde chtějí a pokud se jim nezdají podmínky, které jim tento muž nabízí, mohou klidně jít jinam. Budou tvrdit, že neexistuje samotná hodnota práce (čerpání vody), ale jen hodnota určená trhem, a pokud dojde k dohodě, tak cena pár doušků vody může být stejná jako cena mladé dívky...
Oproti tomu „čárkovaní“ shledají situaci jasnou - prohlásí vlastnictví pramene za neetické a vezmou právo do svých rukou.
Zdá se, že neexistuje jasný exaktní vztah mezi skutečnou hodnotou práce a její hodnotou vyjádřenou penězi. Nyní platí, že cena práce vyjádřená penězi závisí na okolnostech (aspektech), které působí v okamžiku jejího stanovení. Ty nejsou trvalé a mohou se měnit.
Jeví se logické, že je mnohem efektivnější soustředit své úsilí nikoliv na samotnou práci, jako spíše na ovládnutí aspektů, které určují cenu této práce. V praxi se např. firmy snaží navodit pocit maximální serióznosti a důveryhodnosti.
V našem fiktivním příběhu s oázou mohl člověk vlastnící vodu postupovat mnoha způsoby, chtěl-li by pro sebe dosáhnout vyšší životní úrovně. Např. mohl zavést donáškovou službu, každé ráno si přivstat a nanosit vodu ke všem domům do nádob k tomu určených... Mnohem méně energeticky (pracovně) náročné však je vytvořit v celé oáze nejprve představu, později realitu, že právě tento jeden jediný člověk má k prameni zcela specifický vztah vlastníka. Jsou-li navíc obyvatelé oázy poslušní a nemají-li rádi revoluci, velmi snadno si tento vlastník bude moci nadiktovat naprosto cokoliv: bez vody žít nelze.
V našem běžném životě si místo vody nezbytné k holému životu musíme dosadit základní životní potřeby ke slušnému standardu: bydlení, jídlo, šaty, dopravu, energie a dnes již nezbytné informační technologie.

Povšimněme si, prosím, že pro část populace je tento standard nedostupný.

V tomto okamžiku se vrátíme k úvodu textu, k Tao-te-ťing.


Majoritní společnost nevnímá manipulující reklamní memy

Modrá je dobrá :o)

Reklama, pomocí níž výrobci přesvědčují o nezbytnosti svého zboží, je v přímém rozporu s potřebou ctnosti, ke které nás Tao-te-ťing tak nabádá. Je zajímavé, jak velmi tolerantní je majoritní společnost k výsadám nepatrné části populace, která má právo často vstupovat do našeho soukromého světa a tam - často i proti naší vůli - pozměňovat svým specifickým a sofistikovaně účinným způsobem naši přítomnost.

Ptáme-li se, kde lze hledat kořeny velké řady existujících problémů naší moderní západní společnosti, myslím, že je dobré hledat právě na tomto místě.

Smyslem reklamy není pomoci uspokojovat existující potřeby.
Smyslem reklamy je zvyšovat spotřebu nového zboží vytvářením touhy.

Mnoho lidí by zcela samozřejmě umělo docela dobře žít se svým starým (a dobrým) vysavačem, autem či reproduktorem. Přesto je však nahrazují zbožím z reklamy.

Zatím se zdá, že "smyslem" vývoje lidské společnosti je každoroční zvyšování celkového HDP (či H Světového P) - a to se měří právě množstvím celkové výroby a služeb. Ekonomové správně tuší, že bez reklamy by se snížil prodej mnoha druhů zboží a následně by se zpomalil civilizační růst. Možná je však již čas ptát se, zda naše civilizace nepotřebuje růst v nějaké jiné oblasti?)

V konečném důsledku je tak nutné vyrábět více zboží, než je nezbytně nutné.

(Slovo "nezbytně" jistě ihned vzbudí negativní emoce u lidí citlivých na omezování osobní svobody. Je pravda, že požadavek skromnosti je vlastně omezováním osobní svobody, ale na druhé straně je i neomezená spotřeba omezováním svobody všech ostatních lidí - minimálně nevratným spotřebováním nerostných surovin.)

Vyšší výroba tak zákonitě znamená i celkové snížení volného času.

Množství volného času není rozloženo rovnoměrně. Existují lidé, kteří nedělejí téměř nic (PÁNI) a existují takoví, kteří musejí pracovat téměř nepřetržitě (SLOUŽÍCÍ, OTROCI). Zřejmě i v této otázce platí známá Gaussova křivka, kterou známe z přístrojů Tesla.

Existuje třída "slabých", kteří se nenaučili efektivně prodávat svůj čas a velmi často se ocitají v naprosté časové tisni, protože jsou "pomalejší", mohou si jen stěží zajistit základní životní podmínky. Mnozí, kteří nenašli plně dobré životní know-how, jsou trvale přetíženi. Někteří prožijí celý svůj život bez zastávky - v kontinuálním časovém stresu. - Bez peněz na rekreaci, bez času pro oddech, ve věčné starosti, zda dokážou zaplatit své běžné výdaje. V napjatých partnerských vztazích...

Právě do takovéhoto světa se rodí další děti, které budou tvořit nový svět...


Pozornost k pomalejším

Každý pragmatický člověk se snaží dosáhnout „za málo peněz hodně muziky“. Či opačně - vlastnit mnoho peněz či statků, užívat mnoha služeb, aniž by musel vynaložit odpovídající úsilí.

Nejrychlejšího technicko-ekonomického rozvoje lidstvo dosáhne, když schopnější lidé přestanou podporovat ty pomalejší a lidstvo jako celek tak přestane ztrácet nezbytné finanční zdroje.

Lidstvo se postupně rozděluje na specializované třídy. Jedna je určena k výrobě, jejím základem je však dobrovolnost. Aby „dělníci“ měli stálou potřebu pracovat, musí existovat dostatečně silný stimulátor jejich touhy po novém zboží - tou je právě sofistikovaný reklamní systém.

Reklamní agentury nevytvářejí skutečné hodnoty, tedy cokoliv přímo užitečného, vytvářejí specifické memy*, které pozměňují přítomnost, vytvářejí touhu po zboží (neklid) a tak zaměřují bdělou pozornost člověka tímto specifickým způsobem.

Chápeme-li svobodu člověka jako možnost snadno měnit asociační světy, působí reklama jako brzda této svobody, navozuje určitý typický pocit - toto CHCI. Peníze, které reklamní agentury dostávají, dostávají právě za toto pozměňování přítomnosti.

Reklama zneužívá znalostí psychologie tím, že místo léčení psychiky ji naopak skrze působení jednotlivých memů upravuje (poškozuje). Konkrétně se to děje vytvářením nových asociací za použití nejsilnějších kosmických sil (aspektů, ikon, archetypů), které mohou na lidskou psychiku působit: sex, děti, krása, úspěch, pivo, fotbal atp.

Pokud nebudeme rovnou uvažovat o přímém zákazu zneužívání symbolů a ikon pro reklamní účely a vyžadovat tedy od reklamy strohou fakticitu - což vypadá jako správné řešení -, měli bychom zcela jistě domýšlet, nakolik dnes již všudypřítomná reklama ovlivňuje náš život i tam, kde bychom si to třeba nepřáli.


Tao-te-ťing,
XLVI:

Řídí-li se říše podle Tao
pak jezdečtí koně hnojí pole.
Jestliže však říše odvrátí se od Tao,
rodí se váleční oři v pohraničí.

Není větší nectnosti než žádostivost,
není většího neštěstí,
než nespokojenost s tím,
co můžeme mít.

Není ničeho horšího,
ovládá-li nezkrotná touha po zisku.
Jen ten, kdo dokáže se spokojit s tím, co má,
bude vždy míti dost.

Lao-c’

merlinii, 1. září 2002, opravy 9. září 2003

mail: michal.rusek zavináč seznam.cz



* MEM - na rozdíl od genu je mem nositelem informace přímo nezávislé na fyzickém těle. Podle své konkrétní stavby se může rychle či pomalu šířit, některé memy působí jako virus - stanou se trvalou částí svého hostitele a pokud jej nezničí, působí jejich hostitel jako „memonosič“. Kolik různých typů memů během historie lidstva existovalo přesně nevíme, protože o zaniklých memech nemáme žádné zprávy. Můžeme se jen domnívat, že zánik velkých civilizací - Atlantidy, Egypta - mohl nějakým způsobem souviset se vznikem specifických memů, které se natolik rozšířily, až dovedly celou civilizaci k úpadku.

Neexistuje zatím jednotné třídění memů.

Memy je možné též třídit podle jejich "agresivity" s jakou zůstanou trvale ve vědomí člověka.

Chápeme-li vývoj civilizace jako dynamický stav, který neustále reaguje na vznikající nerovnováhu (problémy či starosti), zdá se, že pro optimální vývoj (optimální ve smyslu rychlý a zároveň s minimem zlých průvodních jevů) též existuje optimální "agresivita" memů.

Jaký MEM řekne semínku, k čemu je dobré...

Jsou-li memy málo agresivní, upadá civilizace do letargie, je spokojená s dosaženým vývojem a stagnuje.

Jsou-li však příliš agresivní, vytlačují vnitřní svět jednotlivých subjektů, nahrazují jej, a tak znemožňují potřebné rozvinutí individuality.

Pro systém jako celek je výhodné, může-li vycházet z maximálného počtu výrazných individualit - některé z nich pak mohou být vynikajícím přínosem pro celou společnost.

Souvislost memů, reklamy a ctnosti je velmi náročným interdisciplinárním problémem, ve kterém lze velmi snadno udělat nepřesný, krátkozraký či jednostranný závěr.

Pro pochopení smyslu vývoje celku (společnosti) je dobré hledat způsoby motivace, které působí mnohem efektivněji než restrikce.

Zdá se, že budoucnost bude záviset na šíření motivujících a optimistických "reklamních" memů.


Ahoj lidi,

zajímavý a rozhodně přínosný text. Samozřejmě velmi výstižně popisuje způsob fungování naší současné společnosti. Podle mého názoru tu ale chybí jeden zásadní faktor, a to vlastní rozhodování a myšlení jednotlivce. A to je myslím přesně to jediné, co může celou tu záležitost změnit. Ne regulace reklamy, nevidím reálné ji zakázat nebo stanovovat, s jakými symboly smí pracovat... a hlavne to podle mě nemá smysl. To by bylo opatřeni shora, a opatřeni shora nefungují... Člověk se NEMUSÍ nechat manipulovat reklamními memy.

Osobně žiju téměř mimo jejich svět. Nedívám se na televizi. Ty, které mě zasahují třeba z billboardů, vnímám jako to co jsou, jako něco k smíchu či pláči či zamyšlení, jako kulturní fenomén, případně i jako zajímavý nápad, který ocením, ale určitě ne jako důvod posedle vydělávat na něco co vůbec nepotřebuji...

U čehokoli, za co chci dát energii vytvořenou svou prací, se ptám, zda to je skutečně užitečné pro mne, pro mou životní cestu... Nic mě NENUTÍ věřit symbolům, kterými to obklopuje dodavatel produktu...

A znám mnoho takových lidí... Je to otázka svobodné volby... A aby se něco změnilo, musí si to dostatek lidi uvědomit a naučit se tu volbu činit, vybírat si něco jiného... Pak ten uměly svět představ a pozlátka, který lidem prodává štvanici plnou parou do jisté záhuby, sám zanikne...

Obávám se, že jinak to nepůjde... Lidstvo se musí stát společenstvím dostatečného počtu samostatně myslících dospělých entit, aby mělo nárok přežít, žadná opatření úzké vrstvy shora to nevyřeší... (i když určitě k tomu každý kdo si to uvědomuje může přispět, tím jak žije sám a šířením těch správných memů, kde jen může...).

Jdu zkoumat zbytek vašeho projektu, vypadá to zajímavě, rozhodně dobrý počin, díky za něj.

Mějte se moc fajn a přeju hodně energie do všeho :)

Continuity, 5. 2. 2003

Odpověď Revue Časoděj:

Především velmi děkujeme za mail. Je možné říci, že takováto ocenění jsou jedinou naší mzdou a díky takto povzbuzujícím zprávám nacházíme čas a sílu k dalším textům... Jistě by bylo místo naší práce se kdesi dobře bavit či vydělávat peníze...

V principu souhlasíme s názorem, že nelze dosáhnout vyššího stavu tím, že se něco přikáže či zakáže. Na druhé straně existuje řada "velmi schopných" lidí v byznysu a v reklamě, které zajímají především jejich zisky a je jim naprosto lhostejné, že jejich reklama působí i na lidi prosté či jednoduché. Myslíme si, že ti lidé, kteří tuto nerovnou hru prohlédli, by se těch slabších či pomalejších či možná pouze bezelstně důvěřivých lidí měli nějak zastat, měli by jim nějak pomoci. Revue Časoděj se to snaží dělat slovem, tedy osvětou. Je to ale nelehký boj, "nepřítel" nás nejčastěji zle nálepkuje jako levičáky či rovnou komunisty...

Tedy cílový stav je jasný - svět bez zákazů a příkazů (viz Matrix). Problémem je přítomnost, kdy je nutné zvážit, zda dočasné omezení (regulace) a jeho negativní následky jsou menším NEBO větším nebezpečím pro celou společnost, než stav, kdy si každý dělá, co chce. Jde tedy o ten kompromis - jak jej najít, jak se na něm dohodnout.

Podle našeho názoru by reklama neměla mít právo vstupovat do soukromí člověka bez jeho vědomí. Neměla by být nezvaný host. Mělo by jí být vyhraženo speciální místo resp. speciální čas. Je tedy nutné změnit veškerá média tak, aby člověk nedostával onen neblahý mix: TO co chci + TO, co nechci. Proč by měl být každý neustále ve střehu, že reklama si najde nějakou mezeru v jeho pozornosti a člověk jí podlehne? Vždyť každý dospělý člověk přece dobře ví, co sám chce. Podobně i na veřejných místech - zákaz billboardů u silnic je myslím zcela v pořádku a to už především z hlediska bezpečnosti - vyrušuje řidiče od řízení.

Michal Rusek, 21. 8. 2003

mail: michal.rusek zavináč casodej.cz


Přeji krásný den,

s radostí jsem si přečetl velmi zajímavy text Memy, reklama, Tao a ctnost. Narazil jsem na něj při hledání informací o Tao na českém internetu. Rád poděkoval za tuto zajímavou úvahu spojující tak komplexní témata jako jsou Tao, ekonomika a psychologie lidí. Pro mne osobně je to velmi hodnotná ukázka jak čistě může mysl oproštěná od balastu předsudků nahlížet naši dobu a společnost.

Shodou okolností, jsem se nedávno zamýšlel nad otázkou: "Proč lidé neodmítají reklamu?" Dovolím si popsat svůj závěr.

Započal to zdánlivě banální problém: manželka mi uložila nákup pracího prostředku. Stál jsem před regálem s přibližně 30 druhy a variantami a nevěděl co dělat. Podle jakého kritéria mám vybrat. Podle ceny? Ale co když levnější více škodí životnímu prostředí a u dražšího bych zase platil dopravu surovin přes půl zeměkoule. Podle kvality? Co je to kvalita u pracího prášku? Nejsem chemik, nemám ponětí jak se jednotlivé liší. Atd. Nedokázal jsem najít žádný záchytný bod. Když selhalo vědomé rozhodování, nastupuje podvědomí. Barevnost obalů, vzpomínky na reklamu atd. Reklama, design produktů a jejich uspořádání v regálech bylo jediným záchytným bodem pro výběr. Byl jsem si toho faktu vědom, ale nemohl jsem s tím nic dělat.

Dnešní člověk se díky technologickému pokroku ocitá v podobné situaci dnes a denně. Většina výrobků dané třídy je srovnatelná. Liší se detaily, které odhalí jen expert na danou problematiku. A i ten se může těžko rozhodnout co je nejlepší. Cenová hladina je také téměř stejná.

Člověk nakupující jen podle rozumu by nikdy nenakoupil a stále by jen vybíral. Proto hodně lidí vítá reklamu jako záchytný bod, který jim zjednodušuje rozhodování. Který jim ubírá odpovědnost, neboť jim jednoznačně radí/poroučí co mají dělat, jak mají volit.

Toto samozřejmě chápou i výrobci - úmyslně zamlžují parametry výrobků. Zavádějí pro funkce různé názvy a všemožně zabraňují srovnání produktů. Ukázkovým příkladem je tento článek: http://technet.idnes.cz/novinky/filmypoklesms030826.html.

Producenti filmů si stěžují, že si diváci příliš rychle sdělí jaký film je a pokud je špatný, tak nepřijdou. To je až úsměvné.

Shrnuto podtrženo: reklama pro lidi je průvodcem v záplavě nabídky. A lidé, kteří se neumí sami orientovat rádi průvodce přijmou. Zde vidím velmi pozitivně vliv internetu a dalších komunikačních médií, která umožňují svobodné publikování názorů. Člověk, který hledá má šanci najít na daný produkt řadu recenzí a udělat si výsledný obrázek o jeho kvalitě. I to má samozřejmě své chyby, ale je to velký krok proti pouhému pasivnímu přijímání reklamy.

Obzvláště nepříjemné je toto ve spojení s marketingovým pojetím politiky. Ale to je na delší diskusi.

Nedomnívám, se že represe reklamy zde něco bude řešit. Řešením je výchova lidí ke kritickému myšlení v tom nejlepším slova smyslu. K tomu, může výborně sloužit i cesta Tao nebo zenové učení. Postačí ale i prosté pochopení antických filozofů, nebo studium principů matematiky, která klade důraz na ověřitelnost a dokazatelnost jakéhokoliv tvrzení. Přičemž tyto myšlenky jsou evropskému člověku bližší než krásná východní učení.

Stále však bude existovat řada lidí, kteří jednoduše nechtějí rozhodovat. Kteří vítají vůdce a průvodce. Těm nelze pomáhat násilím.

S pozdravem Jirka Štěpán, 26. listopadu 2003

mail: jirka.stepan zavinac seznam.cz

Velice děkujeme za pochvalný dopis, potěší - taková je naše mzda. Velmi nyní záleží na tom, zda si tzv. "občanská společnost" dokáže pomocí svých obranných mechanizmů uvědomit, co je podstatné a co nikoliv. Proti sobě stojí zištné komerční zájmy, jejichž cílem je PRODAT a tím dosáhnout zisku. Jednotliví výrobci zboží či služeb (film) se přitom liší tím, do jaké míry si dokážou obhájit manipulaci spotřebitelem. Ti nejhorší obvykle používají neúplná sdělení případně malé odkazy (hvědičky) typu "platí jen od 13:00 do 13:05 dne 29. února pro první tři zákazníky..."

Ovšem nejhorší situace nastává v politice, kdy námi volení zástupci místo toho, aby přesvědčili svým moudrými přístupem k existujícím problémům, tak si zcela stejně jako v oblasti komerčního trhu najímají reklamní agentury na vylepšení svého image. Bohatší strana si tak může najmout "profesionálnější" agenturu a přesvědčit více voličů. Mizí tak základní potřebná souvztažnost: dobrý politik = více hlasů. Naštěstí ne všichni voliči se nechají obelhat "krásným peřím"...

Dějiny je možné vnímat jako boj dobra a zla. Zlo v tomto případě zastupuje taková snaha po zisku, která je tak silná, že vytěsní slušnost poskytnout při prodeji (koupi) druhé straně všechny potřebné informace. Stranu dobra pak mohou zastupovat všichni, kdo jsou ochotni činit nezištně pro celek, pro společnost, upozorňovat na takovéto jednání a především udržovat představu, že jiný budoucí svět můe být těchto negativních jevů prostý.

Možná nastane jednou doba, kdy radost třeba i z drobného přispění, které vede ke spokojenosti všech, bude hlavní motivací...

Michal Rusek, 30. listopadu 2003

mail: michal.rusek zavináč casodej.cz

 

Závěrem chci vážené čtenáře poprosit o další doplňující reakce či názory - všechny zajímavé odpovědi zveřejníme.


Redakční výběr textů Revue Časoděj:

Ministr zahraničí Cyril Svoboda nezastupuje zájmy ČR – Michal Rusek, 29. 11. 2003

Dlouhou dobu se ČR dařilo udržet vynikající roli – místo vojenské okupace (naučme se situaci nazývat pravým jménem), o jejíchž příčinách na tomto místě nebudeme diskutovat, jsme vytvořili v Basře místo, kde místní obyvatelé věděli, že ČR jim poskytuje OPRAVDOVOU POMOC. Nyní se ukázalo, že ji ČR NECHCE (jistě by se našly finanční i lidské zdroje, pokud by byla opravdová vůle) nadále poskytovat, což je opravdová škoda.

Jak by asi vypadal svět – 16. 11. 2003

17. listopadu 1989 "přišel" převrat a politický režim se proměnil... Mnozí jsme čekali uklidňující budoucnost, ale bylo to zřejmě nerealistické a naivní očekávání... Charaktery lidí zastrašené strachem z toalitní moci začaly zkoušet, jak velké svobody se nám nově dostalo... Budoucnost jako vzdálená tajemná krajina dětství, jako čarovný karneval, kdy lidé nemají strach a čas je naplňován tím nejjemnějším předivem lidských vztahů... Možnost, která nastane nebo nenastane (více).

Ekonomika i kultura – čekání na bod obratu - M. Rusek pro BL, 22. srpna 2003

Přítomnost je složitým komplexem „tržních“ sil, některé spolu bojují otevřeně, jiné zase skrytě. Pokud existují hluboké rozpory v interpretaci současného stále více provázaného světa, je pouze pochopitelné, že se neshodneme ani na cíli cesty, tedy žádný společný cíl vývoje lidské civilizace vlastně není, existují pouze ryze soukromé zájmy. Představa harmoničtějšího světa, ve kterém si šťastně hrají děti, ve kterém noční zahrada není místem násilných činů, se tak přesouvá z možné, byť třeba velmi vzdálené reality do roviny utopie a tedy naprosto nemožného snu. Myslím, že to je veliká výzva.

Proč právě EKONOMICKÝ růst? - M. Rusek pro BL, 11. srpna 2003

Každý Vám bude nabízet to, z čeho mu plyne zisk. Samozřejmě vždy se bude zdůrazňovat, jak je vše výhodné atd. Na tomto principu je postavena tržní ekonomika. Každý hájí SVÉ zájmy. Ostatně jinak tomu ani zatím být nemůže, lidé nejsou andělé, bohužel. Je však hloupé, když obyčejní lidé nehájí své, ale cizí zájmy - zájmy velkého kapitálu. Investoři nutně potřebují určitou náladu proto, aby dosahovali svých cílů, proto se modlou dnešní doby stáva ekonomická úspěšnost a především ekonomický růst. Navíc kdo by nechtěl mít pro sebe větší luxus a užívat si většího množství zboží? A právě takto vzniká mylné spojení: životní štěstí a harmonie = neustálé zvyšování spotřeby (výroby). Samozřejmě opak je pravdou, nemá smysl objevovat, že smyslem života je především hledat krásu ve více a více se harmonizujících a přítomnost člověka naplňujících vztazích. (Uff, trochu patetické, ale je to tak, že? :-)

Znovu - proč právě ekonomický růst? - diskuse s makroekonomem Janem Hoškem, BL 14. srpna 2003

"ŽIVOTNÉ" - překvapivé řešení? – M. Rusek původně pro Britské listy, BL však text odmítly... 2. 7. 2003

Myslím, že chápu správně argumenty mnoha ekonomů. Přesto mám však velmi nedobrý pocit z příliš jednostranného vidění světa. Myslím, že se můžeme shodnout na tom, že našim cílem je země s minimem korupce, kdy budou moci všichni lidé pracovat - v ideálním případě v takové práci, kterou mají rádi. Zatím jediné řešení, které považuji za možné, je právě systém s nárokovou státní dávkou - "životným". Narodí-li se člověk, narodí se do systému, ve kterém platí určité zákony, které musí dodržovat. Myslím, že je čestné řešení dát člověku peníze a za to po něm plnění zákonů vyžadovat. Pokud člověk dostane (aniž by musel cokoliv prokazovat) opravdu JISTÝ minimální velmi skromný životní standard (snad se bude časem zvyšovat?), nebude muset krást a loupit. Vím, že představa, že všichni si budou chtít svou životní úroveň dále zlepšovat právě a pouze svou poctivou prací je velmi optimistická (eufemisticky řečeno), ale jiný impuls pro čas budoucí prostě nevidím.

Dalším mým argumentem je, že v efektivní společnosti je nutné, aby lidé vytvářeli SKUTEČNÉ HODNOTY. Úředníci, kteří rozhodují o různých dávkách podle mého soudu hodnoty nevytvářejí. Pokud bude většina lidí vytvářet rohlíky, cihly, učit děti, léčit či alespoň sekat trávu (obrazně řečeno), budeme se mít dobře. Pokud bude velká část lidí v kontrolních úřadech a bude vymýšlet, tisknout a kontrolovat různá lejstra a tiskopisy, budeme se mít špatně. Nemůže se žít lehce ve společnosti, kde praktické hodnoty vytváří třeba jen 15 % práceschopných obyvatel a ostatní mají kontrolní, přerozdělovací a jiné spíše zbytečné funkce.

Stát musí poskytnout obcím nevratné dotace na postavení velmi levného a skromného "startovacího" bydlení, které se stane v souběhu s vyplácením životného bězpečným výchozím životním bodem. Jistě, bude to velmi skromná existence, ale bude to opravdová jistota, na kterou budou mít nárok VŠICHNI. Každá práce, kterou pak člověk bude dělat, bude znamenat další příjem nad tuto JISTOU základní existenční hladinu. Pokud nebudou daně příliš vysoké, jistě alespoň část lidí zvolí poctivost místo rizika odhalení a následného (vysokého?) trestu.

Opravdu je to tak těžké pochopit? Nebo je snad problém formulovat relevantní námitky? Jenom diskuse může posunout úroveň poznání.

Na tomto místě si proto dovolím požádat odborníky, zejména ekonomy a sociology, aby zaslali redakci Časoděje alespoň velmi stručné doplňující podněty či informace. Všechny argumenty - souhlasné či kritické - budou velmi pečlivě zváženy.

Děti se nerodí: místo příčin řešíme následky - M. Rusek pro BL, 2. června 2003

V tomto textu najdete přesné údaje o tom, jak rychle ČR vymírá. Za posledních 10 let se mělo narodit kolem 700 000 dětí, aby byla zachován dosažený počet obyvatel. Nestalo se tak. Dnešní střední a mladou generaci tak zřejmě nebude mít ve stáří kdo živit. Zdá se, že téměř nikoho tyto údaje nevzrušují, nikdo nepřemýšlí, jak fakticky, tedy jakým rázným politickým činem situaci změnit. Je smutné, když státem placení sociologové (viz učitel prof. Rabušic) místo toho, aby rozpoznali skutečné příčiny, se smíří s konstatování, že "tento jev můžeme pozorovat i na Západě".

Precedens - krátká sci-fi povídka, zde nenaleznete VS index, ale tématem i zde jsou Páni a Otroci, Merlinii, BL 21. března 2003

Každé já je tvůrčím účastníkem děje - základní text k problematice médií a jejich skutečnému (prvotnímu) smyslu - 28. 4. 2003

Vše, co se děje v přítomnosti, veškeré děje a prožívání reality - fyzické nebo vnitřní duševní - lze chápat jako kontinuální vzájemně se ovlivňující tok informací. Ano, v určitém smyslu je informací vše, co existuje. Staří často používali místo slova "informace" slovo "idea". A zatímco slovo idea spíše poukazuje na svůj obsah, je vlastně jen nádobou, která nese to, co je v ní obsaženo, má slovo informace mnohem dynamičtější podobu. In-formo znamená totiž (také) "dávat tvar". Je velmi důležité uvědomovat si, že mysl člověka vybírá z nekonečna přítomných podnětů vždy to, co je jí blízké a pomocí slov a své zkušenosti formuje podobu pohledu (symbol Egypta - oko), dává mu tvar a pomocí slov je pak tento tvar přenášen dál - až na místo určení: Duplikací informace nazývám zpřítomnění původní ideje v jiném místě, v jiném čase. Děje se tak v hlavě, v šedé kůře mozkové, v mysli, v duši člověka. Energie, která byla přítomná při tvarování, při morfogenezi původních aspektů, při formování původního chaotického informačního pole, byla vložena do stavby při ději nazývaném informování... (více)

Varianta B - následovat USA v ekonomickém pragmatizmu či nikoliv? - M. Rusek pro Britské listy, 3. 4. 2003

V tomto textu hledáme vysvětlení, PROČ je neustále vyvíjen tak velký požadavek na ekonomický růst. Vždy existuje část investorů, kteří chtějí zvýšit své bohatství, nebo chtějí zaplatit své dluhy. Jediným funkčním řešením pro budoucnost se tak prozatím jeví dobrovolná skromnost.

Kterému výkladu světa máme věřit?

Utrpení působí vždy bezmezná a naivní důvěra k ideovým vůdcům. Válka je pokračováním státní politiky vojenskými prostředky - to je heslo ze slovníku. Pochopíme správně souvislosti? V tomto textu naleznete zajímavou HYPOTÉZU, že Hitler byl vlastně obětí (dobrých?) zájmů Západu. Musela přece existovat mohutná síla, která zastaví expanzi stalinského komunismu. Stačilo málo a totalita by zaplavila celý svět. Je tento pohled zcela vyloučený?

Levný internet a telefony - jediná možnost akcelerace vývoje společnosti? - M. Rusek pro BL, 13. září 2002

Žijeme v době automatů a robotů. Výkonná digitální síť "mobilových" předavačů byla vytvořena a zaplacena. Tři mobilní operátoři na místním trhu však ceny snižovat nebudou. Je pro ně samozřejmě mnohem výhodnější udržovat vysoké ceny společně. Přece nebudou škodit sami sobě? Ale jak jim toto chování dokázat? Nařídit snížení cen jim dnes nelze. Proč? Existuje vůbec nějaká možnost, jak soukromé firmy donutit k realizaci "pouze" přiměřených zisků? Podobně i náš největší monopolní poskytovatel pevného připojení si určuje ceny naprosto neadekvátní dosaženému stupni technologického vývoje. Veškeré investice byly již dávno zaplaceny a zisky této jediné firmy se pohybují v řadu 10 mld. korun. Tedy každé batole zaplatí za telefon 1000 korun. Co však můžeme dělat, když jsme ovce. Co na tom, že pevné připojení k internetu - bežný standard všude ve vyspělém světě - si dnes mohou dovolit v ČR pouze lidé úspěšní? Cožpak někoho zajímá, že v roce 1990 jsme produkovali 69 % HDP z průměru EU zatímco v roce 2002 již pouze 60 % produktu (přepočteno na jednoho obyvatele) a stále klesáme?

Seznam textů publikovaných na Britských listech - od května 2002

zpět