Prohlášení občanského sdružení Časoděj k současné situaci – duben 2004
Z ohnišť konfliktů, které jsme založili, vystupuje dým. Je vidět dobře již z dálky. Dnešní politické snahy bílých dobyvatelů charakterizuje shromažďování a spojování: kdo rozhodne o tom, bude-li sloužit společenství míru nebo spojenectví ve válce? Sjednocování je vlastní uvědomování si moci, kterou mnohdy spojujeme s pocitem převahy, hmotnosti a množství. Neustále vážíme sami sebe, zdali jsme již dost mohutní na to, abychom mohli obléct těžké odění a zvednout velký meč. Jelikož historická zkušenost těch, jimž jsme po celá staletí způsobovali příkoří (ať jsou to původní obyvatelé Afriky nebo Asie či Ameriky), s našimi plány a skutky není dobrá, dívají se na nás naplněni trvalým neklidem. (více)

Triumf strachu - válka USA proti Iráku –Michael Lerner – jaro 2003
(Triumph of Fear – The U.S. War Against Iraq, Tikkun Magazine, březen-duben/2003, Berkeley, CA, www.tikkun.org)
Lerner, názorově orientován na neo-liberální judaismus neboli židovský „New age“, svými postoji již dlouho vzbuzuje nevoli u většiny zastánců proamerické a proizraelské politiky. V úvodu článku rekapituluje všechny nám známé „důvody války“ (ropa, Bushova snaha o znovuzvolení ve volbách, úsilí o globální hegemonii USA atd.), která však kromě jiného vznikla proto, že Bushova administrativa využívá následky syndromu 11. září, neboť strach oslepuje i paměť, vzpomínky Američanů na válku ve Vietnamu. Způsobuje odcizení, izolaci v pocitu ohrožení „jinými“ a podporuje cynický realismus, díky němuž vítězí egoistická a narcistní ideologie.

„Američané žijí ve stavu strachu, a tento strach byl využit militaristy a politickými oportunisty, kteří v podstatě slušné lidi vedou k závěru, že mohou být bezpeční jen tehdy, když zničí jiné...“

„Tento strach však má hlubší kořeny než v syndromu 11. září. Abychom ho pochopili, musíme se podívat, jak působí ve všedním životě lidí. Pochopíme pak hlavní klam, který podmiňuje veškerý strach: domněnku, že všichni jsme od sebe oddělení, a že lze dosáhnout individuálního blahobytu, aniž by se měli dobře i ostatní obyvatelé této planety.“ (více)

Podzimní sny – 7. listopad 2002
Politika velmocí snad již nikoho nepřekvapuje. Zvykli jsme si. Naučili jsme se přijímat rozhodnutí "větších a povolanějších", týkající se osudů malých národů a států, k nimž se někdy počítáme, neboť i nás občas zasáhne heslo "o nás bez nás". Když oni jsou oni a my jsme bez sebe, náhle bezradní, bez uvědomění, bez Husa, Komenského, čili bez otce, a bez matky, neboť bez tradice, která by v nás mohla vzbudit aspoň náznak obranné reakce: i blaničtí rytíři jsou "oni". Na tento pocit bezmoci, pokud jsme jej někdy prožili, nelze zapomenout. Jeho chuť je všudypřítomná a dokáže se připomínat v těch nejnevhodnějších chvílích, tehdy, kdy se cítíme být svobodni, volní, kdy se nám daří, jsme zdraví a silní "jedinci", právě tehdy, kdy nás nezajímá žádná příslušnost k celku, neboť jsme občany svého světa a vesmíru. (více)

Vážený pane prezidente, – 10. říjen 2002
světové politice právě vévodí spor s Irákem. Jeho skutečné příčiny si různí lidé vysvětlují různě.  Rádi bychom žili ve světě, jenž by nebyl rozdělen na nepřátelské tábory a kde by představitelé jednotlivých států či národů měli vnitřní i vnější důvěru a zároveň měli smysl pro potřeby svých sousedů či politických partnerů. Rádi bychom věřili, že spějeme k této rovnováze, že k ní nějak přispívá snaha lidí o poznání sebe sama… (více v angličtině)

Věže, – 12. září 2001 – Lze různě vykládat souvislosti, různě lze vykládat příčiny
Modernější věda (viz např. Brian Greene: Elegantní vesmír) nám naznačuje, že právě způsob, jakým se díváme na svět, je mnohem podstatnější, než si možná uvědomujeme. Neštěstí v USA, za které zaplatilo mnoho lidí svým životem, nás znovu postavilo tváří v tvář neúprosné realitě. Ukazuje se, že ani obrovský ekonomický potenciál nejvyspělejších zemí není schopen skrze vyspělou a moderní armádu zajistit bezpečí obyvatelstva – když jiní lidé mají sílu a odvahu vzít sami sobě to nejcennější – svůj život. Diskuse, jež v přímých přenosech stále dokola rozebírají zhroucení newyorské dominanty, nešetří slovy „brutální“, „nelidský“, „ohavný“ atd... Nelze samozřejmě v žádném případě obhajovat takovýto způsob boje, lze se však snažit o pochopení příčin, jež k němu vedou. (více)


Kterému výkladu světa máme věřit?

Ovládnout svět..., jak stará je ta touha...

Násilí nežije samo a nemůže žít samo: nevyhnutelně je propletené se lží. Mezi nimi je ta nejpřirozenější hluboká příbuzenská spojitost: násilí se nemá čím krýt, kromě lži a lež se nemá jak udržet, pouze násilím. Každý, kdo jednou vyhlásí násilí za svoji metodu, nevyhnutelně si musí zvolit lež za svůj princip. Když se násilí rodí, koná otevřeně a dokonce je na sebe hrdé. Ale jen co se upevní, utvrdí, pociťuje okolo sebe zředění vzduchu a nemůže dále existovat jinak, jen se zamlžovat do lži, krýt se krasořečnictvím. Potom už nechytá vždy a zásadně rovnou pod krk, častěji žádá od občanů pouze přísahu lži, jenom spoluúčast na lži.
A  jednoduchý krok jednoduchého statečného člověka: neúčastnit se lži, nepodporovat lživé konání!

Alexandr Solženicyn, Nobelovská přednáška 1972

Věříme více faktům a logice souvislostí nebo ideové propagandě vítězů?

Svět ve 20. století byl rozdělen na dvě nesmiřitelné strany: na jedné straně vznikl socialismus s vizí komunismu, proti stál (stojí?) tradiční kapitalistický Západ. Tyto dva systémy skříply mezi sebe stovky milionů lidí, jejichž životy sestavené v souvislý řetěz utrpení byly (jsou?) pro mocné pouhou pěnou na vodě. Jako kousky dříví či listí byly a jsou drceny lidské osudy mezi obrovskými koly ideologických sil - sil, jež však nevznikly a ani vzniknout nemohly samy od sebe. Vždy to je živý člověk, kdo ideje tvoří, vždy to je nějaký šašek, který na dvoře mocnostem přizvukuje.

Dvojnost přístupu: snílci a pragmatici

Existují dnes dva přístupy: jedni si myslí, že skryté nitky neexistují a též neexistuje nikdo, kdo by za ně mohl tahat, že svět se děje skutečně pouze tak, jak je v médiích vidět. Druzí si naopak myslí, že téměř vše se děje kvůli zisku (což je více patrné v USA, než v Evropě), a proto přijímají jinou verzi: Zištné zájmy jsou skutečným prvotním hybatelem dějin - ne naivní byť krásné ideje lidí s prázdnou kapsou.


Také skauti odmítají válku...

Bez přesných informací je naše myšlení odsouzeno ke spekulacím čili hypotézám

Věrohodné zdroje informací, které by nám osvětlily skutečné příčiny dějů, jež vídáme v TV, nemáme. Je možné najít nějakou metodu, jak zjistit, kdo je tvůrcem moderních dějin? Nevím, zdá se to nemožné… My však můžeme na dějiny pohlédnout alespoň zpětně s pragmatickou premisou:

Dějinami hýbou především zištné cíle konkrétních lidí, kteří svou politikou usilují v prvé řadě o svůj osobní profit, případně v prvé řadě posilují pozici té finanční skupiny, ke které náleží.

Hodnoty, po kterých lidé touží, slouží k zastření skutečných cílů

Dobří ruští mužici ochotně naslouchali plamenným řečem: Uljanov jim sliboval snadnější život, méně práce a více štěstí. (Pozor: Ne komunismus a jeho ideály, ale LEŽ byla na samotném počátku - viz citát Solženicyna.) Kdo by takto nechtěl žít? Vždyť nouze byla všude veliká a páni v carském selu pořádají své hostiny a bály a mužici na ně musí pracovat, i když sami na obživu nemají. (Jak podobné situaci, kdy se dostal k moci Hitler.) Neměl příliš těžkou práci Vladimír Uljanov. Zvláště, když měl krytá záda německou tajnou službou (viz heslo ze slovníku - dole). V. I. Lenin na své "práci" neviděl nic špatného, to, že neznal celou pravdu, však nevěděl. Proto působil tak přesvědčivě - svým ideám upřímně věřil a tak lidé na oplátku uvěřili jemu (stejně jako Hitlerovi). A tak dál a tak dál. Západ však nepočítal s Josifem Džugašvilim, který prohlédl tyto (patrně německé?) plány - a protože i on zpočátku uvěřil teorii o Velké revoluci, která změní dějiny lidstva, využil šance a Lenina nahradil. Měl mnoho informací, které lidé neměli - a proto si nedělal žádné iluze o smyslu Leninovy práce, věděl kým byl Lenin vyslán a proč. Takže Stalin odmítl hrát dál hru Západu a začal hrát hru vlastní. A protože dobře věděl, kolik agentů všude je, začal je preventivně ničit. Toto ničení se mu stalo doslova posedlostí. Vždy raději poslal na smrt miliony lidí - včetně svých přátel - preventivně, než by riskoval, že mu jeden z nich uloží do pokoje bombu, či jej otráví jedem. Takže za miliony mrtvých v gulazích je možné vinit především Západ - vždyť právě on chtěl Stalina odstranit (- záměrně provokující teze). Stalin dobře věděl, jak funguje vysoká politika. V každém případě Západ ztratil na mnoho let nad Ruskem kontrolu - prostě proto, že se Stalinem dopředu nepočítal. Západ nemohl Stalina nijak ovládat, ani jej fyzicky zničit. Jak je vlastně možné, že to Západ dopustil? Že dopustil, aby nastoupil k moci - přestože před ním Lenin varoval? Nu, je to jednoduché - Stalin byl příliš inteligentní protihráč, rozkryl skutečné poměry a se znalostí situace prostě svůj part zahrál mistrněji. Na dlouhá léta se stal vůdcem on a nedovolil nikomu, aby se to změnilo. (Nebo jej podpořila konkurenční tajná služba? Kdo ví…)

Tak co teď s tím?

Byla válka Německa proti SSSR preventivní?

V Evropě Německo prohrálo první světovou válku, muselo platil obrovské reparace a lidem se vedlo velmi špatně. Od roku 1929 nastala světová ekonomická krize (viz heslo ze slovníku - dole). Též mladý Hitler byl na tom finančně špatně. Jak je možné, že během několika let dokázal ze země vydupat svou politickou stranu a stát se führerem? Bylo to opravdu pouze řečněním po hospodách, jak píše ve své knize Mein Kampf? Je něco takového možné, aniž by jej kdosi velmi mocný podpořil? Podle mého pragmatického výkladu dějin nikoliv. Lze jen spekulovat - čistě logicky - že Západ (kdo to je? Anglie + USA?) si našel svého koně - Hitlera (stejně jako předtím Němci Lenina), aby přesvědčil masy a provedl to, co veřejně a oficiálně vysoké mocnosti bez obrovských ztrát provést nemohly: preventivní válku proti SSSR.

Sovětský svaz po světové hospodářské krizi zaujal druhé místo na světovém žebříčku v úhrnném objemu průmyslové výroby - za USA

Izrael bombardoval Husajnovu jadernou elektrárnu, kterou tam stavěli Francouzi proto, aby diktátor nemohl vyvinout jaderné zbraně. Sovětský svaz jistě také usiloval o vlastnění jaderných zbraní. Jistě usiloval o to, aby pomocí své ideové propagandy i armády mohl ovládnout svět. Navíc sovětští vědci častokrát měli před západními náskok. Lze se divit představě, že kdosi mocný a odpovědný na Západě si toto vše uvědomil, a rozhodl se k plánu poslat proti Stalinovi Německo? A kdo to byl? Existovala nějaká jiná možnost, jak zastavit diktátora, proti kterému byl pozdější Husajn pouze malým kloučkem?

Nevím, jsou to spekulace, avšak jsou podloženy logicky: velmoci v Mnichově až velmi lehce obětovaly ČSR, mohlo to být především proto, aby se Německo dostalo beze ztrát blíže k SSSR a také proto, aby se dále posílila jeho ekonomika. Mimo plán bylo zřejmě obsazení Polska, na kterém se Hitler dohodl s kolegou Stalinem. Polákům to nešlo bohužel vysvětlit, tak se vydali na koních proti tankům. Hrdinně, neměli ve světě nikoho, kdo by hájil jejich zájmy (proto dnes tak usilují o podporu USA). A protože vojenská ekonomika Německa nebyla ještě příliš výkonná, musel Hitler posílit svou výrobní sílu z ekonomiky téměř celé kontinentální Evropy. Hitlerovi bylo ponecháno zdání, že je pánem, že válku řídí skutečně on. Jakmile se však pokusil zaútočit na Británii, narazil. Takže svou expanzi konečně obrátil na SSSR - což (spekulujeme-li takto) bylo původním cílem.

Pokračujeme-li dále v této hypotéze, bylo konečným cílem, aby se obě armády postavily proti sobě a navzájem se zničily. Což mohlo vyhovovat těm, kteří stáli v bezpečí mimo válku. Zřejmě neplánovaným překvapením bylo proto přepadení Pearl Harboru 7. 12. 1941 Japonskem. USA tomu nechtěly dlouho věřit, přestože tajné služby o tomto přepadení předem informovaly. Je zvláštní, že USA těmto zprávám nevěnovaly žádnou pozornost. (?!) Nicméně tímto aktem byly USA zataženy do války a musely se jí tak konečně zúčastnit. Díky jejich účasti tak SSSR začal postupně vyhrávat (což samozřejmě nemohlo být cílem západních kapitalistů) a Spojenci měli v závěru války velké problémy obsadit alespoň západní Evropu - aby Stalin neposílil příliš svou moc. (Známé jsou případy spojeneckého bombardování našeho území v posledních dnech války - technologických provozů). To, že SSSR i Spojenci bojovali spolu proti Hitlerovi, ještě neznamená, že Hitler vlastně nehájil společný zájem Západu - zničit ruský komunismus.

Studená válka a její oběti

V ČSSR jsme se měli dobře. S výjimkou Palacha, Wonky, filosofa Patočky a nemnoha dalších disidentů se v naší zemi od 60. let nic příliš tragického nedělo. Byla různá omezení, ale ve srovnání s miliony mrtvých v ruských gulazích je to zcela nepodstatné. Přesto stojí za zmínku připomenout oblasti, kde se oba ideologičtí rivalové střetávali: válka ve Vietnamu, Korea či třeba Afghánistán nebo též Irák. V těchto zemích zemřely miliony lidí, protože tyto země se ocitly na hranici sfér vlivu. A Rusko a USA nebojovaly přímo spolu, vyzbrojovaly různé třetí země a lidé v nich bojovali za tu či onu stranu. Jak tragické, jak smutné.

Na tomto místě připomeňme, že Západ zpočátku spíše podporoval režim Saddáma Husajna, Francie stavěla jadernou elektrárnu a také ČR se podílela na výstavbě irácké ekonomiky. Takže asi 1,5 milionu lidí, kteří v Iráku zemřeli, nemá na svědomí místní malý diktátor Husajn, ale síly mnohem větší a dějinnější - studená válka mezi Východem a Západem nebo prostě zájmy jednotlivých zemí, jež si v Iráku či v Íránu hrály svoji vlastní kartu. A o tom se příliš nemluví. Museli bychom přiznat vlastní vinu. (Proto jsou Němci nyní tak opatrní - není to rivalita vůči USA, ani nějaké české zápecnictví, ale především důkladné poučení z vlastních chyb, viz např. Jaspers: Otázka viny.)

Existuje spravedlnost?

Spojené státy americké jsou nejbohatší zemí na světě. Jen roční výdaje na zbrojení činí okolo 450 mld. $. Samozřejmě tyto peníze živí velkou část americké ekonomiky, protože na dodávkách vojenskému průmyslu se podílí opravdu mnoho firem. Je dobré vnímat, že kdyby někdo zbrkle zmenšil vojenské výdaje USA třeba na polovinu (a tyto peníze např. použil naivně na odstranění chudoby ve světě), okamžitě by v USA vznikla obrovská nezaměstnanost. Co potom? Takže výše výdajů na zbrojení je pro USA velkým problémem a nelze jej nějak jednoduše vyřešit. Celá ekonomika se dnes nachází v příliš labilním stavu. Ale zpátky ke spravedlnosti.

Všichni jsme asi viděli obrovskou chudobu prostých Iráčanů, kteří hladově rozkrádají vše, co zbylo v zemi po zásahu armád. A právě tito lidé budou nyní (zřejmě) platit astronomické dluhy po režimu S. Husajna. V závěru tohoto textu uvádím řadu čísel z nichž plyne, že obyvatelé Iráku budou patrně těmi posledními, kdo bude mít z obrovského nerostného bohatství své země profit. Takže se znovu ptám - existuje spravedlnost?



Věnujme pozornost lidem...

"Oživení ekonomiky přinesl až přechod k válečnému hospodářství"

je heslo ze slovníku Diderot 2002, kterým je ukončen pojem Světová hospodářská krize.

Byl bych opravdu rád, kdyby se česká média začala věnovat podstatným souvislostem. Tak především - přestože existuje riziko negativní zpětné vazby - je třeba se věnovat velmi podrobně zprávám z ekonomiky. Je třeba vést kvalitní ekonomické diskuse zbavené všech ideologií. To ovšem znamená pozvat skutečné světové odborníky - např. nezávislé nositele Nobelových cen ad. Názory různých bankovních poradců mohou reprezentovat všechny jiné zájmy, než jakým je potřebné objektivní a poctivé informování občanů o realitě ve světové ekonomice. Kdo je např. v ČT schopen odborníky najít?

Chceme se stále tvářit, že v ekonomice se nic podstatného neděje?!

Je velmi důležité, abychom se VČAS dozvěděli, jaké jsou možnosti dalšího světového vývoje. Jen tak se budeme moci alespoň trochu připravit na další roky, které - jak se zdá - rozhodně nebudou lehké. K této diskusi by měli přispět přední odborníci z vysokých škol - ekonomové a sociologové. Myslím, že toto je národní zájem naší České republiky.

DŮLEŽITÁ ČÍSLA:

0,35 mld. US $

Tyto peníze bude muset zaplatit ČR původnímu investorovi TV Nova - pokud prohrajeme soud ve Švédsku. Je to asi 1000 Kč na jednoho občana ČR, což nám velmi vadí. Šéf TV Nova se nám snaží vysvětlit, že být naivními Mirky Dušíny v džungli moderní ekonomiky není prozíravé a když např. ministr Sobotka nechal složit zálohu 10,5 mld. Kč u banky ve Švédsku, velmi jej to rozlítilo. Asi si nedělá o fungování světové ekonomiky přílišné iluze, patrně korupce a klientelizmus nejsou typické pouze pro ČR, ale zřejmě je lze nalézt i na nejvyšších světových místech. Což bychom rozhodně neměli brát na lehkou váhu. Pan Železný tedy dává najevo, že bychom se my všichni - Češi - měli semknout a společně hájit V PRVÉ ŘADĚ PŘEDEVŠÍM SVÉ EKONOMICKÉ ZÁJMY - tak, jako to skvěle dělají USA. Takže? Chceme být idealisty nebo budeme raději pragmatiky? A máme vůbec na vybranou?

2,7 mld. US $

Tato suma představuje veškeré výdaje ČR na školství v roce 2002.

8,7 mld. US $

Suma, která je v rozpočtu ČR v roce 2002 určena na pokrytí všech sociálních dávek, tj. důchodů, podpor v nezaměstnanosti, mateřských příspěvků, přídavků atd.

25 mld. US $

Tato suma představuje kompletní rozpočet České republiky pro rok 2002.

127 mld. US $

Přibližná výše dluhu Iráku po Husajnově režimu vůči západním zemím. Podle vyjádření gen. ředitele Technoexportu Josefa Cílka dluží Irák ČR (nebo jen Technoexportu?) okolo 80 až 100 milionů $. USA požadují po Evropě, která má tyto pohledávky, aby tyto dluhy Iráku odpustila. (!!!) Patrně však vše dopadne jinak: Evropa se dohodne s USA, že bude moci dál trvat na uhrazení alespoň části svých pohledávek a USA si na oplátku budou moci naúčtovat výdaje za válku. Však co, ropy je v Iráku dost…

180 mld. US $

Přibližně tato cifra se v současné době uvádí jako výše investic, která půjde na obnovu Iráku. Pokud by tuto sumu proinvestovaly samotné USA, znamenalo by to zásadní finanční injekci pro jejich ekonomiku. Samozřejmě peníze se vezmou z irácké ropy. Rusko a Evropa se také chtějí na této sumě podílet.

423 mld. US $

Cena vojenské akce. Toto číslo představuje spíše příklad či velmi hrubý odhad. Může to být méně, ale i více. Americká strana výši svých nákladů nezveřejnila. Je otázkou, na kolik by např. přišla pouze likvidace staré munice. Závisí pouze na americké, britské či australské straně na kolik si naúčtují cenu vojenské akce. Do tohoto čísla se naúčtují také výdaje za naši vojenskou nemocnici. Je od USA prozíravé, že nám přispějí na její provoz…

 

SEČTENO A PODTRŽENO

Sečteme-li dohromady dluhy Iráku po Husajnovi (jde jenom o Evropu), investice do obnovy infrastruktury Iráku a úhradu vojenské akce, vyjde nám číslo okolo

730 mld. US $

Tato cifra je cenou ropy, kterou lze v Iráku vytěžit za 10 let, ovšem pouze tehdy, zvýší-li se denní těžba ropy na 8 mil. barelů - což je asi 4 krát více, než se těžilo dosud.

(Výpočet: 8 milionů barelů krát 25 US $ krát 365 dnů v roce = 73 mld. US $ za jeden rok)

Irák má 22 milionů obyvatel. Dohodne-li se Evropa a USA na tom, že tuto sumu zaplatí Irák z ropy, jde o částku ve výši 1 000 000 Kč na každého obyvatele Iráku. A i kdyby to byla pouhá desetina, tak i tak bude činit výše dluhu chudých Iráčanů 100 000 Kč. Je nám to jedno?

 

10 důležitých otázek:

 

Kdo určuje platný výklad souvislostí: média nebo politici?

Zdá se, že USA budou tak dlouho vykládat své činy v tak krásných souvislostech, až nakonec jim (nám) jiná než dobrá varianta vývoje nezbude. Tak se USA stanou pozitivní obětí vlastní propagandy. Naštěstí. A je třeba USA v tomto činění podpořit, je třeba neustále připomínat všechna ta krásná slova, která již byla vyřčena. Nezapomenout na ně.

Zatím je však otázkou, jak USA dokážou snížit svoji vysokou spotřebu všech zdrojů, aniž by musely vyhledávat válku za válkou. O nic jiného, než o emoce totiž v moderní ekonomice a politice nejde. Kdo je schopen lépe "vykomunikovat" (moderní sociologický pojem) svou verzi souvislostí, ten ovládne svět.



Také dobří Židé odmítají válku...

Michal Rusek 14. 4. 2003 (psáno pro Britské listy)

Diskusi k tomuto textu naleznete ZDE .


SVĚTOVÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE, nejhlubší hospodářská krize moderní doby. Její předzvěstí byla agrární krize konce 20. let v USA a kolaps finančního trhu na Wall Street. Projevila se 24. 10. 1929 (tzv. černý čtvrtek) poklesem akcií na newyorské burze. Ve svém důsledku vedla ke krachu bank, poklesu výroby a poptávky, stoupající nezaměstnanosti. Vedení státu zaujalo ke krizi neutrální postoj a odmítalo jakékoliv zásahy. Změnu postoje znamenal nástup prezidenta F. D. Roosevelta a jeho snahy o ozdravení (viz též Nový úděl). Krize z USA jako největšího světového věřitele se rozšířila do Evropy. V roce 1931 zasáhla Velkou Británii, která se snažila vytvořit vlastní mezinárodní ekonomický systém ze zemí britského společenství a zákazem dovozu zboží z nečlenských zemí. V roce 1933 opustil dolar zlatý standard a následovaly devalvace téměř všech evropských měn. Ani světová hospodářská konference v Londýně 12. 6.-27. 7. 1933 nepřinesla úspěch. Závislost Německa na americkém úvěru vedla k citelným otřesům Výmarské republiky, jejímu pádu a nástupu Hitlerova Německa, které zavedlo kontrolu státu nad ekonomikou. Pokles výroby o 38 %, obchodu o 34 % a zhoršení životní úrovně obyvatelstva poskytly argumenty pro demagogické a populistické názory vedoucí k oslabení demokracie. Oživení ekonomiky přinesl až přechod k válečnému hospodářství. (Diderot 2002)

LENIN Vladimír Iljič, vl. jm. Uljanov, * 22. 4. 1870, † 21. 1. 1924, ruský a sovětský politik. Od 90. let 19. stol. byl profesionální revolucionář. Od roku 1900 pobýval v exilu, žil střídavě v Německu, Belgii, Francii, Anglii, ve Švýcarsku a v Rakousku-Uhersku. Postupně se stal vůdcem militantního křídla SDDSR, od roku 1903 bolševiků. Za revoluce v roce 1905 se vrátil do Ruska, po její porážce žil znovu v exilu. V letech 1912-14 definitivně oddělil bolševické křídlo SDDSR od zbytku strany. Za 1. světové války byl v exilu ve Švýcarsku, po únorové revoluci v roce 1917 se vrátil do Ruska, zčásti jako německý agent, s cílem podlomit bojeschopnost ruské armády. (Diderot 2002)

STALIN Josif Visarionovič, vl. jm. Džugašvili J. V., * 21. 12. 1879, † 5. 3. 1953, sovětský politik a diktátor. Nedokončil pravoslavný seminář a stal se profesionálním revolucionářem. Od roku 1898 byl činný v sociálně demokratické straně v Gruzii; stoupenec V. I. Lenina. Několikrát zatčen, poslán do vyhnanství na Sibiři. Od roku 1912 po osamostatnění bolševické strany její přední funkcionář. Ve snaze upevnit bolševismus ho V. I. Lenin 1921-22 prosadil proti L. D. Trockému do vedoucích stranických funkcí (od roku 1922 generální sekretář). Po Leninově smrti obhájil svou pozici v mocenském boji - intrikoval a dosazoval do důležitých postavení své přívržence (V. M. Molotov, S. M. Kirov, G. K. Ordžonikidze aj.). 1924-28 odstranil všechny své konkurenty (L. D. Trockij, G. J. Zinověv, L. B. Kameněv, N. I. Bucharin a A. I. Rykov). Jeho působení v úřadu bylo vládou státního teroru a totální kontroly s pomocí komunistické ideologie. Předložil program národního komunismu, tj. vybudování socialismu a komunismu ještě pro žijící generace. V roce 1927 zahájil socialistickou industrializaci a 1928 kolektivizaci, která se změnila ve druhou občanskou válku a skončila plánovaným hladomorem. Zcela zlikvidoval soukromé vlastnictví a prosadil direktivní centrální plánování. 1. 12. 1934 zahájil období státního teroru, vrcholící moskevskými procesy. V zahraniční politice usiloval o ukončení mezinárodní izolace SSSR a spolupracoval se všemi podle vlastního prospěchu - zpočátku s výmarským Německem, na začátku 30. let (po neúspěšných jednáních s A. Hitlerem) navázal kontakty se Západem (politika kolektivní bezpečnosti). Koncem 30. let opět jednal s A. Hitlerem (sovětsko-německý pakt o neútočení a přátelství 1939) a začal sledovat imperiální cíle (anexe části Polska a Rumunska, Pobaltí, zimní válka s Finskem). Po přepadení SSSR Německem v roce 1941 se obával o další existenci sovětské moci, ale ve Velké vlastenecké válce získal podporu veřejnosti. Po porážce Německa utužil režim útisku, v zahraničí usiloval o stále větší vliv a moc. Stalin patří k největším diktátorům v dějinách; decimoval celé společenské skupiny a národy. Viz též stalinismus. (Diderot 2002)

SOVĚTSKÝ SVAZ, SSSR - euroasijský stát, vznikl v roce 1922 na základě Deklarace o vytvoření SSSR z 30. 12. 1922 jako nástupce (na většině území) ruské říše spojením jednotlivých sovětských republik utvářených postupně i anexí po říjnové revoluci 1917. (…) V roce 1940 byly připojeny anexí Estonská, Litevská, Lotyšská a Moldavská SSR. Sovětský svaz zdědil přírodní bohatství bývalé ruské říše, ekonomické i národnostní problémy. Poměrně rychle rozvinul své hospodářství, převážně extenzívními metodami: zvyšováním zaměstnanosti, hlavně v těžkém průmyslu, využíváním nadšení i nucené práce miliónů lidí, rozsáhlou výstavbou a rychlým rozšiřováním těžby přírodních zdrojů. Po světové hospodářské krizi zaujal druhé místo na světovém žebříčku v úhrnném objemu průmyslové výroby (za USA). (Diderot 2002)

IMPERIALISMUS, obecně činnost státu za účelem rozšíření svého mocenského prostoru na cizí země, a to jak sousední, tak i vzdálené; cílem je vznik velkoříše: a) tzv. starý imperialismus, např. říše Alexandra III. Velikého, římská říše, svatá říše římská ap.; b) tzv. imperialismus klasický (1880-1914), vojenská, hospodářská, politická, kulturní a náboženská expanze některých evropských mocností, USA a Japonska do zámoří za účelem získání přímé moci. Expanzivní politika států osy ve 30. a 40. letech v Asii, Africe a Evropě je pozdním projevem tohoto imperialismu; c) při "imperialismu neformálním" hospodářsko-technologická převaha (tzv. strukturální síla) jednoho státu (např. USA, Německo a Japonsko) de facto zaručuje politickou moc nad státy jinými, formálně nezávislými. Imperialismus praktikovaný Sovětským svazem je kombinací klasického a neformálního typu imperialismu. (Diderot 2002)

IMPERIALISM jest způsob vlády, při němž princip absolutismu spojen jest s principem lidovlády, avšak takovým způsobem, že absolutismus skrývá se formálně za moc lidu, ve skutečnosti však sílu svou na újmu lidu rozšiřuje. V prvé své (mírnější) formě znám jest i. již ve starověku. Zakladatelem jest Julius Caesar, pročež prvotní forma jeho nazývá se caesarismus. V nové době provedli soustavu i-u v širokých rozměrech Napoleonové I. a III. V proklamaci k franc. národu ze 14. ledna 1852 prohlašoval Napoleon III. za základní princip státního zřízení zásadu samovlády národa, kterou pojímal v tom smyslu, že všechny orgány ve státě působící a především hlava státu nejsou ničím jiným než delegáty, zmocněnci národa. Proto má panovník odpověden býti národu. Kde však jest odpovědnost, tam má býti i moc, a panovníkovi přísluší tudíž plná svoboda jednání. Ministři jsou pouhými vykonavateli nařízení odpovědného panovníka a proto nejsou zodpovědni zákonodárným sborům. Zásady tyto obsaženy byly v konstituci z r. 1851, která hlásila, že president republiky jest odpověden národu, k němuž má vždycky se odvolávati. Všechna důležitější politická opatření, která zamýšlel učiniti panovník, měla se všeobecným hlasováním lidu buď potvrditi nebo zavrhnouti. Takovýmto způsobem jest podstatnou známkou i-u pouze nominální zodpovědnost panovníkova a nezodpovědnost ministrův a při tom úplná bezmocnost a bezvýznamnost sborů zákonodárných. -dlc. (Ottův slovník naučný, 1888-1909)

KUVAJT Od 16. stol. součást osmanské říše, v letech 1756-1871 samostatné knížectví (nástup dynastie Sabáhovců), 1871-99 opět nadvláda osmanské říše. 1899-1961 britský protektorát; po 2. světové válce prudký hospodářský vzestup. 1961 vyhlášena nezávislost Kuvajtu (neuznaná Irákem). V roce 1990 Irák obnovil svůj nárok na Kuvajt a vojensky okupoval zemi; 1991 porážka Iráku za pomoci spojeneckých vojsk v čele s USA; obnovena nezávislost Kuvajtu. Od 1991 rekonstrukce zničené země. 1994 uznal Irák Kuvajt v hranicích z roku 1991. (Diderot 2002)

IRÁCKO-ÍRÁNSKÁ VÁLKA 1980-1988, ozbrojený konflikt na Blízkém východě, vyvolaný zápasem o hegemonii v oblasti mezi arabskými nacionalisty v Iráku a islámskými fundamentalisty v Íránu. Záminkou hraniční spor v oblasti Šatt al-Arab. Po íránské revoluci v roce 1978 Irák zpochybňoval íránskou suverenitu nad příhraniční oblastí Chúzestán obydlenou Araby, Írán podněcoval irácké ší'ity k islámské revoluci. Po vzájemných ozbrojených srážkách byla válka zahájena iráckým útokem. Proběhla ve čtyřech fázích: fronta v Íránu v letech 1980-82, íránská ofenzíva 1982-84, válka tankerů 1984-85, operace Faá 1986-88. Bojové operace ukončeny v červenci 1988 v souvislosti s kuvajtskou krizí. Irák a Írán uzavřeli v srpnu 1988 mír. (Diderot 2002)

ÍRÁN (...) 1941-79 šáh Mohammad Pahlaví po íránské krizi 1951-53 přistoupil k reformám v rámci bílé revoluce v Íránu. Narazil však na islámskou opozici vedenou z exilu ájatolláhem Chomejním, která 1978-79 v íránské revoluci svrhla monarchii. Islámská republika se vzápětí zapojila do irácko-íránské války 1980 - 88. (Diderot 2002)

BÍLÁ REVOLUCE V ÍRÁNU, program reforem shora, vyhlášený 1963 šáhem M. R. Pahlavím. Obsahoval pozemkovou reformu, privatizaci státního sektoru, kampaň proti negramotnosti, volební reformu, emancipaci žen. Směřoval k sekularizaci íránské společnosti, proto narazil na tvrdý odpor šíitského duchovenstva vedeného Chomejním. (Diderot 2002)

CHOMEJNÍ [chomejný] Rúholláh ájatolláh, * 1900, † 3. 6. 1989, íránský náboženský vůdce. Studoval ší'itskou islámskou teologii v Komu a v iráckém Nadžafu, v roce 1963 odsoudil bílou revoluci v Íránu, vyhlášenou íránským šáhem. 1963 zatčen, v letech 1964-65 v emigraci v Turecku, 1965-78 v Iráku, 1978-79 ve Francii. Vypracoval teokratickou ší'itskou doktrínu a odmítl světskou vládu íránského šáha. Vůdce íránské revoluce 1978-79; z exilu řídil revoluční hnutí, jež vedlo ke svržení šáha. 1. 2. 1979 se vrátil do Íránu, položil ústavní základ Íránské islámské republiky, v letech 1979-89 faktická hlava státu; neváhal vstoupit do konfliktu s Irákem 1980-88, důsledně prosazoval uplatňování islámského zákonodárství. Vítězství islámské revoluce v Íránu a Chomejního teokratické názory aktivizovaly islámský fundamentalismus v arabských a islámských zemích. (Diderot 2002)

KURDISTÁN zasahuje na území Turecka, Íránu, Iráku, Sýrie a Arménie. V 17. stol. rozdělen mezi osmanskou říši a Persii, sevreská smlouva 1920 počítala s vytvořením Velkého Kurdistánu, ten však byl po vyřešení mosulského sporu rozdělen mezi Irák, Írán, Turecko a Sýrii. (...) V letech 1946-47 vytvořil v íránském Kurdistánu se sovětskou podporou autonomní republiku. (...) Během irácko-íránské války v letech 1980-88 Kurdové podporovali Írán, stali se proto terčem útoků armády S. Husajna, po válce v Perském zálivu 1991 využili oslabení centrální vlády a ovládli irácký Kurdistán. Velmi těžké je postavení kurdské menšiny v Turecku, kde se 1984 aktivizovala ultraradikální Strana kurdských pracujících, založená 1978. (Diderot 2002)

BASRA (...) Město bylo založeno v 7. stol. jako vojenský tábor, ale záhy se stalo centrem obchodu a arabské kultury; největší rozkvět nastal v 8.-9. stol. V roce 1668 město dobyli Turci, v 17.-18. stol. zde vznikaly základny evropských obchodníků. K hospodářskému rozmachu přispělo vybudování moderního přístavu po roce 1914. V průběhu 2. světové války tudy procházela část spojeneckých vojenských dodávek pro Sovětský svaz. Hospodářský význam Basry poklesl v důsledku irácko-íránské války 1980-88; město bylo silně poškozeno, války v Perském zálivu a uvalením embarga na vývoz ropy. (Diderot 2002)

STARÁ BASRA chová řadu hrobů přátel, druhův a následníků Muhammedových, jež dodávají jí i důležitosti náboženské. Obyvatelstvo vynikalo někdy svojí dobrotou, snášelivostí náboženskou, jakož i svou laskavostí k cizincům. (Ottův slovník naučný, 1888-1909)


Využijte možnosti zásilkového prodeje knižních titulů včetně novinek se slevou 15-30 %.


Redakční výběr:

Smyslem existence České televize je služba veřejnosti – 17. 7. 2003

Dokáže ČT vhodnou medializací najít řešení řady problémů?
Kdo jiný než ČT má schopnost nasměřovat pozornost veřejnosti a dalších médií k důležitým tématům?
Obstojí ČT pod vedením nového ředitele Jiřího Janečka a rozhýbe nebezpečnou strnulost naší politiky?

"ŽIVOTNÉ" - překvapivé řešení? – 2. 7. 2003 (k návrhu na reformu financí)

Zvyšme efektivitu státních výdajů - stát hledá drobné u chudých a miliardovým únikům se nevěnuje - 19. 6. 2003, BL

ROZHOVOR: Jana Hybášková - velvyslankyně ČR v Kuvajtu pro Revue Časoděj - 30. duben 2003

Každé já je tvůrčím účastníkem děje - 28. 4. 2003

- Základní text k problematice médií a jejich skutečnému (prvotnímu) smyslu

Vše, co se děje v přítomnosti, veškeré děje a prožívání reality - fyzické nebo vnitřní duševní - lze chápat jako kontinuální vzájemně se ovlivňující tok informací. Ano, v určitém smyslu je informací vše, co existuje. Staří často používali místo slova "informace" slovo "idea". A zatímco slovo idea spíše poukazuje na svůj obsah, je vlastně jen nádobou, která nese to, co je v ní obsaženo, má slovo informace mnohem dynamičtější podobu. In-formo znamená totiž (také) "dávat tvar". Je velmi důležité uvědomovat si, že mysl člověka vybírá z nekonečna přítomných podnětů vždy to, co je jí blízké a pomocí slov a své zkušenosti formuje podobu pohledu (symbol Egypta - oko), dává mu tvar a pomocí slov je pak tento tvar přenášen dál - až na místo určení: Duplikací informace nazývám zpřítomnění původní ideje v jiném místě, v jiném čase. Děje se tak v hlavě, v šedé kůře mozkové, v mysli, v duši člověka. Energie, která byla přítomná při tvarování, při morfogenezi původních aspektů, při formování původního chaotického informačního pole, byla vložena do stavby při ději nazývaném informování... (více)

Osočování - základem moderního světa je úroveň komunikace, tj. množství času potřebného k přenesení jedné obyčejné myšlenky tak, aby ji pochopila celá společnost - ale nejen to, aby se jí řídila a považovala ji za vlastní.

ANTI-komunimus, NE-komunismus a Václav Klaus - text pro BL, velmi zajímavá diskuse - ZDE

Kterému výkladu světa máme věřit? - utrpení působí vždy naivní důvěra k ideovým vůdcům (!)

Michael Lerner: Triumf strachu - nejčtenější text za březen 2003
Triumph of Fear, The U.S. War Against Iraq, Tikkun Magazine, březen-duben/2003, Berkeley, CA,
www.tikkun.org
Lerner, názorově orientován na neo-liberální judaismus neboli židovský „New age“, svými postoji již dlouho vzbuzuje nevoli u většiny zastánců proamerické a proizraelské politiky. V úvodu článku rekapituluje všechny nám známé „důvody války“ (ropa, Bushova snaha o znovuzvolení ve volbách, úsilí o globální hegemonii USA atd.), která však kromě jiného vznikla proto, že Bushova administrativa využívá následky syndromu 11. září, neboť strach oslepuje i paměť, vzpomínky Američanů na válku ve Vietnamu. Způsobuje odcizení, izolaci v pocitu ohrožení „jinými“ a podporuje cynický realizmus, díky němuž vítězí... (více)

Varianta B - následovat USA v ekonomickém pragmatizmu či nikoliv? - M. Rusek pro Britské listy, 3. 4. 2003

IRÁK IQ-TEST - 47 důležitých otázek a odpovědí. Před 45 lety byl zavražděn M. L. King

Jak ovlivňuje kvalita informací naše myšlení - na co bychom neměli zapomínat...

Tam, kde není míru - 13. 2. 2003 - Mária Schwingerová odpovídá Jaroslavu Hutkovi

Otázka svobody - zcela postmoderní mix pro inspiraci navečer - doporučujeme!

Až potkáte matku z Iráku - rozcestník na články okolo války v Iráku

Fakta o válce v Iráku - dokument

Precedens - krátká sci-fi povídka, 21. 3. 2003, Merlinii

The TWINS: – Sláva blahodárnému militarismu X Pacifismus se šíří jako mor – 21. 2. 2002, ilustrace Escher

Text k nečekaně militantnímu přístupu organizace Člověk v tísni. (Mimochodem, když jsme se o prázdninách zeptali na dispečinku Člověka v tísni, zda je možné při povodních pomáhat i mimo Prahu, byli jsem za tuto otázku nemile napadeni... Přes výslovnou žádost jsme byli vysláni do Chuchle. Možná by nebylo od věci přezkoumat, jak účelně jsou dary občanů využívány, kolik % vybrané pomoci se dostane skutečně těm potřebným a kolik peněz "spolkne" administrativa. Mimochodem, bylo by velmi účelné, aby stát zajistil paralelní databázi dárců, aby byla možná lepší kontrola - do té doby, než všechny nadace atd. budou mít kompletní účetnictví přístupné přes TRANSPARENTNÍ účty komukoliv na internetu. Pak si každý své peníze bude moci pohlídat.)

Memy, reklama, Tao a ctnost v roce 2002 - nejčtenější článek za únor 2003

Haiku - krátké básně pro jiné myšlenky...

zpět